Wrath

~Chapter 11~

Jude

Nevím jak dlouho jsem spal, ale probudilo mě otřesné řvaní. V mojí hlavě třeštilo a věřte mi jestli něco není moje věc tak to je vstávání. Já si promnul spánky a moje dveře se rozletěly dokořán. Annora tam stále už s klidnou rozvážnou tváří. Její vlasy byli zapletené v copu a jediná věc, co naznačovala, že spala bylo její pyžamo. Doopravdy občas nechápu, jak lidi jako ona můžou existovat. Kdo normální po probuzení vypadá dobře?

,,Volají nás dolů, máme tam být do pěti minut oblečení ve sportovním oblečení." To řekla, než zmizela a já zůstal ve svém pokoji po tmě úplně sám. V hlavě mi běhaly různý scenérie toho co se stane, ale jedna myšlenka mi nedala pokoj. Ten pitomý test byl na vytrvalost že? To znamená, že rozhodně dostaneme něco dalšího a bohyně já si ani nechci představit co to bude. Jen tohle rychlé přemýšlení mě dokázalo probudit. Doslova jsem vyletěl z postele, oblékl si na sebe veškeré oblečení a dostal se do výtahu během dvou minut. 

Do výtahu hned po mně došlo to divoké dvojče, zatímco to klidné už tam stálo, nejspíš čekala na svou sestru, protože ihned jak doběhla zmáčkla tlačítko a my jeli dolů. Já byl nervózní, ale naštěstí to expresivnější dvojče vyjadřovalo veškerou nervozitu za mě. Pošlapovala tam, ret měla mezi zuby sevřený až to vypadalo, že si ho rozkousne a k tomu si i hrála i prsty. Být vedle tak nervního člověka mě nutilo se uklidnit. Jakmile výtah pípnul všichni tři jsme vyšli ven, kde už všichni stáli. Tak jako já tak i ostatní na sobě měli sportovní oblečení, ale nedokázali zakrýt jejich rozcuchané vlasy. Nejzničeněji však vypadal ten co pro změnu tentokrát nevypadal totálně nasraně, jeho oči pro změnu byly prázdný. Jaxův otec před nás všechny předstoupil s malým úsměvem na tváři a já měl chuť na něj vyjet, že vypadá jako sadista, ale naštěstí v důležitých momentech umím držet jazyk za zuby. 

,,Momentálně vás čeká druhá část vytrvalostního testu. Včera jste běhali okruh dokud vám vaše tělo dovolilo, tento večer budete dělat to samé s několika rozdíly. Za prvé v noci vyzkoušíme vaši lidskou formu, přece jen vaše kondička musí být dobrá v obou vašich podobách, k tomu trať nebude ničím ohraničená, běželi jste ji tolikrát, že podle mě není potřeba, aby to tam bylo. Takže kdokoliv kdo vykolejí z cesty automaticky vypadává. Opět je vaším úkolem uběhnout co nejdelší vzdálenost. To co uběhnete nyní se sečte s vaším minulým výsledkem a pak bude rozhodnuto o konečném výsledku." My všichni přikývli, ale víte, když si to říkáte nemusí to ani znít tak hrozně, ale běhat ve tmě není ideální zvlášť v lidské formě. Nechci být zlý, ale lidský zrak není ideální. Člověk se nejen lehce ztratí, může i velice jednoduše něco přehlédnout a ošklivě si ublížit, takže tady taktika radši utíkej pomalu než rychle platila trojnásobně.

Opět nás dovedli na začátek a já si sundal boty. Zrak mimo, čich v týhle situaci není spolehlivý ale dotek? Moje tlapy celou tuhle trať proběhly nejméně desetkrát, pomatuju si ten terén perfektně to měkký jehličí, mech i kůru spadlých stromů ledovou vodu s malými kamínky, všechno mi přetrvalo v těle a já najednou skoro tu cestu viděl před sebou. Pokud bych se jen trošku dostal z trasy okamžitě bych to poznal.  Další změna co taky nastala bylo to, že jsme tentokrát měli všichni běžet pospolu, což v lidech jen vzbuzovalo rivalitu a adrenalin. Já si teda toužil jít jen lehnout, ale to asi nechci, aby ostatní poznali? 

,,Jo a ten kdo se umístí nejhůř bude vyřazen." Jo jasně, aby toho nebylo málo... kurva fakt ještě nejsem dost vzhůru.  Není ale hloupé po dvou testech už někoho posílat domů? No stres rozhodně naplnil moje tělo a já cítil, jak se mi zrychloval tep, ale tentokrát fakt ne moc příjemně. Zastesklo se mi po Jaxovi, teda spíš po tom co se mnou jeho přítomnost dělala až teprve teď mi došlo, že vlastně já ho vůbec neznám, však o něm vím no... jeho jméno.