Broken soul of my Mate✓

-Chapter 13-

Cameron

Pohlédnu na mobil a nervózně si skousnu ret. Xander v poslední době má moc práce, a my vůbec se nevídáme. Uběhli už dva týdny, od doby co mi napsal, že se uvidíme brzo a já se nemůžu přestat stresovat. Ano píšeme si, ale odpovídá vždy stručně. Občas mi to připadá, jako bych si psal sám se sebou. Navíc mě žere vina.

Matthew je pořád muž kterého miluju, jenže umřel a já si myslím, že truchlení bylo dost. Xander je jiný než Matthew, víc vážný a majetnický. Za to Matthew byl vtipálek, který si dělal srandu ze  všeho. Samozřejmě mi Matthew chybí, pořád k němu chovám city, ale Xander je tady a jak to vypadá nikam se nechystá. V plánu bylo Xandera odmítnout a tak zrušit celé naše pouto.

Xander to nechce vzdát, a pokud mám být upřímný začínám k němu něco cítit. Děsí mě to, jelikož jsme si nemyslel, že budu někdy schopen cítit něco jiného než bolest. Nebudu lhát, je to příjemná změna. Pořád mám strach z toho, jestli budu opravdu schopen milovat Xandera jako Matthewa.

Praštím hlavou do stolu a povzdechnu si. Je to na mě moc složité. Ozve se zvonek, na což já vylítnu ze židle. Otevřu dveře a uvidím Gretu. Úsměv mi opadne, když neuvidím Xandera.

,,Asi nejsem osoba na kterou čekáš?" Rychle rozmrkám a usměju se. Rád jí vidím, přesto mě přepadne tíživý pocit. Mám o něj strach.

,,Pojď dál." Řeknu tiše a ona vejde dovnitř. Já se rozejdu do kuchyně.

,,Co si dáš?" Jako správný hostitel se zeptám, i když nemám v lednici skoro nic.

,,Čaj" vytáhnu heřmánkový a dám zapnout konvici s vodou. Cinkne mi mobil, a já k němu doběhnu. Je tam jednoduchá zpráva od Xandera.

Promiň za čekání, mám toho teď hodně. Půjdu se vyspat, tak dobrou.

Smutně si povzdechnu. To mu nechybím? Nestojím mu, ani za otázku jak se mám? Zatřesu hlavou, abych dostal z hlavy ty špatné myšlenky. Tak to není, je jen vyřízený.

Dobře si odpočiň.🌺

Pokaždé co nevím, jakého smajlíka poslat dám tam kytku. Xander říkal, jak moc má rád kytky a tak pokaždé co si přejeme dobrou noc,  pošlu k tomu kytku. Bylo teprve pět, takže bylo neobvyklé, že šel spát tam brzo. Nemluvil se mnou o tom, co se děje v jeho smečce a já věděl, že nechtěl, abych měl strach.

,,Problémy v ráji?" Pohlédnu na Gretu, která se vesele usmívala. Seděla u stolu už s čajem. Musel jsem tu stát, jak blbec pěkně dlouho.

,,O čem to mluvíš." Povzdechnu si a odložím hrníček.

,,Vím, že si pořád s někým píšeš na mobilu a většinu času ses culil, ale posledních pár dní máš ten vystrašený výraz. Takže se ptám, problémy v ráji?" Sednu si ke stolu a pohlédnu na dřevěnou desku.

,,Poslední dobou má moc práce, a my se vůbec nevídáme. Chybí mi a mám o něj strach." Řeknu to rychle, na její tváři  uvidím pochopení.

,,Jestli je to muž co dá přednost práci, měl by jsi mu jasně říct, kde stojíš ty a práce. Pokud to neuděláš, práce bude vždy přednější." Pohlédnu na ni a ona se smutně pousměje. Já a Xander se nemůžeme rozejít, ne když ani nevím co jsme, takže co se tím může zhoršit.

***

Pohlédnu na mobil a povzdechnu si. Pomalu se to blížilo k půlnoci, což znamená, že bude mít dost spánku. Jakmile se hodiny změní na 0:00, vytočím jeho číslo. Chvíli to vyzvání, než to vezme. Zůstanu potichu, neschopen něco říct.

,,Kriste Camerone, proč mi voláš o půlnoci?" Jeho chraplavý hlas mi způsobil husí kůži po celém těle. Zatnu ruce do pěstí, nesnáším jaký na mě má efekt.

,,Protože si musíme promluvit." Řeknu silným hlasem a uslyším, jak se zvedá z postele.

,,Mluv" řekne a mně se nahrnou slzy do očí, nenechám je však spadnout. Je chladný, jako by ho tenhle rozhovor nezajímal.

,,Celý týdny mi píšeš, jak moc máš práce a já se to snažím respektovat. Jenže mě odbíváš, a já mám pocit, že už mě nechceš. Ubližuje mi to, je to jako by si se ujistil, že tě neodmítnu a teď ti to je jedno. Co mě fakt štve, je fakt že ani nevím, jak nás označit. Jsme spolu? Nebo ne? Já se snažím jako blbec, a tobě je to asi málo. Mám po krk toho, jak je pro tebe práce důležitější než tvůj mate!"

,,Nemůžu být v toxickým vztahu, takže cokoli co mezi náma bylo, je u konce. Příště až mě uvidíš, se radši neubližuj nebo tě odmítnu." Típnu mu to a v další sekundě už mám zablokované jeho číslo. Rychle popadnu kabát, obuju se, potřebuju odsud zmizet. Zircon neprotestoval a tiše seděl připraven převzít kontrolu, kdyby to bylo moc.

***

Pomalým krokem jdu k tomu místu, kde jsme měli první rande. Pohlédnu na starou budovu, a nechám slzy smáčet mou tvář. Zircon byl klidný a to mě děsilo. Nemůžu tohle řešit ne. S Matthewem to bylo tak snadný, proč to tady musí být tak těžký? Musím od toho odvést svoje myšlenky. Rychlostí blesku se rozběhnu do baru.

Sednu si do stoličky a objednám si tvrdý alkohol. Náš systém je lepší než lidský, což znamená, že nemáme kocovinu a ztřízlivíme rychle, takže toho do sebe budu muset lít hodně a rychle. Objednám si dalšího panáka, když dovnitř vstoupí divní chlapi. Tohle je malé město, všichni se tady znají. Tyhle neznám a to je ksakru divný. Přestanu pít a soustředím se jen na jejich hlasy. Nelíbí se mi, mám z nich blbý pocit. Kdybych byl člověk neslyším je, ale lepší smysly a tadá slyšíte všechno.

,,Našel si dneska samotáře?" Zamračím se. Nevím o čem mluví, ale nelíbí se mi kam to směřuje.

,,Mistr chce vyčistit celou oblast od samotářů. Nechápu proč, ty mrdky by stejně nic nezmohly." Polknu těžce a moje dlaně se začnou potit. Teoreticky jsem samotář. Určitě si mě nevšimli, mezi tolika lidmi a pachem alkoholu.

,,Mistr to vysvětloval. Samotáři vždy lezou doprdele alfám, aby je vzaly do smečky, pokud nás nějakej samotář uslyší, jak mluvíme o plánu půjde to vyslepičit alfě té smečky. Musíme je najít a zabít." Po tomhle tam ještě chvilku sedím, pak seberu svůj kabát a na pult hodím peníze. Musím zavolat Xanderovi, hrozí mi nebezpečí.