Broken soul of my Mate✓

-Chapter 51-

!Varování!- v této kapitole se vyskytuje sexuální scéna. Pokud to nechcete číst,  začátek i konec bude označen třemi křížky. (×××)

Cameron

Víte co nesnáším. Být těhotný, přesněji na začátku svého osmého měsíce a přitom se chystat na svatbu. Víte uběhli dva měsíce a já ani Xander jsme nechtěli čekat, což znamenalo spoustu plánování, neboli spoustu práce se kterou mý tělo nesouhlasilo stejně jako Xander, ten si společně s Ianem vryl do hlavy, že jsem neschopný a jediné co můžu dělat je, říkat co chci a co ne.

No umíte si to představit? Chceš růže? Ne. Lilie, Tulipány Slunečnice? Ano, Ne možná? Celkově to bylo vyčerpávající. No ale celá smečka se zapojila a všechny omegy slíbili, že udělají hostinu, spoustu lidí jezdilo pro výzdobu a Kriste pořád si pamatuju, jak musel Tony jet do města kvůli kytkám. Tony nesnáší lidi, města a kytky, takže si musíte představit tu neochotu kterou při celém procesu dával hlasitě najevo, přesto to ale udělal. Spolehlivá to Beta bych řekl.

No a teď sedím na své posteli daleko od svého mate, protože podle těch všech hloupých pravidel, mě nemůže vidět až do obřadu. Takže se mi stýská po mém mate, a navíc k tomu se mi nejde zvednout. Takže tady prostě už asi hodinu sedím a čekám až mě někdo přijde vzbudit. Říkali, že se mám vyspat do růžova, ale kurva já se sotva vyspím, když mě děti bez Xandera kopali jako kdyby jim šlo o život. Rozhodně mi to znemožnilo jakýkoliv klidný spánek. Dveře od ložnice se otevřou a dovnitř vstoupí Ian.

,,Ty už jsi vzhůru?" Nafouknu tváře a přikývnu. Ian se pouze začal smát od té doby co zjistil, že jsou s Dexterem v systému se častěji usmíval, ano pořád museli čekat až jim přidělí dítě, ale teď už věděli že se to stane, nebyl to nedosažitelný sen. Pořád si pamatuju, jak šťastný ten den, kdy se to dozvěděl, byl jako by z něj spadla všechna přebytečná váha. Můj nejlepší kamarád byl štěstím bez sebe.

,,Jop bez Xandera si děti řekli pojďme ukázat tatínkovi jaký dobrý válečnice budeme." Ian nade mnou pokroutil hlavou, on furt říkal, že bych si neměl být tak jistý, že to budou holky, ale já to prostě cítil.

,,Chudáku víš vůbec ti to teď nezávidím." Vyplázne na mě jazyk, tak na něj hodím polštář, protože to je jediný na co se sám svedu. Byla ze mě totiž koule, obří koule, které se sotva valila. Dobře asi to není tak hrozný, ale já jsem malý skřítek, co se tahá s dvěma dalšími človíčky uvnitř sebe.

,,Tak nečuč a pomoz mi se zvednout." Ian se rozchechtá, než mi pomůže se vytáhnout na nohy.

,,Jen tak mimochodem přijela ti návštěva." Dveře se otevřou a já pohlédnu na Noel. Můj úsměv se rozšíří. Začaly jsme si psát před několika měsíci, radila mi o těhotenství, přestože je to u nás trochu rozdílné a po jejím porodu mi psala co a jak. Stali se z nás dobří přátelé, dokonce jsme si začaly volat minimálně jednou týdně. Ian si Noel taky oblíbil, takže se přidal do konverzace. Noel byla nádherná jako vždycky, její fialové vlasy byly zapletené do copu a jen pár prámínků nechala volně podél své tváře, na sobě měla světle zelené šaty a jemné líčení. Vypadala nádherně, tahle ženská vypadá dokonale, i když jí probudíte uprostřed noci.

,,Páni ty už vypadáš jako že každý den porodíš." Ušklíbnu se, jo říkám velký balvan.

,,Ne ještě dva měsíce si tam musí pobýt, a pak klidně můžou na svět. Jen tak mimochodem kde je Paul a Kace?" Kace byl Noelin syn, který se jí narodil už před půl rokem. To zlatíčko jsem měl možnost vidět jen přes online hovory a upřímně, jejich dítě bylo jedno z nejhezčích na světě. To dítě si vás získalo dřív, než jste si toho stihli všimnout. Měl vlasy barvy medu a oči zelené po svém otci. Ten kluk byl roztomilý, ale prý Noel držel vzhůru víc než by chtěla.