Broken soul of my Mate✓

-Chapter 14-

Xander

,,Camerone!" Ozve se pípání, a já zděšeně pohlédnu na mobil. Rychle ho vytočím znovu, ale řekne mi to, že číslo je nedostupné. Sevřu mobil v ruce a hodím ho do stěny. Ano zanedbával jsem ho. Bylo tady tolik práce, a já musel zaručit bezpečí mé smečky a potom ty výpravy, abychom našli jejich základnu. Všechnu ta frustrace šla přímo na Camerona, který si to ani nezasloužil. Píchne mě u srdce, když si vzpomenu na jeho slova. Zněl jako by se měl rozbrečet. Praštím rukou do zdi a nechám tam pěknou díru. Choval jsem se jako otec, pro něj byla válka důležitější než my. Chovám se jako osoba, kterou z celého srdce nenávidím.

Nemůžu za ním ani jít, chce být sám. Upřednostňoval jsem smečku před ním, aniž bych mu cokoliv vysvětlil. On byl připravený slyšet o mém postu, já nebyl připravený mu to říct. Lidé se ke mě vždy začali chovat jinak, když slyšeli můj status a teprve mojí pověst. Schovám obličej v rukách. Cameron není jako ostatní.

V tichu hledím do zdi nejspíš hodinu a proklínám sám sebe. Kdybych se k němu choval normálně, nikdy se to nemuselo stát. Co jsem si myslel? Že to bude snášet donekonečna. Začnu se zoufale smát, než uslyším svůj mobil. Pohlédnu na číslo volajícího a rychle to zvednu.

,,Camerone" opatrně vyslovím jeho jméno. Nevím proč mi volá, jediné co slyším je jeho rychlý dech.

,,Jdou po mě" zamračím se. Zněl vyděšeně, něco není v pořádku.

,,Kdo po tobě jde?" Potřebuju odpovědi a ty nedostanu bez otázek. Strach začal kolovat mými žilami. Scount se rval dovnitř, ale já ho nenechal, ihned by se za ním vydal bez toho, aniž by věděl kde je.

,,Nevím, ale říkali že jdou po samotářích a teoreticky jeden jsem, takže se právě schovávám ve skleníku tvé matky. Slyším kroky, asi museli chytit můj pach. Mám strach Xandere. Umřu, oni mě určitě zabijou." Scount zavrčel a já zatnul pěsti, při pomyšlení na to, že by mu někdo chtěl ublížit.

,,Ani se nehni, hned budu u tebe." Řeknu a položím mu to. Přeměním se na vlka a rozeběhnu se přes celý barák, nejspíš je taky všechny probudím. Vyrazím dveře a rozběhnu se do temné noci. Běžím jak nejrychleji dokážu, a vůbec se nestresuju s tím, že bych mohl potkat nepřátelskou smečku. V tuhle chvíli bych roztrhal kohokoli, kdo by se postavil do mé cesty. Doběhnu k domu mé matky a zhluboka se nadechnu, jestli ucítím další pachy. Scount se uklidní, když zjistí že našemu mate nikdo neublíží. Vejdu dovnitř, stále jako vlk a pomalu projdu celý dům, než zamířím do skleníku. Dveře byli otevřené, ihned co jsme vešel mě obklopil zděšený pach Camerona. Pohlédnu na něj, jak se schovával za jedním stromem a proto se přeměním, není zvyklý na mě ve vlčí podobě. Stojím tam před ním nahý v celé své kráse, ale on se ke mně rozběhne bez studu a schová se v mojí náruči. Konečně, když ho držím ze mě opadne všechna nervozita, všechen ten stres. Jako by poslední dva týdny neúspěchů byly za mnou. Nezáleželo na nich, jen na klukovi přede mnou.

,,Omlouvám se. Choval jsem se jako kretén." Chytnu jeho tvář do rukou a uvidím jeho opuchlé oči. Vina se mnou zatřásla, a já přitisknu naše čela k sobě.

,,Odpusť mi. Nemyslím, že bez tebe dokážu žít, nechci být ani den bez tebe. Proto ti nejprve musím říct pravdu." Nechápavě na mě pohlédne a já se zhluboka nadechnu. Musí to vědět. Zaslouží si to, dlužím mu vysvětlení. Zavřu oči a nechám ukázat svojí alfa stránku. Moje oči začali zářit zlatě barvou alf. Jakmile mi pohlédne do očí, uvidím strach.

,,Ty jsi alfa?" Přikývnu strachy bez sebe, že mě odmítne. Strach koloval mým tělem, ale něco ve mně nutilo nechat mé oči zlaté. Měl strach ne ze mě, ale z něčeho o čem ještě nevím.

,,Měl jsem spousty povinností. Je tady smečka, která otravuje naše okolí a mám strach, že zaútočí k tomu mezi sebou máme špióna. Pravým důvodem proč ti nechci říct, kdo jsem je moje pověst, o které slyšel každý vlk v zemi. Mám strach, že na mě změníš názor." Následovalo ticho. Cameron na mě hleděl, beze strachu, jako by mi říkal, ať mu to řeknu bez obalu.

,,Mé jméno je Xander Paul Green, ale nejspíš mě znáš pod přezdívkou Syn řezníka." Hledím do jeho očích, které ihned prozřou. Přiloží dlaň k mojí tváři.

,,Jseš silný?" Nechápavě na něj pohlédnu. Nechápu proč se mě na to ptá. Vypadal zoufale, jako by na mé odpovědi závisel jeho život. Vezmu jeho dlaň do té své, a políbím jí. Moje srdce bušilo, jako zběsilé, mohl by mě nenávidět. Když špatně odpovím, můžu ho ztratit.

,,Ano" odpovím bez pochybností. On si odechne, a já uvidím jeho úlevu. Nechápu jeho chování, ale zatím to nejde úplně špatně.

,,Musíš mi slíbit dvě věci, než ti plně odpustím." Řekne slabě hledíc mi do očí. Slíbil bych mu cokoliv, jen aby mi odpustil. Možná to neví, ale má mě obmotaného okolo prstu.

,,Už nikdy neuprostředníš svoji práci přede mnou. Já jsem tvůj mate, a tvoje smečka rodina tyhle věci jsou přednější než práce. A to druhé slib mi, že neumřeš. Pokud tohle nemůžeš slíbit, je mezi námi konec." Zapíchl prst do mé hrudě, a já na něj užasle hleděl. Spousta lidí co zjistila mou identitu, mnou byla znechucena on ne. On je jiný, vždycky byl a bude. Proto ho miluju. Široce se usměju, já ho miluju.

,,Slibuju" Cameron přikývl a položil hlavu na mojí hruď. Sledoval jsem, jak vdechoval můj pach a pomalu se tím uklidňoval. Obejmu ho. Miluju ho, ale vím, že on bude potřebovat víc času, než já. Slibuju bohyni měsíce, že ho učiním šťastným.