Broken soul of my Mate✓

-Chapter 3-

Cameron

Pohlédnu na svůj bílý strop a povzdechnu si. Po mé první noční můře už mi nešlo usnout, prostě už to nešlo. Zvednu se, abych se mohl jít vysprchovat. Dojdu do koupelny a pohlédnu do zrcadla.

,,Páni Camerone ty vypadáš." Pousměju se na svůj výzor před sebou. Rozcuchané hnědé vlasy do všech stran, kruhy po mými modrými oči a vyhublá postava. Vypadám jak oškubaná husa. Vlkodlaci jsou známí pro svoji sílu, dobře stavěná těla a výšku. I já byl kdysi svalnatý a vypadal jako model z časopisu. To mi alespoň Matthew říkal, teď mám jen mrtvolné oči a tělo, které by dokázal odnést silný vítr.

Nepamatuju si, kdy se v klidu najedl a užil si to. Nešlo mi jíst, pít ani dýchat. Připadám si, jako živoucí mrtvola. Povzdechnu si, nesnáším to ten pocit, že bych tady nejradši nebyl. Nedokážu se zabít, přemýšlel jsem o tom, ale jakoby mě něco zastavovalo. Nevím jestli, je to jeho vlk nebo pud sebezáchovy a nebo ten slib, který jsem slíbil.

Svléknu ze sebe oblečení a vlezu si do sprchy. Tentokrát si pustím teplou vodu, abych se uklidnil. Dneska nechci svoje myšlenky zastavit, dneska to nedokážu. Přiložím hlavu ke kachličkám, které mě v okamžiku schladí. Zavřu oči a pokusím si představit, jaké to bylo s ním být, jak každé ráno vlezl za mnou do sprchy a byl tam se mnou. 

***

Vlezu si do sprchy a pustím na sebe teplou vodu. Moje tělo potřebuje odpočinek hlavně po včerejšku. Syknu, když se sehnu pro mýdlo. Matthew to včera přehnal.

,,Páni to jsem tě tolik zřídil kotě?" Nafouknu tváře a praštím ho do hrudi. 

,,Máš celibát! Víš jak to bolí?" Usměje se a ukáže mi ty jeho ďolíčky. Chytne mě za boky a přitiskne se k mým zádům. Vydechnu, v tom okamžiku začne klást malé polibky na můj krk.

,,Omlouvám se." Pousměju se, je tak sladký, když se omlouvá. Vypadá jako smutné štěně. Otočím se k němu čelem  a dám mu pusu na nos. 

,,Ty moje sladká Beto." Řeknu, na což  on našpulí rty. Dám mu rychlou pusu a on mi začne pusinkovat obličej.

,,Odpustíš mi?" Pohlédnu do těch očí plných lásky a přikývnu. Plácne mě po zadku, na což povyskočím a on se začne smát.

,,Máš jediný štěstí že tě miluju, jinak už by si ležel na zemi Matthewe." Zabodnu mu prst do hrudi. Opravdu nechápu, proč je tak posedlý mým zadkem není to tak, že by byl nějaký úžasný. 

,,Však já vím, že to miluješ Camerone." Řekne, jako by nic a já si povzdechnu tenhle kluk, je prostě nemožný. Obejme mě a já se nadechnu té nádherné vůně. Jeho oříškové oči na mě hleděli a já věděl, že s tímhle klukem chci být do konce svého života.

,,Taky tě miluju....kotě" praštím ho a on se začne smát.

***

Zastavím sprchu a utřu si svoje oči. ,,Chybíš mi" řeknu tiše, než se začnu připravovat do práce.

Vejdu dovnitř a přivítá mě úsměv Grety. Pouze slabě zvednu rty a ona ihned pozná, že dneska není můj dobrý den. Vždycky na mě občas přišli hlavně, když si na něj začnu vzpomínat. Zalezu si dozadu, dneska nechci nikoho potkat. Ne když nejsem stabilní. Páni zním jako naprostý magor. Co by na to řekli lidi ze smečky? Zakroutím hlavou, měl bych se uklidnit, v životě už je neuvidím. 

,,Kde je?!" Uslyším křik a povzdechnu si. Vlítne ke mně dozadu, dostane se mi pohled na ten její přímo nasraný obličej, který křičel, jak moc mě nesnáší.

,,Kvůli tobě nemám práci." Zaječela a já si povzdechl. Dělá, jako bych ji vyhodil já. Tahle holka nejspíš nemá k nikomu úctu.

,,Auroro já nemůžu za to, že špatně pracuješ." Zrudla a já věděl, že i ona sama věděla, jak na tom je. Tahle holka je líná, a ke všemu naprosto otravná. Může na mě chtít shodit vinu jak chce, ale nikdy to nebude vážně moje vina. 

,,Mohl si mi krýt záda." Pocítím kapku viny, když uvidím její smutný výraz. V tuhle chvíli mi jí bylo líto. Jenže v sekundě se její tvář změnila, a už zase vypadala jak nasraný býk. Napřáhla ruku a já sevřel víčka k sobě. Po pár sekundách, je zase otevřu a uvidím jeho. Chci ze sebe dostat omluvu, když se nadechnu toho vzduchu. Moje oči se rozšíří,  Zircon začal vrtět ocasem a já polknul.

,,Mate náš mate!" Sevřu víčka pevně k sobě a štípnu se do ruky, doufajíc že se mi tohle celý jen zdá. Když je však otevřu setkám s těmi zelenými oči. Jeho tmavě hnědé vlasy mu trochu padaly do očí, já na něj hleděl s čistou hrůzou. Je to moc brzo, ještě ne já nemůžu. Slzy mi naplní oči, rozeběhnu se pryč jak nejrychleji dokážu. Neslyším Grety křik, ani nic okolo a prostě běžím dál. Zircon na mě vrčel, jako by nechápal, že jednám čistě z šoku.  Nejsem připravený, nemůžu, já prostě nemůžu. Vzlyknu, když mi slzy začnou stékat po tváři.

Když se ohlédnu a nikde za sebou neuvidím toho kluka, odechnu si. Vytáhnu mobil a uvidím zmeškaný hovor od Grety. Rychle ji napíšu, že si potřebuju na týden vzít volno a potom si vypnu mobil. Utřu si tváře a rychle se rozejdu domů. Patetický opravdu proč jsem utekl jako naprostý zbabělec, prostě jsem ho měl odmítnout, nestojím o tohle pouto. Zircon zavrčel, ale já se tím nestresoval. Nestávalo se často, že by měl člověk dva mate. Jestli mi tohle chce dát bohyně z milosti, může si to vzít klidně zpátky. Zavřu za sebou dveře a sjedu po nich dolů. Začalo se mi špatně dýchat, všechno se začalo rozmazávat. Chytnu se za hrudník, marně se snažíc vzpomenout na ty dýchající cvičení. Stáhlo se mi hrdlo a já se cítil skoro, jako bych umíral. Panika začne dělat svý, a já začnu brečet. Tenhle strach mě dokázal přivést k pláči, kdybych mohl, nejspíš bych i křičel. Zircon se protlačí do kontroly a já se nechám pohltit temnotou.