Wrath

~Chapter 17~

Jude

Víte co stálo za prd? Probudit se na lékařským lůžku úplně sám s obvázaným celým hrudníkem a nohou dané v provizorní sádře. To by se ještě dalo kdyby na vás nehleděl nejen váš naštvaný strýček, ale i Gamma společně s bývalou Alfou a Falkorem a ti všichni vás smažili pohledem. Já jim věnoval menší úsměv, který mi ale opadl když jim to nezpůsobilo nic jiného než další vrásky. Z mého hrdla vyšlo povzdechnutí, jak dlouho na mě budou zírat bez jediného slova? Chápu moc je asi nenadchlo že jsem doslova porušil každé pravidlo té aktivity a vystavil se nebezpečí ale já to nemohl prostě ignorovat.

,,Jude" přesunu svůj pohled na strýce který si promnul spánky. Vypal celou situací velice otráveně. ,,Ani nevíš co mi tvoji rodiče udělají, až zjistí jak si se zranil. Bože můžu si představit tu přednášku, kterou mi dají že tě mám chránit a bla, bla, bla." Já se nad tímhle zamračil.

,,Zaprvé to nemusí vědět, zadruhé ty mě nemusíš chránit dokážu se o sebe postarat sám. Jestli sis nevšiml pořád dýchám." Můj pohled byl tvrdý, nehodlám tady poslouchat jak o mně přemýšlí jako o dítěti. Nepotřebuju žádné lekce to co jsem udělal nebylo nic špatného, udělal by to každý v mé pozici. Nevím, jak to nemůže nikdo vidět, copak doopravdy nahlíží na mé činy jako na zbrklé?

,,Jude ty to nechápeš, sám nevíš jakému nebezpečí si se vystavil a mohl jsi zemřít-"

,,Kdybych tam nešel ten kluk by umřel, navíc jestli se chci stát Betou budu docela často vystavovaný nebezpečí, takže pokud bych se bál smrti nemám tu co dělat. Hele já chápu že jste naštvaný, protože jsem porušil pravidla, ale nikdo z vás mi nemůže říct že moje činy byly chybné. Nebýt mého jednání ten kluk by tam nejspíš vykrvácel takže se omlouvám, že své zranění, která zaberou den či dva hojení nevidím jako něco strašného." Můj strýc si povzdechnul. Přičemž já už se obrnil na tu přednášku kterou mi chce věnovat.

,,Jude kdyby si mě nechal domluvit taky bys taky zjistil že ačkoliv mi to co si udělal přijde nepromyšlené zachránil si lidský život. Musíš si jen uvědomit, že dostat se odtamtud živý není všechno." Poplácal mě po rameni a já pohlédl na ostatní muže. Ti vypadali vcelku klidně přičemž Falkor si vytáhnul desky hledíc mi přímo do očí.

,,Kolik si jich zabil?" Já šokovaně vykulil oči. Na co to po mně chtějí?

,,Zaznamenáváme pohyb samotářů a při každém útoku zapisujeme čísla kolik jich zemřelo. Je to pro udržení pořádku a díky tomu víme v jakých místech útočí největší skupiny." To dávalo smysl... Překvapovalo mě jak ve všem měli funkční, praktický systém. V té první skupince byli čtyři a potom tři. Bože ani jsem si neuvědomil kolik jich vlastně bylo já se jen soustředil na to dostat nás odtamtud navíc to všechno bylo těžší s tím jak vyčerpaně se mé tělo cítilo.

,,Sedm" pronesu jednoduše a oči mého strýce se rozšíří než mě praští do ramene nad čímž mírně zaskuhrám. Proč musí bejt tak silný?! Málem mi urval ruku!

,,Slyšíte to chlapi můj zasraný synovec zabil sedm samotářů úplně sám zatímco bránil Petera! Hahaha sakra ty jsi fakt divoký zvíře Jude tvůj otec by se dmul pýchou." Já se zasekl. Mírně mě bodlo u srdce přál jsem si, aby se za mě cítil pyšně i za něco jiného než zabití sedmi samotářů. Neříkám nic jakožto život bojovníka se tohle dalo počítat za úžasnou věc a já na sebe byl pyšný, jenže pak tady byla vevnitř tahle touha najít možnost lidem ukázat, že to není jediný co umím. Proč nikdo nemohl vědět, že umím hrát na trumpetu nebo o mý úžasný schopnosti velkých plic, které mi umožnovaly zadržet dech až na deset minut bez velké přípravy. Neberte to tak být Betou vždy zůstalo mojí prioritou největším snem jen jsem si občas přál, aby zrovna můj otec na mně viděl víc. Přičemž s mými matky to bylo taky složité ty mě jako Betu vůbec nechtěli. A já si jen přál aby na mě někdo nahlížel jako na celého se vším všudy a všechno to přijal.