Wrath

~Chapter 22~

Jude

Čekal nás další den, další zkouška, kterou budu muset splnit a já věděl, že potom co nám dali tři dny na rekonvalescenci se nebudou držet zpátky. Mé tělo bylo horké a já v sobě cítil jak moc se doopravdy už těším na pohyb.

Poslední dny jsem se snažil strávit se smečkou, tak aby si zvykli na mou přítomnost a možná mě přestali nenávidět a musím přiznat, že v tomhle mi hodně pomohl Peter. Seznámil mě totiž s Omegami v této smečce, které mě ihned přijaly s úsměvy na tvářích a pohostinností. Většina z nich se starala o děti ve smečce, další pracovali v kuchyni, zatímco jiní se stali bojovníky a já jen poslouchal jejich příběhy, protože věřte mi nebo ne jejich cesty byly zapeklité zvláště když se jednalo o ty starší.

Spousta z nich mi řekla, jak do téhle smečky přišli většinou díky svým partnerům nebo rodinám, a že také měli těžké časy než je všichni přijali. Tahle smečka si prošla velkým traumatem v jejich minulosti a zakořenilo to v nich strach z cizinců, nikdo jim to ale nemohl mít za zlé, protože když vás zradí někdo kdo vás měl chránit a vy mu svěřili své životy je to obrovská rána, zjistit, že to byla lež. Jejich příběhy mě motivovaly a já věděl, že se pro ně chci stát tím nejlepším a získat si tu křehkou důvěru. Čím více lidí jsem potkával tím více to ve mně vzbuzovalo touhu stát se jejich Betou. A u nejen kvůli mým cílům ale i pro ně, jelikož si zasloužili svět. 

,,Takže dnes vás rozdělím do týmu po třech, tak aby jsme vyzkoušeli vaše jednání v týmu. Vaším úkolem bude přežít za pomocí spolupráce tři dny v divočině." Moje srdce se rozbušilo a já v šoku hleděl na Jaxova otce přede mnou. Tohle znamenalo, že Jaxe neuvidím tři dny v kuse... Kurva, však já bez něj sotva přežil tyhle dny a to jsem ho navštěvoval každý večer. Já v sobě cítil vzbuzující se paniku, můj žaludek se mi svíral a já nadával na všechno, protože kdybych patřil do téhle smečky alespoň bychom měli spojení a mohli si tak povídat. Takhle budu muset být kompletně bez něj, tři dny... 

,,A poslední pravidlo" já vzhlédl hledíc na usmívajícího se Jaxova otce. ,,Máte zákaz se přeměnit. Vše ostatní vám bude vysvětlené po cestě." 

,,Počkat my už vyrážíme?!" Vyjekl Cooper, který byl rozhodně v šoku, jelikož vypadal dost vystrašeně. Já pouze pevně stisknul své dlaně do pěstí snažíc se ignorovat Alwara, jenž právě v mojí hlavě vyl pro svého mate.

Alwara tohle načaté pouto ovlivnilo mnohem víc než mě a většinu dne bez Jaxe proplakal lačníc po poutu s naším mate a já se mu nemohl divit i já bych se nejradši rozeběhl zpět do jeho náruče. Tam bych mu vyprávěl své příběhy, přičemž on by mi svými oči ukazoval ty nejzábavnější reakce. Jenže to nebylo možná, protože abych mohl stát po jeho boku musím se stát Betou hodnou svého titulu. 

,,Ano vyrážíte" a s tím se naše skupina vydala hluboko do lesů, které mi opět byly neznámé a já jen prosil bohyni, abych neskončil s někým kdo mě bude nenávidět. 

⁎⁎⁎

Bohyně vás občas vyslyší a jindy se na vás vykašle dokonce vám i hodí klacky pod nohy. Z toho důvodu proto stojím v týmu s Mateem, mužem který mě kompletně nesnášel za to do jaké rodiny jsem byl narozen a poté s Kini jak mi bylo připomenuto. Neboli s nasraným týpkem a druhým dvojčetem co vlastně odmítalo mluvit, takže atmosféra naší cesty nebyla zrovna příjemná. Zvláště když naším úkolem nebylo jen přežít, ale vrátit se zpátky s ulovenou zvěří pro tři lidi, abychom ukázali, že dokážeme smečce obstarat potravu. 

,,Já si vezmu na starost přístřešek a vy dva proboha doufám že nebudete tak neschopný, abyste nenašli nic k jídlu." To na nás vyplivnul Mateo a já se pouze zamračil, naše místo na přístřešek bylo taktické. Mateo nás zavedl k řece a okolo nás bylo dost stromů blízko sebe, což rozhodně zjednoduší výstavbu přístřešku, ale to jak nám poroučel se mi vůbec nelíbilo. Nejspíš se určil šéfem, protože si myslel, že byl nejsilnější. Já si myslím, že i Kini by ho s jeho egem dokázala porazit.