Wrath

~Chapter 4~

Jude

Projeli jsme okolo několika dalších domů, než se před námi rozprostřela louka, na jejímž konci stál ten největší barák ze všech. Převyšoval většinu z nich tak dvojnásobně a  byl nádherný to ne že ne, jenže mi v hlavě vyskočilo jediný: Tady se ztratíš

Tvrdě polknu, strejda Tony vždy jezdil k nám, takže najednou vidět všechno to o čem vyprávěl je jednoduše šílený. Je to jako zvláštní sen. Tony zastaví vedle menšího parkoviště? Jakože jsou to doslova jen postavený tři auta vedle toho velkýho baráku, takže nevím, zda to tak mohu nazývat.

Vystoupím a tvrdě polknu stále hledíc na ten obří dům. Ksakru, kolik v tom asi jen žije lidí? Moje zvědavost mírně vstoupala s tím teda i má nervozita, co mě nutila se potit víc než bych si přál. Tony měl na tváři široký úsměv a já věděl, že tady se cítí doma, tohle je jeho místo, to tady má velkou většinu lidí co ho milujou. Vidět ho takhle byla taky změna, upřímně nejradši bych tento moment vyfotil, abych měl důkaz, že není vždy jen vtipálek.

,,Tohle je hlavní dům, kde sídlí velká část naší smečky asi něco okolo 150 členů. Většina lidí tady je pod správou Jaxe nebo jsou to prostě lidi, co sem přišli žít pro větší společnost smečky.

Tahle budova byla přesně před třemi lety kompletně renovovaná, jelikož už jsme se nevešli a zvětšila se. Jax nikdy nechtěl, aby tady pro někoho nebylo místo, takže tenhle barák má ještě spoustu volných pokojů, taky to má hodně jakože hodně pater.

A na úplně posledním žije Alfa, schází se tam i rada a vlastně všechno důležité se odehrává přesně tam. Všichni kandidáti však budou spát na patře pod ním, které ještě vůbec není obydlené. Budete tak pod velkým dozorem, což spoustu našich členů uklidní." Přikývnu, dává to smysl, minulost téhle smečky jasně říkala, že nemají rádi cizince, ale člověk by doufal, že skoro po třiceti letech už se přesto dostanou, avšak vlci si věci pamatují lépe než lidé. Těm většinou stačí pár měsíců či let, ne desetiletí!

,,Jude právě jsem zavolal pár lidí, které chci, aby jsi potkal." Slabě přikývnu, snažíc se udržet moje otázky jen v mojí hlavě, vím, že moje žvatlání se může stát velice nudné extrémně rychle. Navíc Beta by neměla neustále mluvit, Beta musí zůstat klidná, vždy vědět odpověď a umět podpořit svou Alfu.

Dveře od domu se otevřou a ven vyjdou dva muži okolo třiceti let? Řekl bych, jeden z nich byl asi o hlavu menší než já, zatímco ten druhý mě asi o pár centimetrů převyšoval. Ten menší měl na tváři velký úsměv a jeho modré oči doslova zářily radostí, za to muž po jeho boku na něj hleděl s tak silnou láskou v očích až mi to připomnělo moje matky. Zaseknu se jakmile ucítím jejich pach. Kurva jeden z nich voní jako Luna a ten druhý jako Alfa, i když jen jeho krev vydává ten pach, není to jako by byl doopravdy Alfou.

Tak tohle musí být ten slavný pár. Jakože rodiče Alfy Leviho! Ksakru proč potkávám ty nejdůležitější lidi tady zrovna teď? Vražedně pohlédnu na svého strýce, který si očividně mojí mírnou paniku extrémně užíval.

,,Tony vidím, že jsi ho přivezl." Zaboří se do mě pohled toho velkého muže a jeho zelené oči mě nejspíš spalují jako žáry ohně, avšak já od něj svůj pohled neodvrátím, přece jen tenhle muž není moje Alfa, je to jen další člen smečky. Navíc jakožto Beta se nesmím nechat ovlivnit silnými lidmi, tak mu hledím přímo do očí nic neříkajíc. On se po chvilce široce usměje. ,,Má potenciál" to dokáže říct z jednoho pohledu? Alwar byl už taky vzhůru a pozoroval muže před námi, nedokázal ho spustit z očí. Muž vedle něj ho praštil do ramene s našpulenými rty.