Wrath

~Chapter 41~

Jude

Já tam stál jako zatracený sloup, protože tohle nedávalo žádný smysl, ale když s Peterovým výbuchem pachu zmizela tahle prázdnota uvnitř mě. Došlo mi, že naše chybějící puzzle stálo přímo před námi už od úplného začátku a Peter byl náš mate. Byl to co jsme hledali a my o tom ani nevěděli.

Peter byl můj mate stejně jako Jax a najednou dávalo zvláštně smysl proč se vedle něj můj vlk cítil divně. Alwar to vypozoroval už od začátku a já tomu nikdy nedával žádnou váhu. Můj mate, někdo koho bych měl ochraňovat a milovat byl kvůli mé nevědomosti někde v rohu... ale jak jsme si toho nevšimli? Jak jsme to mohli přehlédnout? Však tohle byl můj MATE! Všechno najednou dávalo a nedávalo smysl a zmatení mnou cloumalo až mi z toho bylo trochu zle.

,,Mate nás potřebuje!" Alwar očividně jako já jel jen na svých vlčích instinktech a já už chtěl přestat stát jako solná socha a něco udělat, když jsem si všiml, že Peter se rozeběhl pryč.

,,Náš mate utíká? Opouští nás" Alwar kňučel v mé hlavě a já pocítil takovou žhavou bolest až do morku kostí, nebyla to totiž jen moje ale i Jaxova. Náš mate od nás utíkal a to bylo skoro jako odmítnutí, jenže já to nehodlal dopustit ne bez vysvětlení, ne bez vůbec pokušení. Vlastně bych ho nenechal jít za žádnou cenu.

Moje nohy se daly do pohybu, ale Jax vyletěl o sekundu dřív jako blesk a my se oba vydali za naším mate. Moje instinkty mi říkaly, abychom ho dohnaly a učinili naším, protože on byl náš. Bohyně všechno tohle bylo matoucí a bez těch dvou mi už nic nedávalo smysl. Já je potřeboval mít u sebe a nadechnout se jejich vůně, bohyně moji dva mates. Bohyně mi dala dva zázraky. Vyběhl jsem ven, kde už pod sebou Jax doslova mačkal našeho mate v zoufalém stisku a já mohl přes naše pouto cítit ten strach.

,,Jaxi pryč ze země, studená, nemoc" Jax s ním ihned vystřelil ze země a já přešel k našemu mate a zabořil hlavu do ohbí jeho krku. Slova byla v tenhle moment moc těžká a já si pouze chtěl vychutnat ten moment, protože tohle byl NÁŠ mate. Říkalo se to hezky, ale já věděl, že přijde spoustu otázek, na který já budu chtít odpovědět... důležitější bylo, že Peter byl v naší náruči v bezpečí a jen u nás. Peter voněl nádherně třešněmi a já cítil jak se pomalu uklidňuju, avšak jsem dostal chuť říct jeho jméno a vyzkoušet si ho na jazyku. Pe-ter jen v mojí hlavě tohle dvojhláskové slovo znělo dobře, já ho jen nyní potřeboval říct mé osobě.

,,Petere" můj hlas byl chraptivý, ale i tak jeho jméno znělo dobře na mém jazyku. Co mě přerušilo z mých myšlenek byl vzlyk. Vzlyk který mi doslova lámal srdce.

,,Petere jsi v pořádku?!" Já to potřeboval vědět, tohle byl můj mate a náš třetí dílek. Jax se očividně cítil stejně, když Petera pevně svíral jako by ho už nikdy neměl nechat jít. Já se skoro roztál, když Peter popadl mé rameno, jen ten vzlyk mě držel při vědomí od mých instinktů.

,,P-prosím neodmítejte mě! M-můžete mě jen n-nechat odejít ale, p-prosím neod-"

,,COŽE?" Šok mnou projel v několika vlnách. O čem to sakra mluvil? Proč bychom ho kdy odmítli? Však byl náš mate, a i když to spojení mělo být jenom pro jednoduší potkání furt nám byl souzený a... já věděl, že bohyně mi dala dva úžasné lidi, protože jsem měl tu čest ho trochu poznat před tímhle vším.

Peter byl dobrá duše, staral se o všechny ty děti, miloval svou rodinu a vztah s jeho papa byl doslova nádherný. Peter byl dobrým člověkem a já neměl jediný důvod ho odmítnout... navíc byl naší spřízněnou duší a my s Jaxem ho už nyní tak trochu milovali. A já věděl, že to bylo hloupý, protože láska takhle podle lidí neměla vypadat, ale lidi mohli jít do háje, protože moje city nešly změnit.