Broken soul of my Mate✓

-Chapter 42-

Xander

Pohladím Camerona po tváři a začnu sledovat jeho spící tvář. Vypadal tak uvolněně, že bych byl nejradši, kdyby tohle hnusný období zaspal. Začnu mu dělat kroužky na rameni. Zdálo se mi nemožný z něj udržet ruce. Políbím ho na čelo než vstanu, pořádně ho zachumlám v dece, aby mu bylo dost teplo, pak přejdu k oknu a začnu sledovat východ slunce. Pevně sevřu dlaně v pěst a opřu čelo o sklo.

Má mysl byla plná Camerona a našich vlčat. Mám strach, že ho nedokážu ochránit už několikrát se mi to nepovedlo. Jednou ho unesli, podruhé omdlel a teď bůh ví co se stane. Musím se stát silnějším, abych už nikdy nedopustil, to co se stalo. A ta síla co mám by mi v tom mohla pomoct. Kdokoliv kdo se přiblíží bude ještě prosit o milost. Ucítím dvě ruce, co mě obejmuli, samozřejmě hned vím kdoto je. Krásná vůně Camerona mě totiž hned uklidní.

,,O čem přemýšlíš?" Řekne lehce a já se tiše uchechtnu, nebylo to tak, že jsme potřebovali šeptat, jen jeho hlasivky byly totálně vykřičené po včerejší noci. Zhluboka se nadechnu. Chtělo se mi mu zalhat, a říct že se nic neděje, ale je můj mate s lhaním nikam nedojdeme.

,,Nevím jestli tě dokážu ochránit, už v minulosti se mi to nepovedlo." Cameron mě víc stiskne. Chránit nejen Camerona, ale i naše děti mi jen připomínalo, jak je tenhle svět nebezpečný.

,,Xandere na tomhle světě není jediný vlk, kterému bych v naší ochraně věřil víc. Jo možná mě unesli, ale v tu chvíli jsme předstírali, že nejsme spolu. Teď už všichni vědí a ty nejsi jediný kdo nás chrání. Si moje velká Alfa, a i kdyby se ti postavila sama bohyně, necouvl by jsi." Zasměju se, moje malá Luna mi dávala víc kreditu než je zdrávo, dřív by mi to zvedlo ego, teď pouze cítím teplo proudící mým tělem a tu nekončící lásku k Cameronovi. Jeho slova uklidnila mou mysl jako bych v životě neměl žádné starosti. Byl perfektní luna, přitom se ani nemusel nesnažil. Prostě přirozený talent, na který by kde kdo záviděl. Otočím se a přitisknu si ho blíž k sobě.

,,Xandere vím, že to spolu zvládneme." Vyhoupnu si ho do náručí a hodím ho do postele.

,,Co to děláš?" Nádhodím úšklebek, zatímco si ho přitáhnu k mé hrudi.

,,Ještě mě nikdo nezavolal, a do té doby zůstaneme ležet a odpočívat, ty i děti to potřebujete." Věnoval mi vševědoucí pohled, kterýmu se lehce vyhnu, samozřejmě moje lenost se chtěla vyhnout papírování.

,,Čím dřív to budeš mít za sebou, tím dřív budeme moct být spolu." Řekl klidně Camerona, nad čímž si já povzdechnu, tenhle kluk prostě ví jak mě přesvědčit.

,,Budu hned zpátky," dám mu pusu na čelo, než si sundám tričko a podám mu ho.

,,Aby jsi na mě nezapomněl, když budu pryč" on zrudne, a pak schová tvář do polštářů. Tiše se uchechtnu, byl nádherně rudý od studu, stejně jako při sexu nebo když jsme dělali prasečinky. Nedávalo mi to smysl, ale rozhodně si nehodlám stěžovat. Na světě nebyl nikdo důležitější než on, takže mě jeho neustále zarudlé obličej neodežene. Děsilo mě, za jak krátkou dobu dokázal tak změnit moje myšlení. Vyjdu ven a tam už stál Tony připravený zaťukat. Zavrčím, byl moc blízko.

,,Co se děje?" Tony si povzdechl a promnul si spánky. Byla na něm vidět únava. Zamračím se, v poslední době toho bylo hodně, jak na mě tak na něj, já už si za posledních pár let zvykl, ale jak to tak vypadá, Tony potřebuje mojí pomoc.

"Stejně tak jako Cameron." Pronese chladně Scount a já si povzdechnu. Scount poslední dobou byl zaměřený jen na Camerona. Nedivím se mu, možná mám v sobě alfa geny, ale když mému mate hrozilo nebezpečí, všechno ostatní zmizelo.