Wrath

~Chapter 40~

Peter

Poprvé jsem si uvědomil, že tenhle svět je kruté místo, když mi bohyně vzala sestru. Podruhé když vyšlo na povrch, že žena co mě porodila byla znásilněná a já byl vlastně výtvor nechutného pokusu... No a potřetí? Když mě bohyně donutila sledovat, jak se do sebe moji dva mates zamilovávají beze mě.

Člověk by si říkal, že už to bude dost ran, ale já věděl, že to ještě nebyl konec, protože bohyně nebyla milá. Ne každý přece jen mohl být hrdinou příběhu, musely existovat i vedlejší role a já byl určen se narodit jako druhá volba. Violet byla to lepší dítě, ta víc úspěšná, šťastná a tak jednoduše dokonalá, Jude byl lepší mate cílevědomý, hodný a nádherný, zatímco já oproti tomu byl nikdo.

Jediné co mě dělalo nějak užitečným byla moje magie... Ale k čemu mi vlastně byla, když nedokázala zachránit jedinou osobu, kterou jsem kdy potřeboval zachránit? Celá moje existenci byla chyba, já tady nikdy neměl být, a teď když Jax konečně dostal svého mate nebyl důvod dál pokračovat, snažit se každý den dýchat. Všechno tohle moc bolelo, aby za to stálo se každičký den probouzet a snažit se pokračovat dál. Stála všechna ta bolest za to?

,,PETERE!" Dveře od mého pokoje se rozletěly a dovnitř vlétly moje dvě mladší sestry. Já ihned zastavil běžící seriál na mé obrazovce. Moje nádherné dvě sestry, kterým jsem měl tu čest být sourozencem.

,,Ano?" Obě dvě tak vyrostly a já pořád nechápal, že už byly tak velké, kdo jen jim dovolil tolik vyrůst? Já si doteď pamatuju, jak se malá Josie narodila a Violet vyšilovala, jelikož to byla dívka, přičemž já byl ještě týden naštvaný. Sice mi s ní potom stačilo pět minut s ní, abych ji prohlásil za svojí. Pořád mi v hlavě vyskakovaly Violetina slova: ,,Vždycky na ní budeš muset dávat pozor Pete, od momentu co se narodila se stala naší rodinou a ta spolu drží navždy." Bylo to jako by Violet věděla, že jednou z našich životů odejde a já budu muset nastoupit jako ten nejstarší sourozenec.

,,Upečeš nám zase muffiny? Nebo ty sušenky? Oh, oh prosím udělej nám zase tvoje waffle!" Malá Josie tam skákala na posteli jako šílená, zatímco Daisy se za ní snažila vypadat vážně. V poslední době se Daisy snažila vypadat starší než byla, protože Josie zase byla více dětská než její sestra a já věděl, že to byl její způsob jak na ni dát pozor. Avšak obě mé sestry by měly být schopné si užít jejich dětství naplno bez starostí a já si o tom hodlal s Daisy promluvit, přece jen už jsem tady byl ten dospělák.

,,Hmm nech mě se nad tím zamyslet" Josie vyskočila na mojí postel s jejíma štěněčíma očima.

,,PROSÍM! Papa nám nechce nic udělat, protože má spoustu práce s tou blbou ceremonií a ty jsi naše jediná spása, navíc papa nikdy neuměl péct jako ty." Já se slabě usmál a pohladil ji po tváři, do které se ona natiskla. Josie se velice upínala na lidi a ačkoliv se zdála výřečná před cizími rychle ztichla a já to sváděl na to, že už jako malá se musela vyrovnat se ztrátou.

,,Prosíš moc hezky Josie, ale sama víš, že každá kuchyně v tomhle domě je právě zaměstnaná s nadcházející ceremonií a my bychom se jenom pletli." Ona nafoukla tváře, přičemž Daisy za ní si skousla ret. Očividně taky měla mlsnou, ale já naštěstí věděl, jak přesně své sestry učinit šťastné. ,,Máte ale štěstí, protože tady mám tuhle ultra super tajnou schovku mých sušenek." Oběma se jim rozzářily oči a já se musel usmát, trávit s nimi čas dokázalo být vyčerpávající, a přitom tak radostné.

,,Anoo!" Josie zvedla ruku do vzduchu ve znamení triumfu a já se začal smát. Daisy si jen vylezla na postel k nám, zatímco já z pod postele vyndal misku plnou sušenek. Obě dvě dívky si hned jednu ukradly.