Wrath

~Chapter 18~

Jax

V celém mém životě se mi nikdy nestalo, že by se na mě někdo zapomněl nebo že by se mnou nechtěl být, což možná může znít egocentricky, ale já se snažil vždy být tím kým mě lidé potřebovali být. A já kvůli tomu neznal pocit odmítnutí ani samoty. Nikdy mě nikdo ani nenechal samotného, celý můj život se okolo mě motali lidé a mě to tak štvalo, že po zdědění titulu Alfy jsem chtěl být všechno jen ne s někým. Jenže pak se ukázal Jude a nemusel v mém životě být moc dlouho, abych ho začal považovat za svojí rodinu někoho koho si chci udržet po svém boku do mé smrti. Nejhorší na tom všem bylo, že mi neodpovídal na hovory, ke kterým jsem se musel přinutit a nepřišel tam. V celém mém životě jsem necítil tuhle emoci tak silnou bolest, že vytrhnutí srdce se mi zdálo jako lepší možnost. 

Já hrdelně zavrčel a moje ruka tak silně dopadla na stůl, který se pod nátlakem zlomil. Nesnášel jsem tuhle bolest, já tohle nechtěl cítit, proč mi taková blbost tolik ublížila? Mně, Alfě, mužovi, co má pod svojí ochranou tolik lidských životů, někdo nikdy necítil tak jak měl... Proč jeden pitomý chlap dokázal zamávat celým mým vesmírem jako by se nic nedělo? Já se zvednul prudce dýchajíc, v mém těle bylo tolik emocí ale žádná z nich se nedala nazvat zlostí, jelikož mně se jednoduše nešlo zlobit. Jude nemusel přijít, jenže já si myslel, že mě chtěl poznat mimo kancelář. Bože možná za tohle všechno může to stupidní pouto. 

I Levi někdo kdo nestál o vztahy změnil svůj názor po potkání Kaie... takže jsou všechny tyhle pocity moje nebo jsou dané bohyní? Dveře do mé kanceláře se rozletěly dokořán a já už chtěl hodit po Nicholasovi otrávený pohled, ale ve dveřích nestál Nicholas. Já na Juda pohlédl s klidnou tváří čekajíc všechno než to co jsem viděl. Jeho tělo bylo obvázáno, jeho noha v sádře a na obličeji měl strach. Z mého hrdla se dostalo zavrčení, co se stalo? Proč je můj muž zraněný? Kdo mu to udělal... Bohyně kdokoliv to byl skončí mrtvý, protože ho zabiju! Jude se ke mně rozeběhl a skočil mi do náruče.

,,Já se tak hrozně moc omlouvám." Mé srdce se rozbušilo při jeho slovech, ale já si ho k sobě přitáhnul blíž, nadechujíc se toho pachu, který mi tak strašně moc chyběl. Držet ho zase u sebe byl nepopsatelný pocit, jen on dokázal naplnit moje nitro těmahle pocity a já přestože nevěděl co s nimi je miloval. Jude se ke mně co nejvíc natisknul držíc se mě pevně, jako by se bál, že ho od sebe odeženu. Neměl nejmenší tušení, že já ho už nikdy nehodlal jít. Bože toužil jsem ho zamknout v mém bytě a už nikdy nenechat vyjít ven, aby se mu nic nestalo.

,,Měli jsme další test a byl tady útok samotářů a já přísahám bohyni se snažil odtamtud dostat bez zranění, ale možná jsem to přehnal a kvůli tomu všemu zaspal naše rande! Je mi to tak líto." Já s ním v náruči došel k mému křeslu kam jsem si s ním sedl chytajíc jeho obličej do svých rukou hledíc do těch nádherných zelených očí, co na mě koukali zpátky. Dala se z něj vyčíst nervozita a strach a já nevěděl čeho se bál. Nezapomněl, neopustil mě jen se stala nehoda a on už je naštěstí zpátky v mé náruči. Mé dlaně jemně přejížděli po jeho obličeji vnímajíc hebkou kůži, jemné rty a nos perfektně velký pro něj. Jude na mě vzhlédl už mnohem klidnější s mocí v očích kterou já nedokázal popsat. On vzal do rukou mé dlaně než za ně zatáhl tak že naše obličeje byly přímo před sebou.

,,Proč jen chci, aby jsi byl naštvaný?" Než jsem se nad tím stihl zamyslet nebo se na cokoliv zeptat jeho rty se spojily s těmi mými a já se roztál do našeho polibku. Jeho měkké rty byly na těch mých a já se jím nechal vést. Jeho ruce si našly cestu okolo mého krku nutíc mě jít celým tělem blíž k němu, přičemž já v tu samou chvíli pevně svíral opěradla křesla. Naše rty do sebe tak nádherně zapadaly, a ano mé rty jen následovaly ty jeho, ale ten pocit co to ve mně vzbuzovalo se nedal nijak popsat. Jednoduše to byly pocity, které vás naplnily energií, vykouzlily vám úsměv na tváři a daly další důvod proč existovat.