Broken soul of my Mate✓

-Chapter 31-

Cameron

Xander byl v posledních pár dnech přehnaně ochranářský, jakože nenechal nikoho, aby se mě dotknul, věděl o všem co dělám a celé dny mě nechal sedět na jeho klíně při všem i poradách! Zirconovi to přišlo roztomilé, zároveň i přitažlivé, a že se nebál o tom mluvit. Ty tři roky kdy byl potichu najednou zmizeli a on začal hodně mluvit, na to si stěžovat nechci, ani na Xandera. Spíš mi dělalo starosti to s jeho otcem. Od té chvíle co mi o něm řekl, byl tichý. Vím, že svého otce nenenávidí, tak jak říká. Pořád ho oslovuje jako otce, a vím že si uchovává ty dobré vzpomínky. Považuje ho za otce, ale taky pak cítí i tu nenávist. Jeho otec mu vzal rodinu a proč? Aby se pobavil a dostal svého syna na kolena. Ten muž je parchant a Xander to ví.

,,Si v pořádku?" Pohlédnu na Iana a přikývnu. Ušklíbnu se nad cucfleky po celém jeho krku. Ian i všichni ze smečky, se snažili chovat jakoby každým dnem neměla přijít válka, a já nehodal zničit příjemnou atmosféru s mými starostmi.

,,Když jsme byli uvěznění, já jsem  potkal Vincenta." Ian vykulil oči a já si povzdechl. Vincent se ho pokusil zabít, teda jako skoro všechny ve smečce. Alfa to nechtěl vidět, ale když se pokusil zabít Lunu, vyhodil ho.

,,Ten magor žije?" Zakroutím hlavou. Už ne to já jo zabil, kapitola s Matthewem skončila, a já teď nevím co dál. Porazit Xanderova otce, stát se jeho lunou a co pak? Neměl bych nad tím přemýšlet, můžu klidně umřít třeba za pět minut.

,,Zabil Matthewa, nemohl zůstat naživu, ne když mi to řekl s úsměvem do obličeje." Šokovaně přikývl a já si povzdechl. Vincent byl mrtvý rychleji, než by se mi líbilo. Moje minulost se tak  uzavřela a čekala mě budoucnost s Xanderem, problém je že on svou minulost neuzavřel, pořád v ní žije, potřebuje, aby jeho otec umřel, zmizel omluvil se. Frustrovala mě má bezmoc v celé téhle situaci.

,,Takže jsi to skončil." Přikývnu a on vydechne, celou dobu zadržovat dech. Po jeho líčkách začali stékat slzy. Zadrhl se mi dech v hrdle. Přejdu k němu a obejmu ho. Nepláče kvůli mně, je v tom něco jiného.

,,Mám strach Came. Každý den je to, jako bychom čekali na porážku a nejhorší je, že až to udeří jediný, co budeme moc udělat je schovat se. Nebudu moct Dexe chránit. Víš, co se stalo Matthewovi, měl odejít na chvilku, ale už nikdy se nevrátil, co když se to stane Dexovi?" Mé srdce se rozbušilo, Xander už mi oznámil, že bojovat nepůjdu. Není to můj boj a navíc moje zkušenosti, co mám jako bývalý pomocník lékaře se budou hodit až po bitvě. Souhlasím s ním, navíc nechci zabít někoho dalšího, mám po krk zabíjení.

,,Neboj se, Dexter je silný určitě přežije." Ian přikývne a já si povzdechnu. Mé srdce bušilo jako o život. Xander mi slíbil, že neumře a já v něj věřím.

,,Jsou tady!" Zařve jeden muž, já ihned vzhlédnu a polknu. Samozřejmě musí přijít v ten nejhorší možný moment. Popadnu Iana za ruku a rozeběhnu se do sklepa, tam se máme všichni schovat než se vrátí muži.

,,Běž dovnitř, budu hned zpátky." Musím ho vidět, mohlo by to být naposledy. Zakroutím hlavou, abych z hlavy dostal špatné myšlenky. Neumře, ne to by mi neudělal. Doběhnu k jeho pokoji a narazím do Xanderovi hrudě.

,,Co tady děláš?" Pohlédnu na něj, než přitisknu naše rty k sobě. Mé oči se naplnily a já věděl, že se vrací moje úzkost. Chtělo se mi zvracet moje ruce se klepaly, a jediné co mě drželo při vědomí byl Xander.

,,Musíš se mi vrátit, rozumíš? Je mi jedno, co proto udeláš, ale vrať se." Obmotal okolo mě ruce a přitiskl mě ke své hrudi. Slzy si našli cestu ven a já se jim ani nebránil. Povzdechl si, a pak mě políbil na čelo.

,,Vrátím se, jen když se ty teď půjdeš schovat a dáš pozor na všechny lidi tam dole. Nevycházejte za žádných okolností, rozumíš." Přikývnu a on mě ještě jednou políbí. Pak se vydá pryč a já sleduju jeho záda. Neslíbil mi to, nemůže mi nic zaručit. Rozeběhnu se do sklepa a uvidím tam ženu se seznamem lidí. Pohlédnu na ní a uvidím, jak se jí klepaly ruce.

,,Vezmu to za tebe, běž se schovat." Ona přikývne a dá mi seznam. Já začnu pouštět lidi dovnitř, až tam zbydu jen já. Pohlédnu ke dveřím, než za mnou zavřu velké kovové dveře. Byli jsme v celku malé místnosti, a bylo nás tady asi sto. Děti, ženy a lidé neschopní boje všechny jména byla odškrtaná, proto najdu Iana a sednu si vedle něj. Chytne mě za ruku, zatímco já se pokusím potlačit svůj strach.

,,Dýchej vlče" uslyším Xanderův uklidňující hlas a opřu hlavu o stěnu. Musí se mi vrátit. Nejde to jinak. Zircon mlčel a já věděl jaký má strach. Tohle je nepříjemně podobná situace.

Uslyším ženy křik a rychle pohlédnu na Casandru. Otevřu oči dokořán, a uvidím ji tam s vodou pod ní. Neříkejte mi, že jí praskla voda?

Zaječí a já se k ní rozeběhnu. Rychle jí podepřu, přičemž pohlédnu na ženy okolo mě. Vím, že většina z nich už zažila porod.

,,Potřebujeme nějaké deky, vodu a něco na co si může lehnout." Ženy přikývnou, a ihned se rozeběhnou pro všechny ty věci. Casandra se na mě usměje.

,,Pojebaný stříbro" přikývnu.

,,Jo pěkně pojebaný stříbro." Řeknu v klidu a v hlavě si zapakuju, jak se rodí dítě. Tohle je fakt den.

Nová kapitola je tady! Jelikož toho teď mám v životě hodně, tak jsem se bála, že dnes nebudu schopná vydat novou kapitolu, ale nakonec to stíhám docela v pohodě. Snad se vám dnešní, i když trošku kratší kapitola líbila.

Chci varovat, že příští týden kapitola nevyjde v pondělí, ale až ve středu nebo čtvrtek. No teď už se mějte.

S láskou Feyre♡