Broken soul of my Mate✓

-Chapter 50-

Xander

To co pro mě Cameron udělal bylo nepřekonatelný a můj nápad požádat ho o ruku byl najednou tak málocený. Cameron mě dohnal k slzám, a já doslova bulel jak malý děcko bez nejmenších zábran. Znal mě jako nikdo jiný a tohle pro mě znamenalo víc než cokoliv. Kriste tenhle chlap mi přinesl do života víc štěstí, než bych mohl v životě doufat.

Sedli jsme si v té zahradě a já držel Cameronovu ruku v té své, všechny vzpomínky na tohle místo byly před mýma očima. Ty špatné, jako když jsem tady našel svojí matku v slzách nebo jak mě tady máma učila o květinách, oh bože jak já ty její chvilky, kdy mi vyprávěla o tom, jak každá květin je jiná nesnášel. Neberte si to špatně, ale moje zájmy se asi dost lišili od těch jejích, přesto na to teď nedokážu nevzpomínat jako na nejlepší chvilky mého dětství.

,,Miluju tě Camerone" pronesu jednoduše. Bylo mi těžko, moje emoce tížili moje srdce. Je to jako tíha co mě táhne dolů. Všechny ty nevyřčený slova o pocitech, který se skrývají v mém nitru. Zhluboka se nadechnu. Chtěl jsem počkat na tu nejdokonalejší chvíli, na ten moment kdy jste si jistí, ale pokud mám být upřímnej, v tuhle chvíli mnou proudila jen nervozita. Vím, že mě Cameron miluje a on řekne ano, vím to, přes to chci, aby miloval tuhle myšlenku stejně jako já, což mi teď zní hloupě. Možná je to hloupé mít svatbu, když už dávno máme spojené duše.

,,Miluju tě" pronesu znova, abych si dodal trochu odvahy. Kdy přesně se ze mě stala tahle troska? Cameron jen stiskl mojí ruku a já zavřel oči.

,,Víš moje máma byla nádherná žena. Chytrá, okouzlující, spravedlivá a odvážná. Přesto se nikdy nestala ženou, jenž její post vlezl do hlavy. Bohyně dala tuhle úžasnou ženu s mužem, který byl parchant nejvyššího stupně. Celej můj život mě sužoval tenhle strach, že jednoho dne až si najdu svého mate se stanu tím, co byl můj otec. Hloupý? Já vím, ale on byl taky jednou normální víš? Nebyl celej život jen monstrum, byl to milující chlap, co měl milující smečku a ženu. Proto mi nikdy nešlo pochopit, co s ním šlo tak do háje. To mě děsí, že všeho nejvíc, že i lidi tak normální jako byl můj otec se můžou stát monstrem tak snadno."

,,Tvůj otec byl normální. Není pochyb, že miloval tvou matku, i když velice špatným způsobem později v jejich vztahu, ale sám si mi řekl o moci kterou chtěl. Nedostal jí a to mu nejspíš ze začátku nevadilo, chtěl jen vést smečku, chránit lidi okolo sebe, jenže když začal rozšiřovat území, pocítil tuhle moc no a najednou přišla myšlenka, co by dělal kdyby měl tvůj dar. Pak už ho ovládla touha. Víš bohyně nás dává dohromady s lidmi, kteří jsou pro nás nejlepší. Dvě duše co udělají cokoliv, aby se mohli spojit do jedné. Je to neviditelná síla, co nás prakticky táhne k sobě. Bohyně dává naše duše a vlky dohromady, zbytek je však na nás. Takže ať už ovládla tvého otce chuť po moci, byl to jen on sám kdo to nechal zajít tak daleko. Si svůj vlastní člověk Xandere, nejsi tvůj otec, a na rozdíl od něj můžeš učinit dobrá rozhodnutí."

Cameronův klidný hlas dokázal uklidnit mé rozbouřené myšlenky. Vím, že do konce života budu dělat cokoliv, abych nedopadl jako můj otec. Budu nejlepší táta jaký dokážu a stanu se Alfou, o které svět bude vědět jen to nejlepší. Přiložím ruku na Cameronovo břicho.

,,Moje máma říkala jednu věc, je to hloupé, ale zůstalo mi to v hlavě: Bohyně dělá, co si myslí, že je správné neznamená to však, že to tak doopravdy je.

"Možná nás bohyně dala dohromady kvůli většímu plánu nebo jen protože jsme zbývali, já si myslím, že ať už je to jedno nebo druhé tak jí za to budu do konce života děkovat. Si moje světlo na konci tunelu, záchraný lano a především můj mate, člověk který mě dokáže rozesmát. Chci ti poděkovat, udělal si pro mě víc než kdo kdy na celém světě. Nevíš, co pro mě všechno znamenáš, ani sám nechápu, jak si to dokázal. Děsí mě, že bez tebe nemůžu být, všechno ostatní se zdá tak nedůležitý, když jde o tebe. Ksakru Camerone, já tě potřebuju k fungování." Cam na mě hleděl se slzami v očích a s takovou láskou jako nikdy nikdo. Zhluboka sa nadechnu.