Wrath

~Chapter 42~

Jax

,,Náš" můj mozek nefungoval a já jen dokázal formulovat tyhle jednoduchý slova, co zrovna v ten moment dávaly smysl. Ne, vlastně byly úplně mimo, protože jediná věc co dávala smysl byl Peter v mé náruči. Hadeon doslova skoro vrněl nad tím, že jsme měli našeho druhého mate v našem objetí, zatímco Jude se zoufale snažil udržet od nás všechny, kteří tady vůbec nepotřebovali být.

Ve skutečnosti mě dost štvali a jediné co jsem chtěl udělat, bylo odsud utéct s mými mates, zavřít nás v mém pokoji a držet je daleko od všeho tohohle nebezpečí. Jen v hlavě mi to přišlo jako šílenství, ale zároveň to znělo jako tenhle perfektní nápad, který Hadeon velice podporoval.

,,Nechci tady být" Peterův jemný a tichý hlas mi dopadl do ucha a já ihned měl chuť splnit každé přání mého mate a tohle jako jedno znělo. Osoba v mé náruči byl můj mate a zasloužil si naprosto stejně jako Jude... horší bylo, že Peter v mé náruči měl takhle být už tolik let. Z mého hrdla se dostalo zavrčení, když se k nám pokusil dostat můj papa.

Já ho mohl milovat jako nic na tomhle světě, ale dneska se sem nesměl přiblížit. Já právě ve svých rukách držel náš svět a přímo přede mnou sledoval mého mate, který nás pyšně bránil, což můj štěněcí mozek bral naprosto plně nadšeně. Peter ke mně vzhlédl a podíval se mi do očí, které mu jasně říkaly, že pokud tady nechce být jeho mate to tak zařídí, protože to byla pravda.

,,Dostaň mě odsud" Peter vypadal ještě víc nervózně než předtím a já si všiml všech těch lidí, kteří na nás koukali oknem. Dostalo to ze mě jedno hlasité zavrčení, než jsem si Petera dal na svůj bok, přešel k Judovi a sám si ho vysadil na druhou stranu.

,,Jaxi?!" Já ho jemně kousl do tváře a poté můj pohled dopadl na moji rodinu, která vypadala furt naprosto v šoku, jenže já mohl pořád cítit, jak se Peter klepal ze vší té pozornosti a to mě naprosto nasralo. Vycenil jsem proto zuby a hlasitě pronesl.

,,Z cesty" Všichni otevřely oči dokořán a ustoupili mi z cesty, byl to můj speciální hlas, který bych nepoužil nežádali si to okolnosti a pohodlí mých mates bylo na první prioritě. Navíc i já osobně se odtud chtěl dostat, protože mi v hlavě stále blikal můj geniální první nápad, jak mé mates aspoň na prvních pár dnů ochránit ode světa. V tenhle moment totiž na týhle planetě nebylo nic důležitější než moji mates. Prošel jsem kolem všech s hlavou vzhůru a pocitem spokojenosti.

...

Já jemně své mates položil do postele a Jude si Petera ihned přitáhl do své náruče, kam se Peter jen hluboce zachumlal. Moje srdce nad tím pookřálo a Hadeon v mojí mysli vrtěl ocasem jako šílený. Očividně se mu nynější situace taky líbila. Moje instinkty však přestávaly mít takovou kontrolu a já se najednou musel začít ptát. Jak to že jsem Petera necítil? Proč to všechno prasklo zrovna dneska? Milion dalších otázek se mi prohnalo myslí, a když můj pohled dopadl na Juda, tak jsem věděl, že můj mate si toho všiml a nejspíš to cítil přes naše pouto.

,,Petere" On zvedl hlavu a stačil mu jeden pohled, aby se vrátil všechen ten strach do jeho očí. Pokusil se dostat z Judovi náruče, ale ten ho pevně chytil a držel ho.

,,Prosím už neutíkej" Jude zněl naprosto zničeně a já to chápal, protože vidět ho odcházet bylo jako začátek odmítnutí, jako by Peter křičel do našich obličejů, že nás nechce a to bolelo. Ničilo mě to zevnitř a já už ani nevěděl, jak se pořádně cítit. Tady přede mnou seděli dva moji mates, ale jen jednoho z nich já dokázal pochopit.

Peter přestože vyrostl po mém boku mi byl cizím a já věděl, že to z části byla má vinna. Potom co Violet umřela jsem si to dával za vinu, přece jen jakožto budoucí Alfa jsem měl zaručit její bezpečí a místo toho se musela jejich rodina setkávat každý rok okolo jejího hrobu a jen vzpomínat. Já byl budoucí Alfa a celý svůj život byla Violet přímo vedle mě, a přesto jsem si nevšimnul žádných náznaků nebo něčeho co by mi řeklo, kam celá situace směřuje. Zklamal jsem a kvůli tomu rodina přišla o dceru, sestru a úžasnou ženu. Po tomhle se já jako zbabělec vyhýbal celé Peterově rodině, kvůli své vlastní zbabělosti a hanbě. Já pevně sevřel své dlaně do pěstí snažíc se uklidnit. Tohle celý mohla být moje chyba...