Wrath

~Chapter 33~

Jude

Tony mě donesl až k smečky domu, před kterým už stál Mateo s úšklebkem na tváři, takže vypadal jako skřet smějící se jeho poraženým protivníkům. Já opatrně slezl ze svého strýce moje rány už se zahojili a to motání hlavy už nebylo tak strašné. Mateo ke mně přešel a plácl mě do zad.

,,Seš bastard, ale musím uznat, že tvůj prvotní plán vyšel." Já se mírně usmál, ano to díky mně to vyšlo a to mi zvedlo sebevědomí. Upřímně v celém tom procesu přišlo několik pochybností, ale nyní když mi bylo ukázáno, že to za to stálo tak se mi nejen ulevilo, ale učinilo mě to i pyšným.

,,Nedá se o mně pochybovat." Mateo se jen zašklebil a potom z lesa vystoupil Cooper, který byl pokrytý krví a hned za ním vyšla Annora, jež se očividně držela na nohou jen silou vůle. Cooper nasadil ten jeho šaškovský úsměv míříc přesně k nám.

,,Málem nás s Annorou totálně zničili, máš fakt přesný načasování Mateo." Mateův úšklebek opadl a on hodil vražedný pohled na Blair.

,,Ta blbka támhle se při útěku zranila, a protože si vyvrtla kotník tak ji to trvalo dvakrát tak dlouho, jenže se muselo počkat až dorazí všichni. Já bych si nikdy nedovolil bejt tak pomalej, takže za tohle poděkujte Blair." Že mě to ani nepřekvapuje. Doopravdy ta žena mě iritovala kvůli spoustě věcem, avšak její odhodlání to nevzdat a jít i přes tu bolest bylo úcty hodné, i když nás to málem zničilo. Kdybychom věděli, že se jedná jen o Blair rozhodně bychom tam jen tak hloupě nebojovali, ale to už jednoduše byl limit naší komunikace.

,,To už je jedno, přece jen to naše taktika zachránila nejvíc lidí." Annora měla pravdu. Já se nehodlal obtěžovat hloupými problémy, ne bez nějakého pádného důvodu. To jednoduše nebyl můj styl.

,,To jo, ale ten Andre je fakt monstrum. Kdo dokáže jít proti radě úplně sám a vyjít skoro bez škrábanců, s tím že zachrání tolik lidí?" On ten muž byl doopravdy impresivní a to mi nebylo novinkou, avšak dnešek mi doopravdy ukázal jeho sílu, a že to bylo něco hodné obezřetnosti. Mateo se ještě víc zamračil.

,,Jo Andre vždycky byl tak trochu magor, ale je to dobrej chlap." Já se podíval na Matea, který měl na tváři tenhle mírně komplikovaný pohlédl.

,,Je divný tě slyšet mluvit o někom s úctou, doslova z toho mám husinu, BLEH!" Mateo po Cooperovi hodil vražedný pohled, nad čímž se já musel usmát. Jejich vztah byl velice zajímavý doslova se hašteřili jako sourozenci.

,,Andre začal pracovat už v sedmnácti na hranicích a od té doby patří k jedněm z nejlepším. Věřte mi, že práce na hranicích této smečky není legrace, avšak Andre neprohrál ani jednou. Takže jo ten chlap si zaslouží můj respekt, zvlášť když mi v mladí pomáhal při mém tréninku." Mateo v toho v sobě měl mnohem víc než jen prořízlá ústa a nadávky, což mě nepřekvapilo, protože já si toho všiml už v našem společném testu, ale pokaždé co se ukázala nějaká pro mě nová část jeho, tak mi to otevřelo oči. Doopravdy člověk nemůže ostatní hodnotit na první pohled, což já přesně dělal Blair... Občas být svým nejlepším já bylo fakt těžký.

,,Zní jako perfektní kandidát na Betu."

,,Beta potřebuje být mnohem víc." Všechny pohledy se přesunuly přímo na mě, avšak mě v hlavě běhaly všechny lekce mého otce, který mi jasně říkal, že Beta nepotřebuje být nejsilnější. Beta musí být tím, co smečka potřebuje. Byla to tvrdá lekce, protože člověk občas mohl ztratit část sebe samého ve snaze stát se perfektní osobou pro potřeby ostatních. Můj otec společně s mými matkami do mě kvůli tomu rvali, abych nikdy nezapomněl kdo jsem a co JÁ chci. Beta byla doplněk Alfy, pokud Alfa nebyla dobrá v boji Beta byla nejlepší, pokud Alfa v něčem zaostávala Beta tam byla. Beta je v mých očích symbol stability. Proto Andre nebyl automatická volba, jednoduše ho potřebovali jako nás ostatní otestovat ze všeho.