Broken soul of my Mate✓

-Chapter 48-

Xander

Přiložím ucho k Cameronově břichu, jestli neucítím kopání. Cameron klidně oddychoval, a já věděl, že od doby co naše mrňata začaly kopat, neměl dost spánku. Naše děti se rozhodly většinu dne spát a v noci řádit, jediné co je dokázalo uklidnit bylo moje mluvení nebo Cameronovo chození. Rádi se pohybovali, už teď však přidělávali Cameronovi spoustu práce. Na poslední kontrole nám Sandra řekla, že děti rostou dobře a mají dobrý počet prstů. Dobře, možná bych měl zmínit, že si můžeme poslechnout jejich srdce, když se hodně soustředíme. Takže to je taky věc, o kterou se právě pokouším.

Nastražím uši a začnu se zaposlouchávat. Bum, Bum, Bum, Bum byl to pravidelný rytmus, který se mísil s dalším, byli tam minimálně dva rytmusy. No ne ty vole, když Cameron čeká dvojčata. Zaposlouchám se do toho pravidelného zvuku, co mi přinášel tolik radosti až jsem si připadal stupidně.

,,Xandere proč mi ležíš na břiše?" Otevřu oči a s úšklebkem pohlédnu na mého mate, který nejspíš není nadšený z toho, že na něm ležím.

,,Poslouchal jsem srdce našich dětí." Pronesu pyšně, samozřejmě že cítím pýchu, moji bojovníci už teď byly silní.

,,To je sice super, ale neměl by jsi zapomínat, že si těžký. Probudil si mě z mého sladkého spánku." Pronese jednoduše, jenže já se k němu víc přitulím. On si povzdechne, vím, nepatřím k těm nejlehčím bytostem na světě, ale můj mate je tak roztomilý. Nejradši bych s ním zůstal v posteli celý den.

,,Už bychom měli vymýšlet jména." Zvednu hlavu a přikývnu, tohle byla věc o které jsme spolu ještě nemluvili. Skousnu si ret, vím, že moje jména budou tak strašná až to bude bolet.

,,Když to budou holčičky, chci, aby se jmenovaly Ivy a June." Moje oči pookřály. Ihned se zaplní slzami a Xander mě obejme. June tak se jmenovala moje máma a Ivy byla její vlčice. Scount spokojeně vrtěl ocasem, tyhle jména se mu líbila.

,,Pokud to budou kluci?" Optám se a on si skousne ret. Pořád mi prudce bušilo srdce z toho co řekl předtím, ale chci od sebe odvrátit pozornost. Chtěl jména mých matek, věděl, jak moc jsem mamku miloval. Zhluboka se nadechnu, abych uklidnil svoje prudce bušící srdce. Přitisknu se víc ke Cameronovi, než začnu líbat jeho břicho.

,,Pokud to jsou kluci, nechám výběr na tobě. Protože tam mě nic nenapadlo." Skousnu si ret. Nechci něco klasickýho, v týhle smečce je moc Jacků, Thomasů a Williamů. Zase nechci svým dětem dát jméno, který nepůjde vyslovit. Pokud bychom opravdu pojmenovali naše dcery po mých matkách, byla by to největší čest. Kurva, možná bych měl chtít kluka jako následníka, ale popravdě mi bylo jedno, jestli to bude holka nebo kluk.

,,A co příjmení?" Pronesu trochu vystrašeně, chci, aby moje děti měli mé příjmení. Vím, co si lidi vybaví při mém příjmení a upřímně se bojím Cameronovy reakce. On jen nadzvedne mou tvář, to jeho těhotenství ze mě dělá hromadu nervozity.

,,Chci, aby měli tvé příjemní." Vzpomenu si na to, jak mi Scount říkal, že Cameron ani nemá své příjmení a sevře se mi při té myšlence hrdlo. Scount zavrčel, protože náš mate pořád nebyl kompletně náš. Pořád jsme se nevzali, byl můj mate, luna ale nebyl můj manžel. Kurva, v životě by mě nenapadlo, že bych chtěl něco tak hloupýho jako kus papíru, co říká, že jste spolu, ale představa, že nás kromě očividnýho pouta spojuje i jméno mě lákala. Kurva, povzdechnu si a Cameron se ke mně přitulí.

,,Už se těším až budou tady s námi. Jo určitě budu nesnášet to noční vstávání, ale to že je budu moct držet v náručí, hrát si s nimi, tak hrozně se na to těším až si připadám hloupě." Věnuju mu malý úsměv. Kurva, však i já se těšil jako malý děcko, co má dostat ten nejlepší dárek na světě. Nebylo na tom nic špatně a jen přemýšlet o tom, jak Cameron v náručí drží dva drobečky, co vypadají skoro jako my, mi dělalo extrémní radost.