Wrath

~Chapter 25~

Jude 

 Dozvědět se, že opravdu neměli v úmyslech nás tam venku nechat bylo trochu uklidňující, i když já o nich neměl pochybovat možná chtěli testovat, ale nepřáli si žádné zranění, nebo aby se nám něco stalo. Já si promnul spánky třeštilo mi v hlavě a i když moje tělo hořelo byla mi zevnitř zima, což já už vůbec nechápal jak vůbec šlo. Jednoduše mi bylo blbě a já netušil proč. Bože Jax mě takhle nesmí vidět, měl bych si pravděpodobně dojít pro kávu, abych se trochu probudil a dodal svému tělu teplo, kterého se zdálo moc i málo.

Moje tělo ze mě dělalo blázna. Já došel do kuchyně, kde se ozval vzlyk. Moje tělo ihned přešlo do stavu paniky, já umím bojovat, pracovat s dokumenty a vyjadřovat se mezi lidmi, ale jakmile někdo začal plakat já jednoduše zpanikařil. Brek se v mé rodině nikdy nevyskytoval a naposledy co přede mnou někdo brečel byla moje ex, která mě vinila z jejího podvádění. Takže se mi vlastně chtělo nenápadně zmizet z místnosti, ale to si já jakožto budoucí Beta přece nemohl dovolit, takže mě moje kroky dovedly až ke zdroji toho pláče a-

,,Piškote?" Peter na mě šokovaně zvedl hlavu a mně se naskytl pohled na jeho tvář, která byla zarudlá posetá slzami a z nosu mu tekla nudle. Víte, když vidíte lidi co doslova plakaly svojí duši něco to ve vás vzbudilo, ať už smutek nebo soucit. Peterovi oči plné jedné mě neznámé emoce mi zlomily srdce a ty zlomené kousky ještě sevřely, tak aby mě to bolelo snad jen z desetiny jako jeho. Bolest tak čistá a ryzí až se vám dech zasekl v hrdle a vám nezbylo nic jiného než se vypořádat s nejen emocemi, které to ve vás vyvolalo ale i pocity osoby před vámi. 

,,H-hej co se stalo?" Peter přede mnou ucuknul a já si teprve až v tu chvíli všimnul, že byl celý mokrý jako by byl taky v té bouřce. Já vykulil oči, hledíc na něj v šoku. Co jenom dělal venku? Já se k němu hned přesunul a jemně si před něj sednul. Peter právě panikařil a byl v šoku takže jsem na něj musel jít pomalu, tak abych jeho paniku nijak nezhoršil. Peterovi nepřestávaly po tváři stékat slzy a ten strach, který se objevil v jeho očích jen z mé přítomnosti mi lámal srdce, protože já pro lidi prostě takhle cítil zvlášť když mi ukazovali tyhle čirý pocity. 

,,Petere bude to v pohodě, jen mě musíš nechat ti pomoct." Peter se na mě nejdřív díval s nedůvěrou v očích, ale já ve svém těle cítil tu potřebu ho nechat schovat ve své náruči, jenže na to nebyl čas Peter ze sebe musí sundat to studené oblečení a potom si lehnout, jelikož vypadal tak zatraceně vyčerpaně.  Peter nakonec slabě kývnul.

,,Myslíš, že se dokážeš postavit?" Dostalo se mi zakroucení hlavy a já si ho proto vyzdvihnul do své náruče míříc- Kam mám vlastně jít? Peter mě zatahal za rukáv, přičemž prstem ukázal cestu. Mně to přišlo jako roztomilé dětské nevinné gesto, nad kterým mi pookřálo srdce, protože já mu nějakou dobu nechtěl věřit, zatímco on nedělal nic jiného než mi pomáhal.

Jakmile jsme se dostali do jeho pokoje já byl vcelku překvapen nad tou velikostí a zařízením. Pokoj vybarven do fialové barvy jen s postelí, skříní a stolem. Byly tady však jedny dveře, které jsem správně uhodl byly od koupelny. Já tam s ním vešel ihned mu zapínajíc vanu s teplou vodou, aby se zahřálo jeho tělo. Peter se klepal a zděšeně hleděl do zdi. Já ho postavil na nohy, pomáhajíc se mu dostat z oblečení a Peter to ani nevnímal, pohled měl pevně zakořeněný do zdi před sebou. Já odmítal na něj koukat, když byl v tak zranitelné pozici a všechno jsem se snažil udělat co nejrychleji. Dvě věci co mé oči zaznamenaly byly vylézající žebra, které jasně ukazovaly, že Peter nedostával dostatek živin do svého těla a prapodivný řetízek. Ten ze sebe vydával velice nepříjemný pach, ale kdo jsem, abych hodnotil kdo co nosí?

,,Jaký je význam života?" Vypadlo z ničeho nic z Petera, který už díky mé pomoci ležel ve vaně. Hleděl mrtvolně a já ho nedokázal opustit, když se mi zdál tak emočně zničený a vyčerpaný. Moje nohy zůstaly přikované k zemi, přičemž můj pohled byl zaměřený na stěnu přede mnou.