Wrath

~Chapter 44~

Jude

Cejtil jsem se jako naprostý zklamání, když se mi nepovedlo mého mate uklidnit, přičemž Jax to dokázal během sekundy a potom od nás Peter ještě utekl a já si prostě připadal naprosto zbytečný. Jax ani nemusel nic říct, aby se mu povedlo našeho mate zklidnit a já- Sakra prostě jsem si přál, abych to taky dokázal, což muselo znít hrozně žárlivě a bylo pravděpodobný, že ve mně byla určitá žárlivost.

Jax jemně chytil moji tvář do svých rukou a přitiskl své rty k mému čelu, což pomohlo, ne moc, ale pomohlo. Jax pak pohlédl na kuchyni, vytáhl mobil a během další minuty už se v kuchyni objevili lidi, kteří to začali uklízet a vypojovat elektroniku, aby mohli zkontrolovat jak na tom všechno je. Bylo to šokující, protože ta rychlost toho všeho mě naprosto zaskočila, ale Jax ke mně jenom natáhl ruku. Já věděl, že mi už před nějakou chvílí měla začít hodina s Tonym, ale Peter v ten moment byl jednoduše důležitější a já to tak zameškal. Jax tak s malým kývnutím odešel nahoru a já věděl, že my oba museli dát Peterovi prostor, jelikož v ten moment nás rozhodně už nechtěl po jeho boku, ale ta myšlenka, že by byl sám...

,,Jaxi měli bychom někomu říct, aby na Petera dohlédl a zkontroloval jeho stav. Mohli jsme přehlédnout nějakou ránu nebo kdo ví, jak se teď cítí." Jax přikývl a sehl se ke mně a věnoval mi sice krátký, ale hluboký polibek, který mi zase ukradl dech. To mi vykouzlilo na tváři malý úsměv a já už nyní s mírnějším strachem vešel do Jaxovi kanceláře, kde už čekal Tony s velice naštvaným pohledem a já tvrdě polknul, když tam stála i moje a Jaxova rodina s naprosto nasranými obličeji. Já doufal, že se celé téhle konverzaci vyhneme déle, ale očividně ne. Jax pohlédl na Leviho, který se ihned napnul a vyklouzl z Kaiovi náruče.

,,Co se děje?" Jax mi stiskl ruku a pak jemně pronesl.

,,Peter" Levi vykulil oči a v další sekundě už vyletěl z místnosti rychlostí blesku, a my už tam nyní stáli pod studenými pohledy našich rodin, které sice nevěděli co se stalo, ale dokázali vyčíst, že to nemohlo být nic dobrého. Já pevně zaťal čelist, chtělo se mi křičet, plakat nebo dělat cokoliv jiného než se soustředit na tuhle bolest v mojí hrudi, která doslova chtěla vybuchnout. Jak se člověk měl poprat s tím, že by mohl svého mate ztratit ještě než vůbec dostal šanci? Já stál přímo vedle něj, ale cítil jsem se jako bych byl míle daleko a on mě nepouštěl dovnitř, přičemž Jax tam už našel cestu. A teď tady stála moje rodina, která po mně určitě chtěla odpovědi na něž já neměl odpověď a svět se mi hroutil pod nohama.

,,Jaxi" Jax vzhlédl na svého otce, který mu věnoval hřejivý úsměv, než si ho přitáhl do své náruče a Jax se naprosto roztál. Já mohl vidět jak se přesunul z Alfy do malého chlapce, který prostě potřeboval svýho tátu a přivedlo mi to úsměv na tvář, protože tam nebyla kapka zlosti či výčitek. Alfa Xander svého otce miloval a bylo z prvního pohledu očividné, že ti dva měli speciální pouto. Moje tvář byla uchycena do drobných rukou a já pohlédl na svou má, která se malinko usmála.

,,Co se děje mio caro? Všichni se o tebe moc bojíme." V tenhle moment bych si také přál jen tiché pochopení, ale já věděl, že moje rodina vždy byla o komunikaci nehledě na to jak náročná ta situace byla. Takže bylo opět na mně, abych vysvětlil co se děje a tohle bylo poprvé, co jsem si přál, aby Jax neměl problém s mluvením a mohl to říct místo mě.

,,Peter je náš mate" Moje mamá se zamračila, zatímco všichni ostatní pozorně poslouchali.

,,Vás obou?" Zeptal se Luna Cameron jemným hlasem, jenž mírně utěšil bouři uvnitř mě, ale pořád to nebylo dost. Všechno utichlo a já jen doopravdy toužil potom se zachumlat ve své posteli a třeba týden nevyjít, jenže tady byly moje povinnosti a všechno okolo, což znamenalo, že jsem se přes to prostě musel přenést.