Wrath

~Chapter 21~

Jude

Další den mi z nohy sundaly tu provizorní sádru a naštěstí moje kosti už byly zase v normálu. K tomu tady byl ten prstýnek, který sice schovával můj krk kde už byla značka od Jaxe, ale nepomáhal v dalších ohledech.

Moje noc bez Jaxe byla třeba otřesná, nešlo mi usnout asi pět hodin, protože moje tělo vyžadovalo jeho přítomnost a když už jsem usnul vydrželo mi to pouhé dvě hodiny. Možná že kdybych si na sebe mohl vzít cokoliv co by vonělo jako Jaxe zvládl bych to lépe, ale já nemohl udělat ani to. Všechno pro mě bylo vlastně zakázané a stačil mi jeden den, abych věděl, že dva měsíce bude téměř nemožné vydržet.

Ale i přes tohle všechno už pominula moje zlost na Hadeona, Jaxova vlka, který celou tuhle situaci zkomplikoval. Já mu to avšak nedokázal vyčítat dlouho jednoduše ho v tu chvíli ovládly hormony a co si budeme kdybych doopravdy chtěl určitě bych se nějak bránil jednoduše v ten moment nebyl ani jeden z nás při smyslech.

Takže jsem už napsal Jaxovi, aby se za mě omluvil Hadeonovi a řekl že mu odpouštím. Protože ačkoliv bych svého mate nejradši viděl znova dneska ho čekal den plný revizí s jeho Alfami, lékaři, vedoucí hranic a mnoho dalších jednání. Takže dnešek budu muset strávit bez jakéhokoliv kontaktu s mým mate jak úžasné když po mně tohle pouto chtělo přesný opak. Potom tady byl i Piškot, který z nějakého důvodu neopustil moje myšlenky. Přišel mi tak zvláštně uzavřený, držel si od nás odstup a celé jeho chování k Jaxovi mi připadalo zvláštní. Ty dva se měli znát od malička a přesto mu Peter vykal a Jaxovi nikdo nevykal. Taky tady byla ta skutečnost, že v sobě měl krev čarodějek, což mělo být nemožné teda podle všech legend a taky mi přišlo zvláštní, že o něm svět nevěděl. Jednoduše se mi to všechno nezdálo. Navíc Alwar z něj dostával nepopsatelný pocity a k tomu se objevovalo pořád více otázek.

Třeba co dělal mimo smečky území? Prostě se mi nezdál a z toho důvodu jsem se rozhodl ho začít pozorovat s tím že to rovnou spojím se svým úkolem lépe poznat lidi této smečky. Jelikož co si budeme lidi v téhle smečce moc nemuseli cizince a já viděl, že do jakékoliv místnosti jsem vešel se všichni pomalu vytratili. Byl to pro mě rozhodně nezvyk jelikož každý v mé bývalé smečce mi skoro až líbal nohy, což se ale stává pokud se narodíte do smečky co si nikdy ani nedokázala dovolit snít o dítěti s Beta krví. Z toho důvodu mi tohle přišla jako obří změna, ale ne ve špatném směru. Narodit se totiž jako zázrak na vás dá velký nátlak a vy nosíte očekávání lidí. Tady člověk věděl, že pro vás nebudou fandit jen pro vaší krev a uvidí vás takového jaký jste. Což mi doopravdy vyhovovalo. I když to samozřejmě dělalo věci mnohem těžší. Proto nyní jsem byl na misi pokusit se nějak se smečkou seznámit. Proto mě mé kroky zavedly až do kuchyně kde podle mých výpočtů mělo být hodně lidí. JENŽE místo toho můj pohled dopadl na Petera, který pracně krájel houby. Nejspíš mě neslyšel nebo ani neviděl protože nepřestal ve své činnosti ani po tom co já doslova stál dva metry od něj. No a jednoduše mi to nedalo.

,,Baf" Peter sebou trhl jako šílený a nůž mu vyletěl z ruky. Já jen mohl sledovat jak dopadl na zem s velkou ránou a já nervózně zvedl pohled na Petera, který na mě koukal s rozšířenými zorničkami a ústy otevřenými dokořán. A já musel uznat, že když se na něj člověk takhle podíval Piškot byl definitivně atraktivní. Modré oči, plné rty a ten obličej, který rozhodně neříkal jeho věk. K tomu byl i vysoký totální lapač žen a mužů. K tomu ty rozcuchané hnědé vlasy co mu padaly do očí doopravdy mi připomínal modely z časopisů, což nevím zda se dalo považovat za dobré, jelikož všichni tam byli až nezdravě oškliví. Z transu mě dostalo až jeho tiché zanadávání. 

,,Omlouvám se, nebylo v mém účelu tě tak vyděsit měla to být jen legrace." Kdyby ten nůž dopadl špatně mohl ho zranit a já si za to chtěl dát do držky, protože bych měl začít nad věcmi více přemýšlet. Peter se jen zamračil a sebral nůž ze země dávajíc ho do dřezu.