Broken soul of my Mate✓

-Chapter 8-

Xander

Pohlédnu na jeho, už klidnou tvář a opřu se o linku. V noci jsem ho slyšel, on si to možná neuvědomuje, ale tohle pouto je silný, možná až nebezpečně silné. Navíc se vyvíjí rychle, promnu si spánky. Cameron potřebuje čas, a já mu ho chci dát. Vidět ho však brečet s těmi očima, které jsou plné strachu mě ničilo, a Scount měl chuť mě zabít, že jsme u něj nezůstali.

,,Nekoukej na mě tak." Mrknu, abych se dostal z toho transu a pohlédnu na něj. Vypadal nervózně, jako by se bál, že překročil hranici.

,,Jak na tebe koukám?" Skousne si ret. Nadzvednu obočí. Vadilo mi, jak byl okolo mě, pořád tak nejistý. Chci, aby se okolo nás cítil uvolněně. Jako by ho strach ze mě, držel zpátky. Potlačuje svoji pravou povahu, aby mě neodehnal, což mě štve a zároveň je mi líto, že ho něco připomnělo takhle chovat.

,,Jako by se mnou bylo něco špatně." Řekne klidně a já zatnu čelist. Mám o něj strach. Nemluví se mnou a drží si přehnaný odstup. V očích mu vidím, že včerejška lituje, přitom já byl v celku rád, že mi odhalil část sebe, kterou ne každý vidí, i když to zrovna bylo tohle. Otočím se, aby neviděl můj napjatý pohled. Ucítím na sobě jeho pohled. Studoval mě, jako by z mého postoje měl zjistit moje nejhlubší tajemství.

,,Chceš, abych řekl že s tebou nic není, ale to bych lhal a ty to sám moc dobře víš. Když člověk najde svého mate, je štěstím bez sebe, zatímco ty vypadáš, že by jsi mě radši nepotkal. A pak tě slyším, jak mě voláš, najdu tě tady, jak brečíš a prosíš mě, abych zůstal. Nechápu tě Camerone, a pokud mi nic nevysvětlíš, nejspíš se to nikdy nezmění. Nechci na tebe tlačit, ani tě nutit mluvit, ale nemůžeš předpokládat, že se o tebe nebudu bát. Jako tvůj mate tě chci chránit a činit tě šťastným, proto mě ničí vidět tě takhle. Dám ti čas, tak tě žádám dej mi trochu toho svého." Hrudník se mi zvedal, ne tím že bych mluvil rychle, ale moje srdce si dělalo co chtělo, takže mi skoro udělalo díru v hrudi. Zavřu oči a vydechnu. Proč jsem prostě neřekl to co chtěl slyšet? Bylo by to mnohem jednodušší. Dostanu chuť praštit hlavou do zdi.

,,Máš pravdu." Překvapeně na něj pohlédnu a uvidím jeho klidnou tvář. Jako by zmizela, jeho nevinná, nervózní tvář a on konečně ukázal sám sebe. Nedovolím si promluvit, jeho bouřlivé modré oči neprozrazovaly naprosto nic. Jako by mě k sobě lákaly.

,,Nejsem v pořádku a nevím jestli někdy budu. Chci se posunout, jít dál, nevím však jestli to někdy bude možné. Je dost pravděpodobný, že nade mnou jen ztracíš čas. Takže mi řekni, chceš to se mnou zkusit, i když tohle víš?" Ušklíbnu se, tenhle Cameron se mi líbí, ne že by ten roztomilý byl špatný, ale ksakru tenhle mi dělal problémy. Vypadal jako beta ne jako alfa. Opřu se o linku a moje svaly povolí.

,,Samozřejmě" pronesu lehce, a uvidím jak se slabě usmál.

,,V tom případě by jsi mě měl pozvat na rande?" Olíznu si spodní ret a přikývnu.

,,Vskutku, to bych měl. Kdy máš volno?" Zamrká, jako by si až teď uvědomil, co řekl a líčka mu trochu zrudla.

,,V sobotu." Pronese tiše, jako by všechna jeho sebejistota vzala roha. Ucítím jak mi tvrdne můj kámoš tam dole, který očividně nezvládal Cameronovu roztomilost, proto jen
děkuju bohu za ostrůvek mezi námi.

,,Vyzvednu tě teda v 7:00, buď připravený." On kývne, jako by přišel o všechna slova. Zatoužím s ním strávit oběd, když se začne ozývat můj mobil. Rychle to vezmu a rozejdu se do chodby, abych mohl Camerona v klidu nechat najíst.

,,Xandere kde vězíš?" Oh Kurva, úplně jsem zapomněl na tu schůzku, ohledně té smečky co se potuluje okolo našeho území. Promnu si spánky.

,,Všechno ti vysvětlím, až se vrátím. Mohl by jsi je na chvilku zdržet?" Uslyším jeho nadávky, což mi přivodí úšklebek.

,,Dobře ale dělej." Típne to a já si povzdechnu. Logan tam pro mě vždycky byl. Je spolehlivý a vždycky mě kryl, už když jsme byli malí mě vždycky bránil před otcem. Je to něco jako můj bratr. Popadnu kabát a obuju si boty.

,,Už musíš?" Pohlédnu na Camerona, a uvidím trochu zklamání v jeho očích. Scount trochu zavrčí, nechce ho zase nechat samotného. Souhlasím s ním, ale máme povinnosti.

,,Kdyby se cokoliv stalo, jen zavolej moje jméno a já přijdu." Přikývne a já mu věnuju malý úsměv, než vyběhnu z jeho bytu.

***

Zastavím se před tou místnosti, a zhluboka se nadechnu. Můj otec pod naší smečku získal několik menších, já se s nimi mám právě sejít a vyřešit tu smečku, co se moc přibližuje. Já jsem hlavní alfa, ale u těch menších smeček, je několik menších alf. Všichni mě nesnáší, teda nesnášeli mého otce, ale ten je mrtvý, takže jediný, na kterého mohou být naštvaní jsem já. Nedivím se jim, otec zabil jejich rodiny a podrobil si je silou. Po jeho smrti mě chtěli sesadit z postu, kdo by chtěl, aby jim velel čtrnáctiletý kluk? Nikdo, takže to chtělo, abych si získal respekt. Takže jsem umučil zrádce před jejich zraky, bez toho, aniž bych mrkl.

Získal všechny potřebné informace, a pak udělal obávanou věc, za kterou mě bohyně potrestala. Tělo mého otce jsem nechal smečkám, kterým otec vzal svobodu, a nechal ať si s ním dělají co chtějí. Moje pověst se rozšířila, a z čtrnáctiletého chlapce se stala alfa obávaná po celé zemi. Všichni se mě stranili a já nasadil chladnou masku. Nikdo nevěděl, o tom jak mě to poškodilo, protože správná alfa si to nemůže dovolit.

Vytěsním ty myšlenky a vejdu dovnitř té místnosti. Většina mužů uvnitř, byla starší než já, pouze pár mladších alf, jako já tam seděli. To bylo ty, kterým otec při útocích zabil alfu neboli jejich otce. Jen při pomyšlení, že bych měl Camerona dovést sem, mě zamrazilo. Vystavil bych ho nebezpečí, jak zevnitř tak zvenku. Usednu do židle a uvidím pár výrazů,které mi jasně říkali, co ke mně cítí. Moje maska však nepraskla, a já ukázal pouze svoji chladnou stránku. Vím, že na ně mám efekt moje alfa je silná, každý cítil mou přítomnost.

,,Děkuju že jste dnes přišli. Potřebuje probrat smečky, které se motají okolo hranic." Řeknu klidně.

,,Je opravdu potřeba to řešit? Máme velké území, je dost jasné, že občas potkáme samotáře?" Pohlédnu na mladou alfu, která musela být mladší než já. Jeho otec byl jediný, který mě nenesnášel. Umřel na stáří, pokojnou smrtí. Je hrozné to pro mě říct, ale byl jeden z mála, co měl pokojnou smrt. Jeho syn musí být nový. U

,,To máš takové trauma, že se bojíš samotáře Camerone?" Pohlédnu na Richarda. Ten chlap mě nesnášel, nikdy si nemyslel že za to stojím. Můj otec zabil jeho bratra a mate. Měl důvod mě nesnášet. Alfa ve mně mi radila, abych mu ukázal, kdo je alfa, jenže na to nemám čas a ani náladu.

,,Hlídka mi ohlásila častý výskyt vlků. To by mi nedělalo starosti, kdyby to nebyli pořád ti samí vlci. Vypadá to, že si chtějí zabrat místo vedle nás, ale běhají na neutralních místech. Podle zákona, mezi smečkami musí být neutrální území, abychom se nesežrali. To by nebyl problém, prostě na ně můžeme zaútočit, určitě bychom je zabili." Řeknu a uvidím pár zamyšlených výrazů.

,,Proč teda tak neuděláme?" Optá se jedna beta a já zatoužím tiše zavrčet. Bety by neměli mluvit bez povolení, ale přejdu to, jelikož je to dobrá otázka.

,,V zákoně stojí, že pokud si smečka značí neutrální území, máme povolení zaútočit, jenže oni si neznačí, pouze se nám ukazují. Chtějí, abychom po nich šli první a postupovali jako do války."

,,Takže chceš říct, že jsou chytří?" Kývnu na souhlas, touhle nejsou jen tak nějací zatoulaní samotáři. Tohle je chytrá smečka.

,,Někdo nás vyzývá a pokud zahrajeme první prohrajeme, nebudou nás chránit zákony, ani žádné další smečky budeme v tom sami. Ten kdo tohle organizuje zná systém a pravidla. Proto říkám, že ať už to je kdokoli je nebezpečný."