Wrath

~Chapter 15~

Jude

Poslední dny mě Annora štvala, každý večer musela trávit v obýváku, dokonce tam i spala a já se nedokázal cítit jinak než že to bylo naschvál.  Já ji za to kompletně nesnášel, jelikož být bez Jaxe tak dlouho už jednoduše nebylo přirozený, navíc mi to dávalo čas pochybovat, což já úplně nesnášel. Já normálně na věcech vždy viděl to nejlepší, ale u vztahů mi to nikdy moc nešlo, pokaždé se ve mně vzbuzovaly pochybnosti a já se kvůli tomu cejtil jako hajzl.

Jax se ke mně nikdy nechoval jinak než úžasně, jenže tohle nebylo tolik o něm jako o mně samotném. Ne jen že mi v hlavě zase začaly běhat myšlenky zda jsem dost dobrý. Víte Jax je jedinečná Alfa, nikdo jeho kalibru neexistuje, což mi jen připomínalo mojí obyčejnost. Jasný zatím můj výkon nebyl špatný, jenže jsem si nevedl ani nejlépe. K tomu tady byly moje problémy měl jsem hodně bloků, například strach z říkání si miluju tě nebo z vyjadřování mého nesouhlasu.

 Bohyně a já v tomhle nikdy předtím neměl problém, dokud nepřišlo na vztahy já se dokázal chovat jako vůdce. Všechno ve mně mi říkalo jak nedostatečný jsem, ale i přesto bych už nikdy nedokázal odejít. Já Jaxovi propadl rychle a kdo se mi mohl divit? Jax byl milý a dělal pro mě maličkosti kterým on nedával velkou váhu, jenže pro mě znamenali naprosto všechno. Nevím přesně, kdy pro něj mé srdce začalo bít, jedno mi však jasné bylo... Jax ukradl mé srdce a já měl strach, naposledy co jsem někomu dal své všechno mi to dalo trauma. Svíral se mi žaludek a špatně se mi dýchalo, ruce se mi začaly třást a já věděl co se blíží. 

Pocit dušení, myšlenky toho že za chvilku umřu a vnitřní panika tak silná až se mi chtělo zvracet. Bylo to jako by mě někdo dusil a ty pitomý hlasy se jen zesílily. Já sápal po dechu ale mimo to jsem tam jen seděl neschopný pohybu. Můj mobil se rozezněl, já mohl slyšet své vyzvánění, ale v  ten moment mi nešlo přemýšlet, jenže jediný kdo by mi mohl volat byla moje rodina a já zoufale potřeboval slyšet hlas někoho kdo mě přivede zpátky. Přijal sem hovor stále panikaříc, snažíc se pořádně nadechnout, uklidnit svou vnitřní paniku a všechny tyhle děsivý pocity.

,,Jude," já zkoprněl, hlas Jaxe se rozlehl místností a mně samotnému se do očí nahrnuly slzy, on byl všechno co jsem potřeboval. Já se pokusil promluvit, ale místo toho se ze mě vydralo zasípání. Zavřel jsem proto oči, pokoušejíc se o představení Jaxovi ruky v mých vlasech na mých bocích, držíc mě pevně u sebe, říkajíc mi ať dýchám. 

,,Jude?" Jaxův hlas zněl znepokojeně, bylo z něj cítit že o mě měl starost a my oba věděli, že s tím nemůže nic dělat, protože náš vztah musel zůstal tajemstvím. Nikdo si nesměl všimnout mé náklonosti k Jaxovi, natož aby nás spolu načapali. Sevřelo se mi z toho srdce, já ho chtěl políbit, obejmout jít s ním ven tak aby mohl ukázat jeho domov, který tak moc miluje, nechat ho udělat mě svým... ale nešlo to, ne teď když už za sebou mám první měsíc. 

,,P-prosím m-mluv." Žádal jsem o hodně. přece jen Jax nesnáší mluvit všechny svoje pocity a myšlenky vyjadřuje tělem, ale já tohle bylo jediné jak mi v té chvíli mohl pomoct to on jediný mi mohl pomoct znova se nadechnout. Já pevně sevřel prostěradlo v mé dlani, snažíc se dostat přes bolest v mých plicích, doufajíc, že mě Jax neodmítne sakra co bych dělal potom? Roztřepanou rukou jsem si držel mobil přímo u ucha nejspíš Jaxovi sípajíc přímo do hovoru.

,,Jude" jeho hlas zněl něžně jako by mi mluvil na malé kotě. ,,Nadechni se pro mě," bylo to jako by řekl nějaké kouzlo, protože já se na jeho povel pořádně nadechnul konečně uklidňujících paniku uvnitř mě. Udržoval mě při smyslech z toho se mi slzy nahrnuly do očí, protože já nebyl zvyklý na takovou pomoc. Úleva projela mým tělem s touhou na něj vybalit veškeré mé pocity.