Wrath

~Chapter 39~

Jude

Upřímně řečeno mi po setkání s tou doktorkou nebylo o nic moc lépe, přece jenom tahle nejistota a nevědění mi ve skutečnosti tížily mysl a nejhorší bylo, že já s tím nemohl nic dělat. Jax k tomu byl ještě celý nevrlý z toho, že na naše území mířila jedna čarodějka z centrály, což já naprosto chápal. Čarodějky nás nejen nemusely, ale ve skutečnosti si z nich centrála udělala svoje sluhy to celé vedlo k ne tak úžasným vztahům.

Samozřejmě že v posledních letech čarodějky dostávaly více svobody, ale vlci se ohledně toho cítily smíšeně a celkově tak mezi námi všemi panovalo napětí. Jax asi patřil k lidem, kteří se čarodějek spíše stranili a já to přes naše pouto cítil a to mi přinášelo ještě víc stresu. Navíc já mu vůbec nemohl pomoct kvůli vší té práci a jednoduše toho bylo MOC. No a k tomu všemu, abych náhodou nedostal sekundu na nadechnutí se blížilo předání mého titulu, přesněji mi zbýval dnešek.

Zítra už totiž byl čas předání a říct, že jsem z toho byl nervózní bylo skromné vyjádření. Bude to totiž poprvé co předstoupím před celou touto smečkou a můj titul bude konečně oficiální... A věřím, že spousta z nich si přálo, aby na mém místě stál někdo jiný a bude chvilku trvat než všichni přijmou mojí pozici. Jednoduše řečeno mým přáním bylo, aby dnešek už skončil a já mohl jít do kanceláře pomoct Jaxovi, abychom oba mohli jít spát spolu a dřív a zároveň jsem chtěl příchod zítřka co nejdéle oddálit.

,,Hraješ si na študenta Beto?" Můj pohled spadl na Coopera, který se široce usmíval a já si povzdechl. My dva už nebyli soupeři, já oficiálně vyhrál, ale při každém setkání s jedním z kandidátů ze mě vyšla tahle jedna verze mě samotného. Ta bráněná a velice vážná... Cooper se však nyní choval jinak, nebudu lhát pořád si z vás dělal legraci, ale vy jste už necítili, jak vás každým pohledem studuje a vypočítavě hledá věci, kterými by vás dokázal vyvést z míry. Nyní už se jen choval jako pravější Cooper, což mi stále dělalo problémy.

,,Studuju historii o vzniku týhle smečky." Cooperovi oči se rozzářily a on ihned popadl moji knihu ze stolku přede mnou. Já se k němu velice klidně otočil, aby mi to vrátil, jelikož Tony by mě nejspíš zabil kdyby zjistil, že jsem dneska nesplnil počet přečtených stránek a potom nedokázal vyplnit ten blbý test.

,,Seš u docela zajímavý části, tohle byly doby kdy smečky mezi sebou hodně bojovaly o území bez žádných pravidel. Greeni byli vždy rod dobyvatelů a za týhle doby si nakradli jednu třetinu jejich nynějšího území.

To že o to furt přicházeli a zase to získávali je něco jinýho, vlastně jen Alfy otec dokázal území udržet a i rozšířit bez krveprolití. Třeba tady pra-pra-pra-pra-pradědeček Xion Green vyvraždil všechny smečky na severu daleko mimo jeho území, aby jeho tehdejší spojenec získal území.

Kdo mohl vědět, že o pět let tento spojenec změní své přátele a Xion tak přišel téměř o polovinu území, dceru a spoustu lidí. Byla to úplně jiná doba a vlci v té době neměli žádnou infrastrukturu, takže tyhle souboje většinou končili jakožto totální masakr až se divím, že o tom zůstaly záznamy."

,,Jak tohle všechno víš?" Cooper sebou trhl a pevně stiskl knihu v jeho rukách. Já se jen zamračil, avšak on jen položil knihu zpět přede mě. Tohle mi bylo divný, ačkoliv Cooper nebyl idiot rozhodně se mi nezdál jako študák historie.

,,Jsem sice třetí dítě v rodině, ale historické knížky pro mě jakožto budoucí úspěch byly pohádky před spaním. Byla to jediná část mýho tréninku, která mi nevadila." Já se ihned zasekl, protože čím přesně si Cooper prošel? Já pocházel z rodiny Bet, ale táta mi rozhodně do hlavy nerval historii. Jasný táta taky moc studování nemusel, což by mohl být ten důvod, ale Cooper ohledně toho byl moc uzavřený.