Broken soul of my Mate✓

-Chapter 32-

Xander

Otec stál těsně před územím smečky s úšklebkem na jeho tváři. Chtěl jsem v něm najít nějakou známku lidskosti vidět, že se trochu změnil. Nebyla to však pravda, vypadal pořád stejně, v jeho očích byla stále ta touha zabíjet. Moje nenávist k němu proto jen rostla s každou sekundou. Pokusil se ublížit Cameronovi a zabil mojí rodinu, proč bych někdy měl doufat, že se změní?

,,Synu rád tě vidím," ne tenhle chlap není můj otec. Žádný normální otec, by tohle svému synovi neudělal. Zabiju ho, rozpárám mu hrdlo. Zatnu ruce do pěstí. Vzpomínky na to, jak mě zavíral do klece a nutil poslouchat nářky ostatních, se najednou dostávaly na povrch. Vidina mrtvého těla mé sestry a matky. Zavrčím, přičemž on se usměje, samozřejmě to na mě mělo vliv. Nezmizelo to, nikdy to nezmizí.

,,Co chceš?" Řeknu a pohlédnu na vlky po jeho boku. Bylo jich nejméně sto. V mé smečce bylo víc lidí, ale kdo ví jestli to bude stačit, dlouho jsme nebojovali.

,,A já už si myslel, že mě přivítáš po těch letech." Zavrčím a on mi pouze věnuje úsměv. Mé tělo se začalo třást ne ze strachu, ale touhy ho zabít. Vypadal pořád stejně, hnědé vlasy a ty zelené oči, co jsem po něm zdědil. Vypadám jako jeho mladší kopie. Uchechtnu se nad tou ironií, tak podobní a přesto naprosto rozdílní.

,,Člověka co zabil mojí matku se sestrou?" Jeho úsměv opadne. Logan nám řekl pár věcí páprdo. Zavrčí, a já se přeměním. Zavyju a moje smečka se rozeběhne proti nim. Já se přeměním, a namířím si to proti nim. Několik vlků si to zamíří proti mně, ale Tony jim ihned zabrání v průniku, já jednoho odhodím a druhému prokousnu hrdlo. Jeden na mě skočí, avšak já mu lehce uhnu a zakousnu se do jeho boku. Skočí na mě další a já ucítím drápy na mém boku. Další mi napadne bok a já spadnu k zemi, zoufale se začnu škrábat na nohy, jenže čím dál tím víc vlků bylo na mém hřbetu.

Cameron já mu to slíbil. Zavyju tak zlostně, že se celá země začne třást, všechno okolo mně se zastaví a obří síla začne proudit mými žilami. Vyskočím, zatímco několik vlků spadne do bezvědomí. Zatnu tlapy do země a zavrčím, několik vlků si lehne na svoje záda ukazujíc mi své břicho a lidi z mé smečky skloní hlavu. Scount si liboval v tom tichu, a jak mu všichni ukazovali jejich submisivitu. Co se to děje? 

,,Konečně se ukázala moc našeho rodu." Nechápavě na něj pohlédnu a on se usměje. Scount se ztišil přesto, že do této chvíle potěšeně mručel. Můj otec měl na tváři šílený úsměv. Všichni vlci tady ukazovali svoji submisivitu.

,,Je to nádherné, jak ti každý padá k nohám. Si požehnaný bohy Xandere, každý jedinec ti bude padat k nohám, a je jedno jestli má v krvi alfa geny. Pokud budeš chtít, můžeš dobýt svět!" Pohlédnu na něj a představím si, jak se mi každý klaní. Alfa ve mně to chtěla, věděla že na to mám. Proč mě teda chtěl zabít? Poslal na mě svoji Betu. Pohlédnu na něj a v tu chvíli mi to dojde, doufal, že tím probudí mé schopnosti. Skoro se zadusím, když si vzpomenu na můj křik a mužovo nehybné tělo.

,,Můj synu jsi speciální. V našem rodě se tato síla dědí po generacích, já s mým bratrem jsme však nebyli šťastlivci. Zapřísahal jsem se, že na svět přivedu potomka, který mi pomůže ovládnout svět s touto mocí. Teď tady přede mnou stojíš synu." Roztáhnul ruce, a já se k němu váhavě rozešel. Můj otec mě chce, ovládneme spolu svět, nic nás nezastaví. Přejdu k němu a uvidím jeho úsměv. Ihned mi v mysli vyskočí Minie a všechno to poblouznění zmizí.

Zakousnu se do jeho hrdla a ukousnu takový kus, že nemohl ani křičet. Žádný z vlků co ho následoval se nepohl. Já hleděl na svého otce, kterému z těla stříkala krev. Najednou byl klid, konečně jako by se ve mně všechno uklidnilo, byl konec. Můj otec už nikomu neublíží, má smečka bude v pořádku, Cameronovi už nehrozí nebezpečí. Postil jsem svoji rodinu, spadnu na kolena a pohlédnu na své ruce od krve. Začnu se smát. Má smečka na mě hleděla, než mi došel dech.

,,Tolik povyku kvůli hloupé síle, co si nikdy nemohl mít." Uchechtnu se a znechuceně na něj pohlédnu. ,,Proto si mě zavíral do těch klecí? Nutil mě poslouchat křiky lidí? Zabil mojí rodinu? Umřeli kvůli mě nebo tvé touze? Odpověz mi parchante!" Zařvu na něj, ale on už mi odpověď nemohl. Slzy mi začaly stékat po tvářích. Začnu se tahat za vlasy, dokud mě neobejmou dvě ruce. Zaseknu se a ucítím příjemnou vůni kytek, co cítíte na jaře. Pevně stiskl mé tělo a já vydechl.

,,Je to v pořádku, náš mate je tady.'' Pronese Scount, aby mě uklidnil a já přikývnu. Na louku doběhl mladý alfa, a já se usmál, měl bych se později zeptat na jeho jméno.

,,Jsou tady Alfo." Přikývnu a utřu si svoje vlhké tváře. Na louku vstoupili smečky naši spojenci. Věděl jsem, že dojde na boj, takže mi tahle malá alfa pomohla svolat všechny tyhle smečky. Ihned k nám přešli, a já věděl kdo jsou. Smečky co ničí samotáře nebezpečné smečkám. Začaly mluvit s Richardem a já byl vděčný, že to za mě převzal. Stoupnu si a otočím se na Camerona. Vyděšeně pohlédnu na jeho ruce od krve.

,,Co se ti kurva stalo?" On zrudne, zatímco já nadzvednu obočí, než mi dojde, že před ním stojím nahý. Starostlivě mu nadzvednu bradu a on zakroutí hlavou.

,,Však víš, porodil jsem Casandry dítě." Zamrkám, než ho objemu. To dítě si vybralo den na to se narodit.

,,Moje šikovné vlče." Pronesu hrdě a on se uchechtne. Takhle to mělo být, on a já spolu. Navždy.

_________________________________________

Vím, že je sobota a kapitola má vyjít až ve středu nebo čtvrtek, ale dneska jsme dosáhli 1k přečtení! A já vám chci vyjádřit svůj dík, za to že tenhle příběh podporujete, za každý jeden hlas či přečtení. Děkuju vám všem, tohle je pro mě trochu surreální, nikdy by mě totiž nenapadlo, že se někomu bude můj příběh líbit. Proto jsem neskutečně vděčná za každého z vás. Děkuju za vaší podporu.

Snad se uvidíme brzy.
S láskou vaše  Feyre♡