Broken soul of my Mate✓

-Special-

Speciál, kde jsem si pro vás připravila pár roztomilých scének, které se nedostaly do příběhu nebo to měly být samostatné speciály. Bohužel jsem na ně nikdy nedostala čas. Byli však v mé hlavě už dlouhou dobu, takže i když nejsou Vánoční tak doufám, že si užijete tento menší pozdní Vánoční dárek.

________________________________________

Cameron 4 months pregnant

Xander musel odjet na nějakou pitomou zkurvenou konferenci, zatímco já se momentálně cítil totálně na nic, ať už kvůli tomu že mé břicho se začínalo ukazovat, což mi rozhodně na sebevědomí nepomáhalo, spíš jsem si přišel i kvůli menšímu množství sexu čím dál tím víc ošklivější. Jasně chápu, všichni říkají, jak díky těhotenství vypadají úžasně, ale ve skutečnosti, když se na mě kdokoliv, podívá uvidí tak akorát totálně zničeného muže, co začíná vypadat fakt tlustě. A jasně furt svoje děti miluju, není to že bych je kvůli tomuhle začal nenávidět, jen už si prostě nepřijdu tak atraktivní, k tomu se mi neustále stýská po Xanderovi. Jakože pořád, což už pro něj musí být hrozně nepříjemný, jenže já si nemůžu pomoct, bez jeho přítomnosti se prostě cítím tak zranitelný a mám pocit, že asi budu brečet, ne že to by byla novinka. Povzdechnu si, pokládajíc svou ruku na své břicho.

,,Váš tatínek vás má rád a moc se omlouvá za všechno to stěžování, přece jen jste jeho malý zázraky." Zvykl jsem si k nim mluvit, bylo to svým způsobem uklidňující a z toho co šlo vyčíst z knížek, jim to může i prospět! Z mých úst vyšel dlouhý povzdech a poté několik dlouhých nádechů, které mi měli kurva pomoct od breku. Očividně ani to nepomohlo, protože mi slzy začaly stékat po líčkách v dalších třech sekundách, moje ruka ihned popadla mobilní telefon z nočního stolku, vytáčejíc číslo mého mate bez jednoho zaváhání, to až se teprve začaly ozývat zvuky vytáčení mě ohromila panika. Můj ret skončil tvrdě zakousnutý, avšak i kdybych v ten moment zavěsil, Xander by můj hovor stejně viděl, takže lepší bylo s tím prostě pracovat.

,,Camerone děje se něco?" Jakmile se jeho hlas dostal ke mně moje tělo se výrazně uvolnilo, avšak přišly i další slzy a z mého hrdla se dostalo zaskučení. Pocit trapnosti cloumal mým tělem, ale touha ho slyšet mě nutila nezavěsit. ,,Panebože vlče seš v pořádku?!" Chtělo se mi říct že ne, jak moc mi vlastně bylo mentálně zle. Jenže on byl na důležité misi daleko od domova a rozhodně nepotřeboval slyšet svého mate, jak mu pláče do mobilu.

,,Chybíš mi" pronesu šeptem. Z mobilu se ozvalo zavrčení.

,,Vlče ani nevíš, jak mi kurva chybíš, jak moc mi chybí tvůj nádherný pach, vypouklé bříško, tvůj úsměv a kurva tvoje objetí! Nejradši bych odsud vypadnul, abych tě mohl držet a říct ti snad celý proslov o tom, jak moc tě miluju! Štve mě, že tady musím být ještě do zítra, ale jakmile přijedu zlato už nikdy tě po zbytek tohohle těhotenství nenechám samotnýho." Vydraly se ze mě vzlyky, slyšet mého muže takhle o mně mluvit, mě doslova hladilo po duši. Moje ruka skončila na mém břiše a já se mírně usmál.

,,Chybíš i tvým dětem, už se tě nemůžou dočkat." Xanderův smích se rozlehl místností nebo mi to tak aspoň přišlo. Já mírně hladil své břicho, cítíc se mnohem lépe než pár minut dozadu. Moje slzy už mi dávno uschly na tvářích a má líčka bolela od nestále úsměvu na mé tváři. Jen Xander mě dokázal během sekund rozveselit můj den, smazat moje hloupé pochybnosti za pomocí jen jeho hlasu a já mu nemohl být vděčnější.

,,Řekni jim, že je taky moc miluju, ne ale víc než jejich papa." Moje líčka zrudly, než jsem našim dětem zopakoval jeho slova. Xander mi pak vyprávěl, jak jim tam všechno jde a já usnul při jeho hlase, když mi právě říkal, o jeho touze být po mém boku.