Broken soul of my Mate✓

-Chapter 5-

Cameron

Pohlédnu do zrcadla, a sevřu ruku v pěst. Jak na mě mohl mít takový vliv? Viděl jsem ho pár sekund. Moje tělo mělo však jiný názor naprosto jiný názor. Po nocích se mi zdálo o těch zelených očích a jeho tváři.

,,Kurva však neznám ani jeho jméno." Můj vlk však nesouhlasil, Zircon chtěl poznat toho vlka našeho mate. Upřímně se mi ze sebe dělalo zle. Už týden a půl se schovávám ve svém bytě, a upřímně mi došlo jídlo.

Takže dneska budu muset jít nakoupit. Prohrábnu si svoje mastné vlasy a tiše si zanadávám. Měl bych taky ze sebe udělat člověka. Rychle se omyju a obleču. Popadnu peněženku, otevřu  dveře, abych mohl rychle zmizet. Narazím však do něčí hrudě.

Zvednu pohled a uvidím ty zelené oči. Zděšeně začnu couvat, on se zamračí a já začnu mít špatný pocit. Jako by ho moje tělo chtělo potěšit, a Zirconovi se nelíbí, že se od něj vzdalujeme. Nadechnu se jeho pachu a moje kolena se začnou třást. Voní jako čokoláda s malinami. Polknu a obejmu se, najednou mi moje vlasy přijdou pořád  mastné a moje tělo až moc hubené. Proč sakra pro něj chci vypadat dobře?

,,Dal jsem ti něco málo přes týden doufajíc,  že se mě přestaneš bát nebo tak něco, ale jak vidím pořád žádnej pokrok." Pohlédnu do země, jako bych opravdu udělal něco špatně. Zircon zakňučel, nebyl rád, že náš mate s námi nebyl spokojený.

,,Snažil jsem se ti dát prostor opravdu, ale už nemůžu čekat dýl, takže dnešek strávíš se mnou." Otevřu ústa v němém protestu. Měl bych ho prostě odmítnout.

,,Já nemůžu." Řeknu tiše, a když se podívám do jeho tvář,  je to jako by mi někdo zabodl nůž do žaludku. Ubližuju mu, sklopím pohled.

,,Podívej se na mě." Skousnu si spodní ret a zakroutím hlavou. Jsem rozbitej, beze mě mu bude líp. Navíc já pořád miluju Matthewa.

,,Řekl jsem, aby si se na mě podíval." Zvednu váhavě pohled a on mi věnuje úsměv.

,,Nejsi připravený?" Přikývnu a Zircon mlčel, věděl to. Povzdechl si, než vzal mojí tvář do jeho dlaní.

,,Nemůžu tě nutit, ale neodmítej mě. Počkám na tebe, jen mě musíš nechat s tebou strávit dnešek, jinak se na tebe můj vlk vrhne." Zrudnou mi tváře a rychle se otřesu. Tohle není dobrý, já nikdy nebudu připravený. Neztrácej se mnou čas. Řvu to na něj v mysli, ale slova nevycházejí z mých úst. Sevřu rty pevně k sobě a znovu pohlédnu do těch zelených očí. Přikývnu, nad čímž  Zircon začne vrtět ocasem jak pes před, kterého někdo dal flákotu masa.  Na jeho tváři se objevil úsměv ze, kterého se mi udělala husí kůže.

,,Měl si někam namířeno ne?" Kývnu a on se uchechtne.

,,Ty toho moc nenamluvíš co?" Přikývnu trochu nejist. Vadí mu to, přijdu mu nudný? Sklopím ihned pohled.

,,Klid" řekne a zvedne mi bradu, abych mu hleděl do tváře. ,,Přijde mi to roztomilé." Zrudnu jako rajče a on se usměje.

,,Musím nakoupit." Vyjde ze mě a on znovu přikývne.

,,Ještě než půjdeme, mé jméno je Xander." Zanadávám si v duchu a moje tváře začnou hořet. Kriste naprosto nemožný.

,,Cameron" skousnu si spodní ret a on se pousměje.

,,Tak pojďme Camerone." Polknu, když ho uslyším říct mé jméno. Znělo to tak jinak, s takovou hloubkou moje jméno ještě nikdo neřekl. V tuhle chvíli bych udělal všechno co by mi řekl. Zachvěju se nad tím pomyšlením. Nevím jestli se mi líbí ta kontrola, kterou má nebo ne.

***

,,Tohle je všechno co si chceš koupit?" Nechápavě na něj pohlédnu. V mém košíku bylo pár čínských polívek, ovoce, pečivo a nějaké křupky do mléka.

,,Jo?" On zakroutí hlavou a vezme košík míříc někam dozadu, kde ani nemám ponětí co je.

,,Není divu, že si tak vyhublý, když jíš takovýhle věci." Skousnu si ret. Jsem hubený, protože jen představa, že se najím se mému tělu nelíbí. Radši zůstanu potichu, abych ho nenaštval. Pořád ho neznám, vlastně je to naprostý cizinec. Zklidním svůj dech a pohlédnu na muže, který do košíku házel spoustu věcí, jako by se nechumelilo.

,,Xandere tohle do konce života nesním." Věnoval mi rychlý pohled, než su něco zamumlal pro sebe.

,,Ještě že na to nebudeš sám." Řekne nakonec a já na něj šokovaně pohlédnu. Nechce mě odmítnout ani, když ví že nejsem připravený. Pocítím jak mnou projede vlna tepla.

,,Ale já neumím vařit co s tím budu dělat?" Pohlédnu na všechny ty věci v košíku a zamračím se nad tím, že nevím jak se polovina věcí jmenuje. Umím péct, vaření naprosto jiná dimenze, což je vlastně dost divný.

,,Štěstí že já ano. Tak a teď nějaké sladké blbosti co, každý z nás občas potřebuje." Moje oči se rozzáří.

,,Čokoláda s kouskami malin." Čokoláda byla moje láska jedna z věcích bez, kterých nedokážu žít. Možná proto mám doma tolik čokolád všeho druhu. Ale ta s maliny je nejlepší.

,,Dobře dojdi si pro ní, já mezitím popadnu ještě nějaké další přísady." Kývnu na souhlas a rozběhnu se k sekci s čokoládami. Je mi jedno, že se chovám jako dítě čokoláda je život. Dobře možná ne život, ale já bez ní nebudu žít nikdy.

***

Sedím na gauči, mezitím co Xander vaří v kuchyni. Řekl, že uvaří něco rychlého, ale už je tam třičtvrtě hodiny. Úsměv se mi drží na rtech, Xander je ohleduplný a starostlivý. Matthew byl spíš vtipálek a pořád si ze mě utahoval. Zatřesu hlavou, neměl bych je porovnávat jsou to dva rozdílní lidé.

,,Tady to máš." Pohlédnu na tortillu na talíři a zběhnou se mi sliny. Vezmu si od něj talíř a on si sedne vedle mě.

,,Na co se chceš podívat?" Zeptám se. Už pro mě uvaři, klidně můžu vydržet špatný film. Pohlédl na mě a pousmál se. Proč se pořád tak usmíváš? Chceš abych měl infarkt. Skousnu si ret a on tam ihned přesune pohled.

,,Moc se na filmy nekoukám takže nevím." Podrbal se na zátylku a já se pousmál. Nervózní= roztomilý tečka.

,,Shazam slyšel jsem, že to má dobré recenze." Neřeknu mu že chci koukat na Zakletou Ellu. Ne to je moc trapný.

,,Dobře ale předtím ochutnej tu tortillu, nevím jestli jsou moje vařící zkušenosti dost dobrý." Přikývnu a zakousnu se do tortilli. Přivřu nad tím oči, nevím jestli je to tak dobrý, protože jsem tak dlouho neměl normální jídlo nebo je to takhle dobrý normálně. Prej že neví, blbost stoprocentně ví že je skvělý kuchař, protože sakra tohle je dobrý.

,,Sakra po tomhle, už nikdy nebudu moct jíst čínský polívky. Je to až moc dobrý." Uvidím jeho úšklebek. Samozřejmě si jen chtěl zvednout ego.

,,Štěstí že budeš moct moje jídlo jíst každý den." Překvapeně na něj pohlédnu a on pustí film, jako by se nic nedělo.

,,Jak to myslíš?" Strach, že mě bude chtít vzít do svojí smečky mě přepadne a on to asi vycítil, ihned položil talíř a chytnul mojí tvář do jeho dlaní.

,,Klid neudělám nic co nechceš. Ale nebudu přihlížet na to, jak mi mizíš před očima. Seš můj mate, takže se o tebe postarám. Stanu se tvým osobním kuchařem." Upřímnost v jeho očích mě uklidnila, proto se uvolním a nechám se unést jeho vtipnými připomínky k filmu.