Broken soul of my Mate✓

-Chapter 47-

Cameron

Víte, jak Noel říkala, že první trimestr bude nejhorší, no tak měla sakra pravdu. Dva měsíce jsem lítal na záchod po každým jídle, únava mě zabíjela, i jít na záchod bylo skoro nemožný. Jo a moje nálady se střídali, jako když přepínáte kanály. Bylo to nečekaný a rychlý neboli strašný.

Nejhorší ale byly ty bolesti. Bolest kvůli který jsem se nedokázal pohnout. Bylo to jako drcení orgánů, celý moje tělo se měnilo a přizpůsobovalo, jenže to bolelo a já z toho přímo řval bolestí. To všechno jen povznášelo mojí depresi. Bylo mi líp s Xanderem, ale ten z toho byl víc v prdeli než já. Občas se mě omylem dotkl na bolestivých místech, a já mu řekl dost hnusný věci.

Samozřejmě se to stalo jen dvakrát, a dvakrát jsem se cejtil jak největší kretén na světě. Teď už mám taky dost velký břicho. Ještě před měsícem, bych ho ukryl pod Xanderovým trikem teď ani hovno. Moje břicho bylo pořád větší a větší. Sandra říkala, že to je jen dobře. Já se s ní nehádal, jenže chodit teď bylo skoro nemožný a ta únava mě zabíjela.

Nebudu lhát, už se těším až budou konečně venku. Pořád tady je mírná bolest, ale mé tělo už se ustálilo. Sandra říkala, že budu muset čekat. Pomalu se napiju čaje z mého hrníčku. Dneska bylo venku nádherně, ale ksakru jak se mi chtělo jen ležet v posteli a nic nedělat.

,,Jak to jde?" Pohlédnu na Iana, který byl celý nervózní, už asi dva měsíce se snažili o adopci. Nemáme to jako lidi, neopouštíme svoje děti. Děti co jsou k adopci většinou mají mrtvé rodiče nebo jsou ze špatných smeček.

Organizace vlků která se o tohle stará je velice opatrná, kam děti umístí. Xander sice zlepšil jméno této smečky, ale poslední měsíce tu bylo rušno. Ian je navíc ze špatné smečky, která se rozpadla. Dexter měl štěstí, že nebojoval po boku Xanderova otce, jinak by jim v životě dítě nevěřili. Navíc obaa dva z toho byli nesví. Celá smečka byla celá napjatá. Pokud jim to dítě dají, je to jakoby konečně uznali, že se tahle smečka změnila k lepšímu.

,,Pořád jsem hrozně unavený, ale ta bolest se zlepšila. Nebudu lhát, těším se až ze mě vylezou. Dávají mému tělu dost zabrat." Pohladím se po břiše, jsem si stoprocentně jistý, že mi těhotenství nebude chybět, avšak je to skvělý pocit vědět, že ve mně rostou dvě doufám zdravé děti.

,,A co vy, nějaká nová zpráva o adopci?" Ianovi rty se stáhly do úzké linky. Pořád neutrácel naději. Prohrábl si vlasy a já věděl, že to dělá, když je nervózní.

,,Pořád se neozvaly, což znamená, že nás neodmítli, jenže už je to několik měsíců. Dexter řekl, že jim dneska zavolá a pak uvidíme. Nebudu lhát, když ti řeknu, že pomalu přestávám doufat. Připravuju se na to, jak nás odmítnou." Přejdu k němu a dám mu ruku na rameno.

,,Neboj určitě vám tu adopci povolí." Ian pokrčí rameny a opět se vydá do kuchyně, aby dodělal snídani pro mě. No jo jsem Luna, a mám malé výhody jako třeba snídání v poledne.

,,No a co plánuješ koupit Xanderovi k vánocům?" Skousnu si ret bylo 30. října. Zima se blížila rapidním tempem. Upřímně, mi nikdo nešlo nakupování dárků, vždycky jsem si připadal, že moje dárky jsou naprosto pitomí.

,,Ještě nevím, však víš, jak špatný dávám dárky." Zakňučím, ve smečce jsem jednou dal Ianovi vařečku s nápisem ,Nejlepší kuchařka' umíte si představit, jak trapně mi pak bylo. Matthew si ze mě dělal legraci ještě další měsíc.

,,No jo pamatuješ, jak ti Matthew dal ty lístky na koncert, který si tak moc chtěl, zatímco ty si mu dal ponožky?" Plácnu se do čela a zamručím. Tenhle rok chci vymyslet něco lepšího originálního.