Daechwita

48

Jimin

A jak se říká. Čas všechno změní. A taky změnil. Tady tahle dokonalá pohádka pro teenagery na dobrou noc končí. Možná to skončilo už dřív, ale já si to nehodlal připustit. Doufal jsem, že to bylo jen chvilkové neporozumění. Všechno co následovalo se ze sladkého snu změnilo na noční můru.

Naučil jsem se krást a byl jsem v tom skutečně dobrý. V naší partě nejlepší. Dovolím si tvrdit, že mi kde jaký pouliční chmaták záviděl. Stačilo aby si Gi ukázal prstem a bylo to doma. Měl jsem prostě talent.

Zprvu jsem byl posraný až za ušima. Ctil jsem pravidlo, neber nic na co nemáš peníze. Zní to matoucně, ale pravda je naprosto prostá. Yoongi mě naučil, že nesmím vzít nic co stojí víc peněz, než kolik jsem měl u sebe. Kdyby nás chytili mohli by jsme se z toho vylhat a částku zaplatit, čímž by jsme si zachránili prdele i svobodu.

Ale čím dýl jsem kradl, tím víc jsem toho chtěl ukrást. Začal jsem riskovat čím dál víc. Nic mě nemohlo zastavit. Vždycky jsem si našel způsob, jak si vzít co se mi zrovna líbilo.

Koníčky jako zpěv, tvorba vlastní kolekce, cokoli co by mohlo zabavit mou duši bylo naprosto nesrovnatelné s potěšením, které jsem pociťoval při kradení.
Ten adrenalin, to vzrušení. Kolikrát jsem měl strach, aby se mi z té euforie nepostavil přímo na místě činu. I když se Yoongi moc snažil, aby se mi přesně tohle stalo, já statečně odolával. Většinou.

,,Pojď ke mně!" Uculil se na mě spokojeně s přivřenýma očima a úsměvem od ucha k uchu. Byl slušně zhulený. Možná až moc. Ale já na tom nebyl o moc lépe.

Bez váhání jsem se k němu přisunul a nechal se vtáhnout do pevného obětí. Seděli jsme na huňatém koberci pod francouzkým oknem a sledovali noční město. Moc jsem si tu činnost oblíbil. To víte, s trojkou v žíle, nulačtyřkou v nose a s brkem v ruce vám přijde fascinuící naprosto všechno.

,,Měl si pravdu že se s těma drobnýma rukama dobře krade." Pronesl laškovně, jen co sevřel mou dlaň v té svojí.

,,Kradení není jediná věc kterou tyhle ruce umí nejlépe." Odevzdaně jsem se na něj zašklebil a co nejvíc se natiskl na jeho tělo. Jedinou odpovědí mi bylo spokojené zamručení, ale sám se k žádné intimnosti neměl.

,,Mluvím vážně. Jde ti to. Ale nesmíme to přehánět, je to moc riskantní. Měli by jsme zkusit něco jiného." Najednou zněl opravdu vážně a já tupě hltal každé slovo.

,,Neříkal si že to bude jen na přežití? Že seženeš peníze někde jinde? Co chceš jako abych udělal?" Nevadilo mi pro něj krást, vadilo mi že jsem nevěděl na čem jsme. Měl jsem pocit, že mi neříká všechno a já chtěl vědět všechno.

,,Nejde o peníze. Nebo vlastně ano. Napadlo mě něco geniálního. Je to jednoduché. Znám tu hodně špatných lidí, kteří by se dali podělat, hlavně o fet. Když budeme okrádat feťáky můžeme na tom vydělat a zároveň ušetřit." Byl opravdu moc pod vlivem. Kdybych na tom nebyl stejně, nerozuměl bych mu ani slovo, ale já už se tak nějak naučil mluvit jeho jazykem.

,,Takže mám okrádat Daegunskou smetánku podsvětí? To se mi nelíbí. Když mě chytí policajti zaplatím pokutu nebo si odsedím pár týdnů za čorky. Když mě chytí někdo z těhle lidí tak mě při nejlepším zbijou do bezvědomí." Byl jsem vůči jeho plánu opravdu skeptický. Začínal jsem mít skutečný strach. Od mala jsem na sebe byl přehnaně opatrný a od toho incidentu s Yoongim se moje opatrnost ještě zdvojnásobila.

,,Kocourku, nikdy bych nedovolil aby se na tebe někdo jen zle podíval." Zavrčel mi do ucha jasně majetnicky. Ironií bylo, že to on byl ten, který mě ohrožoval nejvíce, naprosto ve všem.

Doslova zamilovaně jsem se na něj usmál. Nebyl žádný způsob, jak bych mu mohl ukázat svou nehynoucí lásku.

Dlouhé, úmorné ticho přerušil Yoongiho tlumený chrapláček. ,,Poslední peníze mi utíkají z kapsy, ale nevadí mi to když jsme tu spolu." Scéna jak z filmu.

Ležel jsem opřený o jeho vychrtlou hruď, nechal se hladit ve vlasech a zamilovaně poslouchal text jeho nové písničky.

,,Spolu nahoru, dolu a pak zase zpátky, když si dáme molly a k tomu malou kolu,
A přesto všechno co jsem zažil znova spadnu, ale nevadí mi to, když je to s tebou
Všechno je moc a taky nevadí to, ale pocity mě berou dolu s sebou." Jen co jeho hlas utichl pocítil jsem šílenou potřebu slyšet víc. A kdo ne. Láska mého života mi z paty skládala písničku přímo do mých uší.

,,To neznám. To si teď vymyslel?" Věděl jsem že ano, měl jsem přesný přehled o jeho textech. Všechny ty papíry jsem pročetl tak tisíckrát.

,,Teď mě to napadlo." Odvětil nijak výrazně zaujatě.

,,Líbí se mi, pokračuj ještě." Našpulil jsem rty, jako malé děcko a věnoval mu ten neodolatelný pohled, který dokázal roztát tu staletou kostku ledu, která věznila jeho srdce.

,,Já to zase cejtim stejně
Udělám chyby, co jsem dělal, no tak ber mě
A přesto všechno já to cejtim zase stejně
A přesto všechno ty mi večer říkáš zlej mě." Z ukňouraného přednesu jakési básničky se postupně začal klubat můj osobní koncert. Čím dýl mluvil, tím víc se slova měnili v opravdové umění a tón jeho hlasu se podobal skutečnému rapu.

,,Lej do mě víno ať necejtim nic, ayy
Leju ho do sebe a cejtim víc, ayy
Ráno nebudu vědět co se dělo včera, a tak atmosféru natahuju až do plnejch plic." Najednou, jako by vystřízlivěl. Z té trosky co byla ráda že sedí a ještě dýchá, se náhle stal člověk nabitý energií pro celý fotbalový tým. Postavil se na nohy i když s velkou obtíží. Popadl první předmět který mu přišel pod ruku, což byla stará zaprášená váza, která stála na stolku vedle houpacího křesla. Sevřel ji v pěsti a začal ji používat místo mikrofonu. Bylo to komické.

,,Ayy, a tvoje oči koukaj do mejch a já hledám to co tam nikdy nenajdu, yah
Ayy, a tvoje ruce pasují do mejch, ale bojim se, že zase najdu zradu, yah
Ayy, a tvoje rty líbaj mi tělo, ale já se bojim že dostanu kudlu, yah
Kdybych nebyl, tak by nebyly problémy, ale žiju, tak k tomu pusť aspoň hudbu, ayy!" Text nebyl ani zdaleka dokončen, ale mě to stačilo. Věděl jsem, že mluví o mně, že promlouvá ke mně. A taky jsem věděl, že až to nahraje a vydá, všichni budou poslouchat písničku o nás dvou. A já mu chtěl oplatit to stejné.

Se stejnou obtíží jsem se postavil na nohy. Nechybělo ani značné zapotácení způsobené nemalím množství různých sraček v mém krevním oběhu. Vytrhl jsem mu vázu z ruky a s provokativním úšklebkem jsem spustil.

,,Jako by tu nebyl žádný zítřek
Jako by tu nebylo žádné příště
Všechno co jsi udělal před mýma očima
Je naprostá temnota
Řekni to, jak to myslíš
Na konec, to nemůžeme zvládnout
I tak doufám
Na konec, když jsi se mnou, tak jsem v pořádku." Nebyl to dlouhý text. Jen něco co jsem si nosil v hlavě a konečně přišel čas vypustit to ven. A jemu se to líbilo. Očička se mu rozzářila jako anime postavičce. Byl dokonalý.

,,Asi tě miluju." Vyhrkl s pohledem upřeným do mých, rázem zaskočených očí.