Wrath

~Chapter 48~

Peter

Ráno přišlo tak rychle až mi včerejšek připadal jako mihotavý sen, jenže já se probudil po jejich boku, v jejich posteli, obklopený teplem, jak Jaxe tak Juda a to všechno značilo, že včerejšek byl reálný a doopravdy se to stalo. Moje ruka jemně vystřelila k mému krku, ze kterého sálalo mírné teplo a na dotek se to celé rozpálilo, díky čemuž mi na celém těle vyskočila husí kůže.

Bylo to vcelku příjemné, ale zároveň to ve mně probouzelo touhu je označit zpátky a zpečetit naše pouto kompletně... Byl tady však i strach z toho co mohlo přijít, protože já se včera nechal unést, už mi nadále nešlo odpírat si jejich prosby, přítomnost a vlastně i celou existenci. To neznamenalo, že by můj strach a pochyby zmizely, pořád tady byly a i v tuhle chvíli na mě křičely kvůli mojí hlouposti, jelikož tímhle si já zpečetil svůj osud a nyní už bylo jasné, že mi bude ublíženo.

Já to přijal jako fakt a už nyní jsem se v hlavě omlouval svým rodičům za to, že mě budou muset vidět v bolestech až moji mates přijdou na to kolik problémů mám. Mně ale nešlo toho litovat, ne v tenhle moment a v jejich náruči, kdy mě tak hřáli a drželi jako by drželi celý svůj vesmír. Bylo to neskutečné a já nechápal, jak se mi povedlo je odmítat tak dlouho, tenhle moment mi totiž jen značil, jak každá bolest bude stát za to a- bohyně už nyní jsem zněl jako blázen. Oba dva mě měli a já věděl, že zamilovat se do nich bude ta nejjednodušší věc v mém životě.

Moje dlaň jemně přejela po tváři Juda, který spal jako zabitý, čemuž se nikdo nemohl divit, když venku byla ještě tma. Já zavřel oči snažíc se vytěsnit ten pocit sobeckosti, protože já chtěl, aby byli moji a už navždy, přestože moje místo nemělo co dělat po jejich boku. Přišlo mi šílené, jak rychle jsem se do tohohle ponořil bez moc přemýšlení, ale včerejší den byl mírně emocionálně náročný. Já totiž viděl, jak kvůli mě trpěli, jak se kvůli mě cítili a to mě málem dostalo do kolen, protože oni byli tak ochotní být po mém boku, abych mohl zůstat se svou rodinou a potom, jak Jax utekl... Bylo pro mě těžký ho vidět celého od krve a tak zranitelného.

Navíc oba dva tam doslova skočili vstříc nebezpečí a v ten moment mě popadla myšlenka, co by se jen stalo, kdybych toho vlka neviděl a Juda nevaroval? Ano, pravděpodobně by ani jeden z nich neumřel, ale kdo ví jaká zranění by utrpěli a to já nemohl nechat dopustit, jednoduše to bylo nepřijatelné. Moji mates museli zůstat v bezpečí a pokud já měl trpět, aby to tak bylo tak ať. Oni za to stáli a vždycky budou.

,,Dobré ráno piškote" já sebou slabě trhl při chraptilém hlasu Juda, který na mě už hleděl těma jeho zelenýma očima. Moje dlaň se v rychlosti odtáhla od jeho tváře, avšak on ji  chytil a znovu si ji přiložil k obličeji.

,,Kdo ti dovolil přestat?" Jeho chraplavý šepot se mnou dělal divy a já se cítil naprosto hrozně, že mi srdce bilo tolik jen z jeho hlasu. Já však jemně začal přejíždět po jeho tváři, užívajíc si to teplo, které mi proudilo celým tělem jen z tohohle jednoho doteku. Judova tvář byla naprosto nepoškozená a já tak přejížděl po jemné pleti mapující jeho menší nos, plnější rty a husté obočí. Jude se pod mým dotykem roztál a já cítil jak se celé jeho tělo uvolňuje.

,,Dobré ráno" zašeptám opatrně zpátky, přičemž jsem mohl cítit jak se Jude při mých slovech usmál, což vyčarovalo úsměv i na mé tváři. On si mě přitáhl blíž k sobě a vzal mou tvář do své volné ruky.

,,Můžu tě políbit?" Já tvrdě polknul, tohle bylo moc rychle, my měli zpomalit a vzít si na všechno víc času, ale na druhou stranu tohle přede mnou byl můj mate. Někdo po kom já toužil i přes všechno moje odmítání dlouho dobu a- JEBAT TO.