Wrath

~Chapter 14~

Jax

Kdo by čekal, že pracovat s mým mate bude pro mě něco tak přirozeného a důvěrného. Z nějakého důvodu mi nevadilo mu ukázat veškeré naše dokumenty, věřil jsem mu a ani na sekundu bych si nedokázal pomyslet, že by to mohl proti mně použít.

Jednoduše trávit s Judem čas bylo osvěžující a zároveň tak zvláštní, já totiž nikdy neměl touhu se smát tak jako s ním ani se někoho neustále dotýkat, ujišťovat se, že byl v pořádku. Cítit v sobě veškerý tyhle emoce taky bylo matoucí, protože já věděl, že s každým pohledem na něj se mé srdce naplnilo teplem, když mi o sobě povídal já hltal každičké jedno slovo a ryl si ho do hlavy. Jeho přítomnost mě vždy dokázala uklidnit jako bych konečně před někým nemusel skrývat tuhle vnitřní bouři a moje starost o celou smečku nebyla najednou tak ohromující.

Já nedokázal tenhle pocit popsat, protože jsem toužil s ním pořád být, mluvit s ním, dotýkat se ho, poznat ho tak jako nikdo jiný, vědět jeho myšlenky a označit ho tak, aby každý věděl komu patří. Jude se stal středobodem mýho světa a byl stejně důležitý jako moje smečka, já ho nemohl dostat z hlavy. Bylo to šílený, ale nevadilo mi to. Navíc čím víc zpráv jsem dostal, tím víc mi docházelo, že můj mate není jen úžasná společnost ale i extrémně schopný vlk. Někdo by řekl, že když nevyhrává v každé kategorii není vhodný, jenže ti lidé nechápou podstatu Bety.

Beta musí umět všechno, ale nemusí v tom být nejlepší, protože to ani nejde. Člověk, který se věnuje deseti věcem najednou nebude nikdy nejlepší v jedné disciplíně, což je v pořádku. Beta tam není od toho, aby ve smečce byla nejlepší ani nejsilnější od toho tady je Alfa. Beta musí být chytrá, musí se přizpůsobit různým situacím a to nejdůležitější Beta by měla svými schopnostmi umět podpořit svou Alfu, stát se jejich další končetinou, rádcem, společníkem, který bude mít velký podíl na rozhodování a vedení. K tomu mu ale musí smečka věřit, což je jediné s čím by mohl Jude mít problém, jelikož moje smečka pořád byla okolo cizinců opatrná, stranili se jich a já jim to nikdy nemohl vyčítat.

Povzdechl jsem si a promnul spánky dnešek byl jeden z dnů, kdy Jude nemohl přijít, jelikož jeho spolubydlící prý opět trávila čas v obýváku a já měl chuť ho z toho pokoje unést, protože sakra takhle to bylo už tři dny v kuse.

,,Jestli to takhle bude i zítra tak přísahám na bohyni, že někoho zabiju." Hadeone uklidni se tvoje emoce jsou moc divoký. Já a Hadeon jsme na sebe byli velice úzce napojení a každou emoci, kterou cítil Hadeon já cítil taky jako malýho mě to děsilo, jelikož naše spojení rozhodně bylo silnější než u všech ostatních a já si na to postupem času zvykl. I když zvyknout si na to rozhodně nešlo lehce, Hadeon byl opakem mě, takže naše emoce mezi sebou většinou bojovaly, ale když jsme věci cítily stejně všechno se to zdálo ještě třikrát víc intenzivní. Naštěstí já neměl momentálně touhu nikoho zabít.

,,Zakázal si mi ho označit, nemůžu se ho většinu času ani dotýkat a tvoje jediný štěstí je, že to zatím funguje! Ale Jaxi jsem zkurvená Alfa mít mého mate poblíž, bez toho aniž bych se ho mohl dotknout mě zabíjí." Já to chápu Hadeone, jenže Jude nás varoval a já nevím jak ty ale rozhodně nechci, aby nás odmítnul. Hadeon jen zamručel. 

,,Měsíce, kdy musím doslova předstírat, že ho vůbec nechci a neznám jak dokonalý je Jaxi. To je od tebe kurva krutý." Jeho tón byl ostrý, avšak já věděl, že to z něj mluví ta frustrace dokonce jsem ji i cítil, takže mi došlo jak moc Hadeon touhle celou situací vlastně trpí. Hadeon vždy byl mým pravým opakem, zabíjení viděl jako jedinou možnost na spoustu věcí, zatímco já hledal všelijaké cesty, jen aby na to nemuselo dojít.  Hadeon byl výbušný, silný a vše prociťoval. Já většinu času držel jeho emoce na uzdě svým klidem a chladnou tváří, rozlišnost mezi námi byla enormní a možná proto se stal mým vlkem, abych ho držel na uzdě a on mi dodal sílu.