Wrath

~Chapter 47~

Jude

Šok projížděl celým mým tělem, protože to co se stalo nebyl Jax nebo minimálně ne ten, kterýho já znal a to mě mírně znepokojilo, jelikož se jednalo o mého mate a my nyní byli v téhle traumatické situaci. Bylo toho za posledních pár dní až moc, takže mě pohlcoval strach co jen pro bohyni šel Jax udělat. A já se tak otočil k jeho otci.

,,Co se to sakra stalo?" Alfa Xander tvrdě polkl a pohlédl mi přímo do očí s naprostým zmatením.

,,Nemám nejmenší ponětí, Jax tohle ještě nikdy předtím neudělal." To už mě řádně vyděsilo a já se tak proměnil do své vlčí podoby běžící za jeho stopou. Avšak v další sekundě se po mém boku objevil další vlk. Peter byl nádherné kaštanové barvy a jeho oči zářily tou modří, která si ukradla mou pozornost i při našem prvním setkání. Byl to ale šok, protože Peter s námi přece nechtěl nic společného, ale i tak se mnou nyní běžel za naším mate se starostí v očích jako by se jeho slova předtím nikdy nestala.

To celé mi navodilo husí kůži, protože to naznačovalo, že my i přes to všechno pořád mohli mít šanci. Já se o něj slabě otřel, přičemž Peter vedle mě na mě mírně vycenil zuby, což mi vykouzlilo zubatý úsměv na tváři. Tohle byl ten Peter, kterého já znal. Já totiž nesnášel toho co se bál a neustále od nás utíkal mně se líbil ten jenž se mnou bojoval a nebál se mi říct vše na jeho mysli bez filtru. Tady se tahle jeho část ukazovala, což mi jednoduše nejen dalo naději ale mírně mě to i rozveselilo.

Jax se nesnažil schovat, protože jeho stopy byly tak viditelné až mě to bilo do očí. Jeho pach mě doslova praštil do nosu a já se cítil zmateně, protože co se tady sakra dělo. Tohle vůbec nedávalo smysl a očividně si to myslel i Peter po mém boku, který zmateně vdechoval vzduch plný Jaxova pachu. My tak postupovali dál, ale Jax ne a ne v dohledu přitom na nás mohl mít maximálně minutu. Bylo to děsivý a doopravdy už jsem se cítil vyděšeně, jelikož naše pouto bylo prázdné od jeho emocí. Jax mě naschvál blokoval a to se ještě nikdy předtím nestalo.

,,Jude stalo se tohle někdy předtím?" Peterův nádherný hladký hlas se rozezněl v mé hlavě a já chvilku ani nedokázal odpovědět. Tenhle efekt, který na mě měl byl extrémní a já netušil zda se mi to líbilo nebo ne.

,,Jude?"

,,Ne, Jax tohle nikdy předtím neudělal." Já ho neznal tak dlouho, ale přišlo mi, že mi Jax nikdy nic neskrýval, jenže mi spolu nebyli tak dlouho a tohle mohlo být nepoznaný území. My s Peterem tam běželi co nejrychleji, že mi pak ani nešlo přemýšlet, ale když se mi do nosu dostal pach krve, kterou já skoro doslova mohl cítit i na svém jazyku bylo mi jasné, že něco nebylo v pořádku. Přidal jsem do svého tempa nechávajíc Petera několik metrů za mnou, když v tom se mi dostal pohled na Jaxe.

Byl hned kousek za našem území a právě v hrdle svíral samotáře jehož lebka byla rozdrcená na kousíčky, mnohem děsivější však byli další tři těla okolo něj. Jax je dokázal zabít během sekund... jejich těla byla na paděry a krev potřísnila všechno okolo, přičemž Jax stál přímo uprostřed toho. Z jeho hrdla se linulo děsivé vrčení a tohle bylo poprvé kdy se mi k němu nechtělo přiblížit. Jenže tohle byl Jax, můj mate a tichý muž s láskyplným srdcem. Proto jsem se nenechal zastrašit a proměnil jsem se do své lidské podoby, jenže mě zastavilo mírně sevření vlka za mnou. Peter na rozdíl ode mě vypadal naprosto ale naprosto vyděšeně jako by viděl svojí noční můru.

,,Nechoď tam" Peterův hlas se mi rozezněl hlavou, ale já zakroutil hlavou.

,,Je to náš mate Petere, nikdy by nám neublížil." Já se rozešel k mému mate a jeho majestátnímu vlkovi, který jakmile mě zpozorovat tak ukrutnou silou odhodil vlka, kterého držel ve své čelisti. Jax se naježil a vycenil zuby, ale v jeho očích nebyla žádná negativní emoce. Bylo to jako by mi spíš říkal, abych se držel zpátky, jenže já tady od toho nebyl. Mým úkolem bylo vždy stát po jeho boku ať už jako mate nebo Beta a ta mu měla pomáhat a přijmout ho takový jako byl.