Broken soul of my Mate✓

-Chapter 9-

,,Co mě to ksakru popadlo?" Zaječím a začnu se procházet po pokoji sem a tam.

,,Prej měl by jsi mě vzít na rande! Co to do mě jen vjelo!" Sednu si na postel, schovám obličej do rukou. Měl bych to zrušit, ale jak to chci udělat, když nemám ani jeho číslo? Kriste, panebože. Lircon zavrčí a já si povzdechnu. Nelíbí se mu představa, že bych to zrušil, on se totiž těší. Vrtí ocasem jako štěně, a i přes to vrčení nikoho neobalamutí. Ozve se zvonek, se rozejdu ke dveří, otevřu je a uvidím Gretu. Vybral jsem skoro všechno svoje volno, takže už se musím vrátit brzo do práce. Snad dostala mojí zprávu, že se zítra vrátím. Zamračím se, když uvidím její nervózní tvář.

,,Stalo se něco?" Ona přikývne a vejde dovnitř. Zamrazí mě, většinou je totiž usměvavá a upovídaná. Jakmile zavřu dveře, přiletí mi facka. Hlava se mi otočí do strany, a moje ústa se otevřou dokořán v šoku.

,,Jak jsi jen mohl?" Nechápavě na ní pohlédnu. O čem to mluví? Kristovi rány co to se zase děje.

,,Greto nemám páru o čem mluvíš?" Zircon vrčel a rval se ven, nelíbilo se mu, jak s námi zachází. Lidé vždy byli pod námi nebo, alespoň tak to bylo. Zní to strašně, ale u nás se projevuje vůle ukázat všem naší dominanci. Upevňuje se tak tím pozice ve smečce. Vlk co si nechá tohle líbit, je viděn jako slaboch.

,,Tak ty nevíš? Aurora mi všechno řekla! To jak jsi se jí nevhodně dotýkal a neustále schazoval." Pohlédnu na ní jestli to myslí vážně.

,,Myslíš to vážně." Pronesu fakt a ona ztichne. Sevřu dlaně do pěstí, než jí věnuju malý úsměv.

,,V životě bych se Aurory nedotkl. Každou chvíli jsem jí pomáhal, bral za ní směny. Navíc nemůžu ženy vidět v tomhle světle. Mám rád muže, jsem gay." Řeknu popravdě a Grety maska spadne. Moje tvář je chladná naprosto nepřípustná.

,,Camerone promiň mi, ona mi tam všechno navykládala a já se tím nechala unést. Znám ji celý život a vím, že není zlá prostě nakoply moje mateřské instinkty." V mém životě mi nevěřilo spoustu lidí, a bylo to v pořádku, protože já nevěřil jim, ale Greta byla jiná. Byla něco jako mojí matkou, ale nejspíš uvěří dívce. Všichni by uvěřili jí, je přece na pohled nevinná a milá. Zircon zavrčel a já měl chuť zavrčet s ním. Bolelo to, samozřejmě že ano nechal jsem si ji pustit moc k tělu. Vždycky udělám tuhle chybu.

,,Chápu to. Auroru znáš od malička, a já u tebe pracuju jen dva roky. Navíc o mně toho moc nevíš. Nemusíš se cítit provinile, jen asi budu muset skončit." Uvidím jak jí začnou stékat slzy po tvářích, a u mě je to, jako by mě někdo bodnul kudlou.

,,Nemusíš skončit, já si to s Aurorou vyřídím." Zavrtím hlavou. Nechci pracovat v prostředí, kde si tohle o mě tohle budou myslet. Mladý úchyl, který si nedokáže nechat ruce u těla. Těžce polknu jen při té představě. Zircon začne vrčet, ví že tohle by nebylo dobrý pro naše psychické zdraví.

,,Greto prosím nech mě jít. Bude to tak lepší, navíc já myslím, že potřebuju změnu prostředí." Polknu žádná změna, ale když je teď v mém životě Xander, musím začít přemýšlet, že po mně asi bude chtít, abych se přidal k jeho smečce. Takže bych to tady stejně musel opustit. Teda pokud to se mnou do té doby nevzdá.

,,Omlouvám se" řekne tiše a já se pousměju. Bude to tak lepší pro mě i pro ní.

,,Pořád budeš moje kamarádka." Ona mi věnuje úsměv.

,,A ty můj tichý zaměstnanec."

***

Pohlédnu do své skříně a skousnu si spodní ret. Bude to teprve pár dní, co jsem skončil u Grety, ale sakra jak to rychle uběhlo. Ani se nedivím, hledat novou práci mi zabralo spoustu času. Navíc najít něco, kde nebudu muset mluvit s lidmi a není pro to potřeba nějaké úžasné vzdělání, je dost těžké. Nakonec jsem si našel místo číšníka v malém bistru. Plat je průměrný, ale o nic horší než u Grety. Tu chodím navštěvovat a ona mi vždy dá zákusek zadarmo. Jediné co mi chybí je pečení a Xander. Teda počkat ne!

Promnu si spánky. V těchto posledních dnech, se mi pořád vkrádal do mysli. Bylo to jako by tam pořád byly a vůbec nepomáhalo to, že mi každý den přišel oběd od jednoho muže. Vždy mi to dal, pak odešel a já k tomu dostal vzkaz. Přál mi hezký den a omlouval se, že to nemůže doručit sám. Asi má jejich smečka práci. No bylo to od něj hezký, a já se najedl bez výčitek v klidu. Taky se mi líp spalo, nechal jsem si totiž jeho tričko a teď v něm spím. Takže mě každý večer uklidní vůně čokolády. Zircon byl taky klidnější, tolik nevrčel ani po nocích nekňučel. Z jedné strany mi to dělalo radost a z druhé mě štvalo, v jaké rychlosti dokázal zapomenout na Matthewa. Zakroutím hlavou, než pohlédnu znovu do své skříně. Ani nevím kam půjdeme, ale co když si vezmu něco nevhodného? Skousnu si spodní ret nemám moc oblečení.

,,Dobře klid Camerone, prostě nad tím moc nepřemýšlej." Chci se mu líbit, nechci aby se za mě styděl. No po jeho boku, budu vypadat stejně jako pytel brambor, i kdybych měl na sobě ten nejdražší oblek na světě. Vezmu černé džíny, černé triko a modrou džínovou bundu. Prohrábnu si vlasy a prudce vydechnu. Vypadám normálně, ne jako zombie což je pokrok. Zircon zavrčí, přijde mu to moc obyčejné a já s ním souhlasím. Sundám si to a nasadím si svoji zelenou, kostkovanou, košili na černé tričko. Pohlédnu do zrcadla a prudce vydechnu. Nemělo by mi vadit mít tohle na sobě teda snad. Navíc tahle košile poukazovala, na to jak malý jsem. Lircon byl potichu, což jen naznačovalo, že se mu tohle líbí, a i kdyby ne tak už nemáme čas to změnit.

Ozve se zaklepání na dveře a já se k nim ihned rozběhnu. Otevřu je, a uvidím ho. Polknu než si ho projedu pohledem. Černé triko které zvýrazňovalo jeho svaly, modré rifle a džínovou modrou bundu. Slušelo mu to, vlastně vypadal jako bůh. Polknu ještě jednou a přemůžu chuť se k němu přitulit. On mi věnuje úšklebek, s tím že samozřejmě ví, že si ho prohlížím. Tváře mi jemně zrudnou a dostanu chuť se propadnout do země. Kam zmizela moje sebejistota? To si pokaždý musí vzít dovolenou, když mám mluvit s tímhle bohem.

,,Ahoj" řekne chraplavým hlasem a mě vyskočí husí kůže.