Wrath

~Chapter 16~

Jude

Nakonec jsem v týmu skončil s tím více čiperným dvojčetem.... Sakra až teď mi došlo, že jejich jména neznám. Obě mi úplně vypadly z hlavy, tohle bude hnusný ale nejspíš to bude, protože ani jedna z nich v ničem moc nevynikaly tak nějak vždycky skončily skoro poslední. Bohyně já jsem takový kretén už si všímám jen lidí co dosahují jen těch nejlepších výsledků. Takhle by se správná Beta chovat neměla, teda alespoň ne podle mě. Rozhodně dneska musím nějak zjistit její jméno. Potom tady se mnou byl Cooper, ten kluk doopravdy měl tendence mě štvát nebo popichovat. Už se mě zeptal minimálně na dvacet otázek od počátku naší cesty... málem bych zapomněl zmínit celé hranice procházíme pěšky, protože potřebuje moct komunikovat a zároveň si tak i lépe zapamatujeme cesty. Já to nesnášel, jelikož můj tým se skládal z nejvíce upovídaných a falešných lidí v celé naší skupince, z čehož se mi jednoduše chtělo umřít. 

,,A Jude řekni nám něco o tvém strýčkovi. Slyšel jsem, že on v sobě má jen malinko Beta krve a předtím byl Gammou, takže jak se vlastně dostal na jeho nynější pozici?" Já si povzdechl, všechny ty jeho otázky mě jen činily nejistým, jelikož já nevěděl odpověď. To mě drtilo, jo já svého strýčka moc často nevídal, ale byl můj oblíbený příbuzný, jenže já o něm nic nevěděl. Strejda moc o svý minulosti nemluvil prý kvůli minulosti téhle smečky se mu nechtělo přemýšlet nad tou temnou dobou a já to respektoval, když mi bylo osm a já neměl důvod to slyšet. V tuhle chvíli kdy tady byla možnost, že bych se stal Betou téhle smečky  už to ani vědět nechci. Bohyně! Očividně se mě Cooper snažil jen rozptýlit.... a fungovalo mu to.   

,,Dobře vidím, že tahle otázka nebyla dobře přijatá... Tak co třeba tahle? Proč na tobě často cítím pach jiného vlka?" Moje srdce se rozbušilo, husí kůže mi naskočila po celém těle a pot se mi vyrašil na čele. O čem to mluví, však já se od Jaxe vždycky vysprchoval a celé tělo jsem si vydrbal, aby na mě jeho pach nezůstal... neříkejte mi, že to nestačilo. Jestli na to přijde je konec a já se můžu se vším rozloučit. Musel bych odejít... opustit Jaxe. Sotva zadržím zavrčení v mém hrdle. 

,,Vidím, že už jste tady." ozval se hlas před námi a jakmile jsme vzhlédli stál před námi nahý muž s hnědými vlasy a průzračnýma hnědýma očima, vypadal jemně tak něžně, ale kdybych mu to řekl nejspíš by mě zabil. Už teď na nás koukal s přísnýma očima varujíc nás, abychom nedělaly žádné kraviny. Takže na rozdíl od jeho jemného vzhledu vyzařoval přítomnost autority.

,,Mé jméno je Falkor, dneska vás budu provázet okolo hranic ještě než se dostaneme k hlavní linii dám vám všem několik pravidel. Zaprvé, za žádných okolností nepůjdete za hranice tam venku, většina z vás nemá způsob komunikace s někým ve smečce takže pokud by se vám něco stalo mohlo by to skončit špatně. Zadruhé potkáme po cestě spoustu hlídek a vy jim neřeknete ani půl slova, tihle chlapi pracují a nepotřebují žádná rozptýlení. Zatřetí se budete držet blízko mě, nesmíte a opakuji nesmíte mě ztratit z dohledu, lidi tady by si vás lehce mohli splést s hrozbou. Začtvrté a to nejdůležitější pokud nastane útok, chci, abyste odsud ihned zmizeli jednoduše utekli. Neznáte taktiku našich hlídek a jedině byste zavázeli. Jo a pro Bohyni budete držet huby, jelikož já dneska fakt nemám náladu na ukecaný lidi." Potom co dořekl to poslední jsem si oddechl, zatímco Cooper nafoukl uraženě tváře. K těm ostatním pravidlům dávají smysl, jsou to v podstatě rozkazy a já je hodlám dodržet. 

Takže takhle nějak začala naše cesta. Falkor nás vedl okolo hranic a občas jsme už potkali nějaké hlídky, což mě donutilo si uvědomit si několik věcí. Hlídky jsou od sebe vždy na dohlédnutou vzdálenost, tak aby k sobě mohli doběhnout do dvou minut. Chodí po skupinkách čtyř a je jich zatraceně hodně. Já věděl, že tahle smečka vlastní obrovské území, ale až tohle obcházení hranic mi ukázalo jak velký prostor vlastně musí chránit a kolik lidí tady tak pracuje. Já se ale taky soustředil na zapamatování větších milníků po cestě, které mi říkaly tady končí území! Na jedné straně totiž brání území nádherná řeka přes kterou by se samotáři jen tak nedostali, tam stáli mladší vlci v menší koncentraci, dál tu pak byl les uříznutý, který vedl na velkou louku, kde by byly samotáři krásně vidět tam opět dali mladší vlky.