Broken soul of my Mate✓

-Chapter 7-

Cameron

Matthew taky říkal, že se vrátí. Mělo to být rychlé nic špatného. Zircon zakňučí, a já pocítím tu paniku. On se vrátí, vrátí se. On není Matthew, tohle není stejná situace, Xander není Beta. Neřekl mi, ale proč tam musí jít. Pohlédnu na tričko vedle sebe a skousnu si ret.

Rychle si ho vezmu, a přitisknu k obličeji. Vůně čokolády mě obklopí, na což já spokojeně vydechnu. Dobrá Camerone, jen se uklidni. Zrudnu, když si uvědomím, že právě čuchám jeho tričko. Jako by věděl, jak mě to dokáže uklidnit. Vstanu, a rozejdu se do ložnice. Prostě to celý zaspím, pohlédnu na svoje klepající se ruce, a zatnu je do pěstí.

Klid, Camerone on bude v pořádku. Obléknu si jeho tričko a zalezu si do postele. Jeho vůně ke mně přilehne, a já se šťastně usměju. Nervozita pořád byla v mém těle. Mám o něj strach, přesto nezapomínám na Matthewa moc rychle. Já ho ale nevyměňuju, on je pořád součástí mého života. Miluju ho, a nevím jestli bych měl Xanderovi dávat zbytečnou naději. Dám si polštář přes hlavu a zaječím. Prostě to zaspím.

***

Dveře od mého pokoje se rozletí, a já uvidím neznámého muže.

,Nebezpečí'

Zircon mě varuje, já popadnu lampu ze stolku a přetáhnu ho s tím po hlavě. On na mě nasraně pohlédne, z čehož si povzdechnu. Ten chlap vytáhne nůž a máchne s ním. Já popadnu jeho ruku, praštím ho do slabého bodu nůž spadnul na zem, a ten chlap mě praštil do břicha. Zalapám po dechu, než spadnu na zem a vezmu nůž. Začne mě škrtit, než mu nůž zabodnu do krku. Vydá že sebe otřesný zvuk, jako by někdo otvíral staré vrata, hledí na mě, do doby než mu z očí zmizí život. Matthew.

Rozběhnu se po chodbě, šokovaně hledím na rudé skvrny a všechny ty těla. Matthew musí žít, je silný. Vyběhnu ven, a uvidím to čeho jsem se nejvíc bál. Matthew bránil alfu, když mu jeden vlk rozkousl žaludek. Matthew spadl k zemi, a já jen mohl viděl, jak do něj začali kousat, jako by nebyl bezbranný. Rychle se přeměním a rozběhnu se za ním. Všem těm vlkům prokousnu hrdlo, a pak pohlédnu na svého mate. Přeměním se na člověka, nehledíc na boj okolo.

,,Matthewe." Řeknu zlomeně, což ho donutí otevřít oči.

,,Bude to dobrý, ty rány se vyléčí." Řeknu, i když uvnitř jsem věděl, že mu není pomoci. Tyhle rány jsou moc vážný a je jich moc.

,,Dneska jsem měl zůstat v tý posteli co?" Řekne přes naše pouto a já přikývnu. Slzy se mi nahrnou do očí.

,,Camerone musíme jít!" Alfa zařve a já na něj šokovaně pohlédnu. Zakroutím hlavou, zůstanu tady s ním.

,,Dostaňte ho odsud." Řekne, nechápavě pohlédnu do jeho tváře. Dvě ruce mě od něj začnou táhnout, a já začnu protestovat. Ale nemám sílu, jako by ji někdo vysál z mého těla.

,,Camerone slib mi, že budeš žít. Pokus se být šťastný. Přežij za každou cenu." Pevně stisknu víčka k sobě, než mi padne hlava k zemi.

,,Slibuju." Zašeptám, a když vzhlédnu uvidím ty mrtvolné oči, a jako by někdo vyrval půlku mého srdce. Jako by někdo rozbil mojí půlku. Můj dech se zrychlil a než si to uvědomím, nechám se pohltit temnotou s jedinou myšlenkou.

Můj mate je mrtvý.

***

Vyletím z postele a utřu si svoje slzy. Kouknu na hodiny a začnu se klepat. Potřebuju Xandera. Zircone, potřebujeme ho. Obejmu si kolena a začnu se cítit, jako by mě ta temnota pohlcovala. Vzlyknu, než si schovám obličej do kolen. Xander pomoc, prosím pomož mi. Moje srdce se svíralo, a špatně se mi dýchalo. Žádný panický záchvat prosím.

,,Xandere" řeknu jeho jméno nahlas, jako by ho měl slyšet, a když mi nikdo neodpoví, postihne mě panika. Nikdo tady není, jsem sám. Klid, vždyť je to takhle už dlouho Camerone, musím se uklidnit. Ozve se zvonek od dveří a já vyletím z postele. Otevřu dveře a obklopí mě vůně čokolády a malin. Ihned ho obejmu, a on obmotá ruce okolo mého těla. Beze slova mě zvedne, na což okolo něj obmotám nohy jako koala. Je v pořádku, nic mu není. On za námi zavře a vejde do mé ložnice.

,,Klid už jsem tady. Nic se ti nestane." Jeho slova uklidnili můj roztřesený dech a srdce, které bilo jako zběsilé.

,,Nechoď pryč." Zašeptám prosebně, a on zesílí stisk. Položí mě do postele.

,,Zůstanu." Řekne a lehne si vedle mě. Ví, že nechci, aby spal ode mě. Přitisknu se k jeho hrudi.

,,Noční můra." Řekl, jako by to přesně věděl a já se zmohl jen na přikývnutí.

,,Chceš o tom mluvit?" Skousnu si spodní ret. Možná by se mi ulevilo, mohl bych najít nějaký klid, ale ještě je moc brzo. Nedokážu o tom ještě mluvit.

,,Ne ještě ne." On kývne a já jsem vděčný, že respektuje moje soukromí. Zamuchlám se do jeho hrudi, teď už naprosto klidný.

***

Ráno mě vzbudí vůně jídla. Otevřu oči a rovnou si je promnu. Včerejší noc byla hektická, ale už dlouho se mi s někým nespalo tak dobře. Vlastně se mi nespalo dobře, už dost dlouhou dobu. Dojdu do kuchyně a uvidím Xandera, který tam něco kuchtil.

,,Šípková Růženka se vzbudila?" Nadzvednu obočí, než uvidím hodiny, které ukazovali, že je skoro poledne. Trochu mi zrudnou tváře, než si sednu ke stolu pozorujíc Xandera, jak krájí zeleninu. Vypadal dobře, ksakru jak může vypadat takhle. Vlasy měl v mírném rozcuchu, na sobě má rudé tričko a černé tepláky, které seděli nízko na jeho bocích. Určitě mě pokouší, protože jestli takhle vypadá normálně, brzo z toho dostanu infarkt.

,,Vyspal ses dobře?" Položí přede mně talíř s palačinky plněné masem. Naběhnou mi sliny, jako když je se mnou všechny ty pocity, že nemůžu jíst dýchat ani pít zmizí. No rozhodně bych si to měl užít, dokud to trvá.

,,Jo nejlíp za dlouhou dobu." Mírně zrudnu, jeho nádherný úsměv, mi vnese klid do těla.

,,To jsem kurevsky rád."

Ahojky tady Feyre. Omlouvám se pokud v této kapitole najdete hodně chyb, mám toho teď hodně a vydávám to ve stavu mimoně. '~'

No budu ráda za každý komentář či hvězdičku.

S láskou Feyre♡