Wrath

~Chapter 29~

Jude

Já si utřel své čelo cítíc jak veškerá síla zmizela z mého těla. Právě jsme dokončili další kondiční stres a já měl pocit, že brzo zkolabuju. V dnešní misi se na mě lidi hodně zaměřili a zanechali za sebou tak spoustu ošklivých modřin. A já ani nedokázal spočítat kolikrát moje tělo letělo k zemi kvůli nějakému naschválu. Nejvíc po mně šla Blair, Andre a i Cooper se zapojil, přitom Mateo se i s Annorou drželi dál. Já pohlédl na své tělo, které nejen bylo pokryté modřinami ale taky i blátem, jehličím a vlastně vším co les mohl nabídnout. Povzdechnutí se vydralo z mého hrdla, přičemž já se snažil ignorovat veškerou tu bolest.

,,Napít?" Můj pohled dopadl na usmívajícího se Coopera, který vypadal na rozdíl ode mě naprosto v pořádku, což nebudu lhát mě trošku rozhořčilo. I přes to jsem popadl tu flašku a veškerý obsah vylil na své tělo, snažíc se zchladit rány, které pálily. Cooper se jen začal smát, přičemž já nad tím protočil oči. Cooper se však zastavil když viděl jak moc krvavé mé ruce vlastně byly.

,,Nebudu se omlouvat, vím, že ti naše postrkování přijde hloupý, ale Jude si naše nejsilnější konkurence a jestli pár hloupých postrčení zajistí naší budoucnost jsme schopni to udělat." Cooper to sice říkal jako by se nic nedělo, ale jeho tvář mi říkala, že mu tohle vlastně vůbec není příjemné. Očividně se nevyžíval v posílání mě k zemi. Cooper si prohrábl své rezavé vlasy a já v něm viděl zoufalství a marnost jako by tohle dělal hrozně nerad. Vypadal vlastně i hrozně unaveně měl kruhy pod očima, pleť bledou a byl hubenější. Cooper se však stejně donutil k úsměvu.

,,Potřebuju se stát Betou a udělám pro to cokoliv, takže se ti předem omlouvám za všechno-"

,,Coopere chceš se vůbec stát Betou?" Cooper se zasekl a jeho tvář potemněla. Vypadal naštvaně jako bych se zeptal na tu nejhorší možnou otázku. Já tam ale stál s nicneříkajícím pohledem snažíc se muže přede mnou přečíst.

,,Občas náš život není o tom co chceme ale o tom pro co jsme se narodili." Jak to mohl říct? Jen protože můj otec byl Beta neznamenalo, že jsem se musel vydat tou stejnou cestou. Moji rodiče by mi nikdy nepřiká-

,,Coopere tvoje rodina ti nemůže říct kým máš být." Cooper se zamračil a ledový úsměv se mu objevil na tváři. On ke mně přešel popadajíc mě za límec držíc mě velice pevně. Já na něj koukal čekajíc jeho následující kroky.

,,Ne všichni máme luxus jako ty. Ne každý má rodinu, která ho podpoří ve všem co se rozhodně udělat a někteří lidi se musí vzdát vlastních snů pro blaho většiny." Já ho doslova chytil za límec se stejnou silou a mými žilami projíždělo spoustu emocí. Tohle nebylo dobře a já chápal co mi říkal, ale ta představa že někdo, kdo do toho nedá svou duši by se měl stát ochráncem těchto lidí mě naštvala. Cooper měl na výběr jen se rozhodl vybrat si tu snazší cestu nechat se vést.

,,Nenechám se tě stát Betou téhle smečky," ať už pro moje nebo tvoje dobro. "Stanu se Betou a zničím sny, který byly dány na tvoje bedra. Takže mi klidně dál podkopávej nohy, strkej si do mě a zkus všechno co máš." Cooper pustil můj límec a sklopil hlavu k zemi. Poté odrazil mou ruku a rozešel se pryč. Byl to zvláštní pocit ho jen sledovat odcházet přišel jsem si bezmocný. Já měl udělat víc, ukázat mu, že se nemusel stát tím čím ho ostatní chtěli. Mohl si zvolit vlastní cestu.

,,Není připravený zaplatit tu cenu." Já sebou trhl a pohlédl na Annoru, která vypadala jako by právě neprošlo kondičním testem v lesích. Když se nad tím tak zamyslím nejspíš jen já vypadal jako bych se plazil v blátě.

,,Ty to nechápeš Jude, což není tvoje chyba nikdy jsi nevyrostl v okolí, které od tebe něco očekává. Proto nepochopíš tu tíhu, jenž Cooper nosí a proč se jí nechce zbavit. Nevím jeho situaci, ale vím, že když jdeš proti tomu co ti bylo určené o něco nebo někoho přijdeš. Podívej se na mě, mé tělo nikdy nebylo přizpůsobené boji to já ho vytvořila tvrdou dřinou.