Wrath

~Chapter 3~

Jude

Let byl dejme tomu v pořádku, teda vlastně až na to že přede mnou seděla paní s asi tříletou holčičkou, která celou cestu plakala a věřte mi, když máte citlivé vlčí uši a jste v uzavřeném prostoru, zdá se to všechno být ještě víc intenzivní. Takže let vlastně stál za nic, jelikož řev té dívky mi prostě nedovolil ani usnout. Na mém dalším letadle už to bylo podstatně lepší, jelikož plakající dívku nahradil pouze chrápající muž, což mi ani tolik nevadilo. Nebo takhle dalo se u toho usnout.

Proto teď už jen čekám po spoustě hodinách na svoje dva kufry. Tašku už mám hozenou přes rameno a batoh na zádech, s tím že se začínám cítit jako pitomý věšák. Kdybych si jen vzal vozík na zavazadla a nedělal ze sebe siláka Eda, nejspíš bych teď netrpěl. Jakmile uvidím přijíždět oba své kufry mám sto chutí vyskočit do vzduchu radostí. Rychle popadnu oba dva do svých rukou a položím je na zem, míříc pryč ze smrdícího letiště. Zvednu svůj mobil hledíc na hodiny. Přivítala mě krásná polední hodina, což bylo divný, jelikož u nás už muselo být tak sedm, osm hodin večer. Rychle vytočím táty číslo, dávajíc si svůj mobil na rameno držíc ho svým obličejem, zatímco rychlou chůzí mířím ven z letiště. Konečně.

,,Jude?" Táta zněl mírně unaveně a já věděl, že právě měl po tréninku, jenže touha mu jednoduše oznámit mé bezpečné přistání byla větší. ,,Ahoj tati, promiň za vyrušení, ale jen chci předat informaci o mém bezproblémovém přistání." Táta se uchechtne, přičemž já si opatrně ramenem posunu mobil zpět na své místo.

,,To je dobře, ihned to napíšu tvým matkám, obě dvě se už určitě nemohou dočkat. Ale neboj řeknu jim, aby tě pro dnešek nechaly být. Přece jen dnešek pro tebe musel být vyčerpávající." Připomene mi mírnou bolest v mém těle od nepohodlné spací polohy a já se mírně usměju, táta můj zachránce. Ačkoliv moje matky miluju, potřebuju na ně vždy trochu energie, kterou teď upřímně postrádám. ,,Děkuju tati, řekni jim, že je miluju." Pronesu jednoduše hledíc mírně okolo sebe, hledajíc můj odvoz.

,,Řeknu, ale už budu muset běžet! Bety povinnosti volají. Zatím se měj Jude." Malinko se pousměju, táta a jeho super krátký telefonáty. Můj táta byl na konverzace z očí do očí ne po telefonu, takže naše hovory vydržely jen pár minut maximálně a to byl důvod proč volám jemu a ne mé má nebo mamá, jelikož ty by to protáhly na hodně dlouhou dobu. ,,Měj se tati. Dejte na sebe doma pozor." S tím uslyším zavěšení hovoru, položím jeden kufr na zem a mobil si uložím do kapsy. Prohrábnu si své vlasy které mi neustále lezly do očí, urgh kudrliny se doopravdy nedají kontrovat. Rozhlédnu se okolo sebe, hledajíc nějaký indikátor, že tady můj strýc je a nezapomněl na mě.

,,Baf!" Doslova vyskočím do tří metrů vysoko, když za sebou uslyším hlas mého strýce. V sekundě jsem otočený jeho směrem, skákajíc do jeho náruče. On se začal smát, ale jeho velké ruce stejně obejmou mé svalnaté tělo. Můj strýc je jediný muž, který převyšuje mojí výšku skoro o deset centimetrů a ksakru trochu mě to štve furt, ale lepší než když mi bylo pět a já mu sotva sahal po kolena. Vskutku to nepříjemná vzpomínka, abych pravdu řekl.

,,Rád tě vidím škvrně!" Zamračím se na něj a on se zase začal smát, s tím že já si ho prohlédnu. Jeho vlasy zšedly, vrásky se mu prohloubily a celkově vypadal starší, avšak jeho svaly stále tvrdé jako skála a medvědí postava hodna respektu a obdivu.

Doopravdy se občas divím, že se můj strýc nestal Alfou. On si mě taky projel pohledem a já si uvědomoval, že v mé minulosti jsem byl ještě víc svalnatý, ale když vás přítelkyně drží od všeho co vás činí šťastným, tak aby se stala jediným zdrojem vaší radosti tak trochu zhubnete. Ha, fakt na to musím přestat myslet.