Wrath

~Chapter 10~

Jax 

Vyhýbat se Nicholasovi je ksakru těžký úkol, zvláště když to nikdy v minulosti nebylo potřeba, jenže můj bratr od té doby co jsme spolu mluvili u těch samotářů něco tušil a já ho nesnášel za to jak moc všímavý byl. Nestačilo se schovávat v kanceláři celý den, já si dokonce přesunul pracovní věci k sobě do bytu, což bylo úplně vrchní patro. Jo jasný moje kancelář byla taky na tom patře, ale až na druhým konci! 

Navíc do mýho bytu byl udělen přístup jen mně a Tonymu, který za mnou stejně chodil, jen když šlo o něco důležitého, nikdo jiný my nemohl lézt do mýho osobního prostoru. Jenže teď mi extrémně kručelo v břiše a moje lednice byla prázdná, a i když bych tohle nejradši neriskoval s prázdným žaludkem se nikam v práci neposunu a bez té práce by mé myšlenky skočily u Juda mého nádherného mate. Jeho nádherné boky, svalnaté tělo a ksakru ty stehna, pak i to jak se mnou mluvil, to že se nebál si stanovit hranice a říct si co chtěl bylo tak neobvyklý lidé se takhle ke mně moc nechovali. Ten výtah konečně pípnul a k mému překvapení tam stál můj mate, který vypadal totálně vyčerpaně jako by každou chvílí měl zkolabovat. 

,,Jude?" Vyzkoušel jsem si jeho jméno na mém jazyku a já viděl, jak jeho hlava vystřelila nahoru ke mně než začal padat. Já ho chytl a přitáhnul si ho do své náruče, on se ani nebránil, pouze se přitiskl k mému tělu jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě a já to zbožňoval. Nejspíš si spletl patro, když se snažil dostat na pokoj. Ta otcova aktivita ho musela řádně vyčerpat, já si ho proto vyzdvihl do své náruče a on pasoval do mé náruče jako puzzle, vlastně tam ještě zbylo trochu místa, a přestože byl svalnatý velký chlap nebyl pro mě problém ho nést. 

Zdvihal jsem obvykle dvojnásobek své váhy, takže můj mate není vlastně vůbec těžký. Jude nevědomky nejspíš už napůl ve spánku si přitiskl svou hlavu k mé hrudi a to bylo poprvé v životě, kdy jsem pocítil ten pocit rozbušení srdce z něčeho příjemného... Výtah pípnul a já si uvědomil, že tam stojím jako blbec a koukám na něj s určitě divnýma očima jako blázen. 

Z toho důvodu mé kroky zamířili rychle k jeho bytu, který bych poznal i se zavřenýma očima díky té nádherné vůni co se z něj linula. Naštěstí Jude měl klíč v kapse u kalhot, takže dostat se dovnitř nebylo těžké ani uložit ho mi nedělalo problém, co už mi dělalo obtíže bylo odcházení. Být v místnosti, která kompletně voněla jako on sám, přičemž on ležel klidně v posteli s tím jeho nádherným obličejem a rty co vypadaly tak skvěle pro líbání. Krev se mi v ten moment nahrnula do rozkroku a já se cítil jako úchyl, proto jsem s posledním pohledem na jeho tvář odešel. Klíč zůstal na lince v kuchyni a já skoro vyběhl z toho bytu. Kdo by si kdy myslel, že respektování osobního prostoru bude tak náročné? Já nikdy před tímhle neměl touhu s někým být, někoho poznat, dotknout se jich... Promnu si spánky tohle nikdy nemůže dopadnout dobře. 

,,Jaxi tohle mi musíš kurva vysvětlit." Nadšený hlas mého bratra mě vyrušil z mého přemýšlení a já trochu poplašně pohlédl jeho směrem. Jak to že jsem si ho nevšiml? Přestávají fungovat všechny moje smysly nebo co se to se mnou děje? Normálně bych si mého bratra všimnul dřív než on sám, což nedává smysl, ale já doslova neustále cítil jeho přítomnost. Navíc už teď jsem porušil jedno z pravidel Juda, což on nesmí zjisti, jinak tak rychle vycouvá. 

Jenže přede mnou stál můj mladší bratr, někdo, kdo miloval tajemství a rozhodně by mi o tomhle nedal spát, takže bude lepší mu všechno vysvětlit než o tom nemluvit, protože bohyně ví komu by to řekl, kdyby si nemyslel, že to má udržet tajemstvím. Já po něm hodil jeden pohled, který jasně říkal, že tady o tom mluvit nebudeme. Nicholas přikývl s tím jeho úsměvem.