Wrath

~Chapter 1~

Jax

Nicholas a já jsme si byli vždy blízcí, existovalo mezi námi zvláštní pouto, což se často mezi Alfa sourozenci nestávalo. Možná v tom bylo to, že Nicholas si nepřál být Alfou a pro mě to byl životní cíl. Hodili jsme se k sobě, on byl ten chytrý, zatímco já zdědil sílu a přirozeně chladnou hlavu. Nicholas mi se vším pomáhal a s postupem času se rozhodlo, že by mohl být mou Betou. Už od začátku našich tréninků mu to šlo, byli jsme dvojka pro ochranu naší rodiny a smečky.
A já s tím celý svůj život vyrůstal, s tím že to právě můj bratr bude po mém boku, pomáhat mi s rozhodnutími a vedením smečky jak nejlépe dokážu.

Vždycky když si vzpomenu na naše dětství vybavíme se mi, jak mě Nicholas tahal do problémů a já si to pak musel odskákat, abych ho ochránil od přísného pohledu mého otce. Nedalo se jinak, než to všechno vzít na sebe.

Někdo by si mohl říct jak mě můj bratr využíval, jenže to já se vždy nechal obětovat jako beránek na mě totiž otcův přísný pohled nefungoval, jelikož v jeho očích vždy bylo víc starosti, která přebíjela zlost. Teda nevyšel jsem bez trestu, jednou jsme s Nicholasem naházeli spoustu různých barev na jeden dům, kde bydlela holka, do které byl Nicholas udělanej. V ten den jsme zjistili několik věcí, ačkoliv ta dívka měla ráda malování, tak fakt neocenila Nicholase, co doslova zničil jejich dům v němž bydlela ještě jedna část smečky.

Takže nebyla nasraná jen její rodina, no a k tomu ta holka sice ráda kreslila ale jen tužkou, jelikož byla barvoslepá, takže to co my viděli jakožto alespoň zábavně barevné cákance ona viděla jako šmouhy. Táta nás ten den seřval jako ještě nikdy předtím, bylo nám v tu dobu asi třináct moc jsme nemysleli. To nás podle otce neomlouvá a my museli celý dům přemalovat na jinou barvu. Doteď si pamatuju, jak nás ty horké dny spojené s malováním málem zničili.

Později v našem životě se Nicholas začal zajímat více o dívky a chlapce s nimiž může ztratit svoje panictví, několika způsoby a věřte mi ne mnoho lidí odmítne syna Alfy. Nicholas se sice zajímal více o sex než mě, ale pořád byl po mém boku když bylo potřeba, podpořil mě v stání se Alfou už v devatenácti, pomohl mi s diplomatickými smlouvami a vším možným. Nicholas tady tak nějak vždycky byl hodně, ale vždycky zůstal. Navíc nevypadal nikdy naštvaně, že nebude Alfa nebo tak něco, vždy mi pouze řekl: ,,Jsem moc krásnej na to, abych se stresoval s tím bejt furt nejlepší." Nicholas měl jiný priority a já myslel, že do toho zapadá stát se mojí Betou, proto když stojíme v mojí kanceláři společně s mým otcem, papa, Tonym, Dexem a Nicholasem probírajíc předání Tonyho moci Nicholas prohlásí něco nečekaného.

,,Nebudu Beta" v ten moment všichni utichli  já jen tázavě hledíc na Nicholase  snažíc se z  něj dostat vysvětlení jedním pohledem. On si povzdechl, když mě viděl, nejspíš přesně věděl co si od něj žádám. Abych byl upřímný, slova nejsou zrovna moje věc, avšak moje rodina mě vždy pochopila.
Dělalo mi to občas život těžší? Stoprocentně, ale já to tak nějak nedokázal změnit, vždycky moje pokusy snažit se mluvit déle než minutu skončili tím, že moje mysl zapomněla o mluvení a já se prostě zasekl uprostřed něčeho jak nahrávka. Bylo to trapné a já potom ještě víc ztratil chuť k mluvení. Moje smečka to chápala, navíc prý mě to dělalo děsivě chladným, což mi upřímně moc jako pověst nevadila. Takže i přes to jak moc jsem chtěl něco říct mi nešlo nic jiného než mlčet a čekat jestli dostanu vysvětlení.

,,Upřímně se mi fakt nechce. Krásné ženy a muži na mě čekají všude okolo a já se toho mám vzdát pro co přesně? Jaxi mám tě docela rád, ale nemyslím si, že věčné papírování, podlejzání smečce nebo řešení problému je pro mě to vhodný... Navíc dvě Alfy ve vedení? Jednou by se to mohlo nepěkně zvrhnout." Zamračím se, hledíc na svýho bratra, uvnitř mě se rozrůstala mírně sužující emoce.