Broken soul of my Mate✓

-Chapter 54-

Xander

Zircon usnul, Scount mi předal kontrolu a já jen hleděl na svého mate, který vypadal tak zničeně. Svíralo se mi srdce při pohledu na něj. Jemně ho pohladím po tváři. Samozřejmě, že jsem měl pravdu, co by dělal kdybych odjel dřív? Ani o tom nechci přemýšlet, propásl bych narození mých trojčat. Oh kurva, oni to jsou tři děti. Furt se mi tomu nechce věřit, Cameron mi dal tři děti najednou. Oh kurva, jsem trojnásobný táta.

,,Xandere můžeš si je pochovat." Pohlédnu na Sandru, která ke mně přivezla vozík s dětmi, jenž už byli zabalené v dečkách. Do očí se mi nahrnuly slzy. Pyšně se podívám na svého mate, co byl tak silný a porodil je všechny. Byli perfektní, Ian se na mě usmíval jako sluníčko.

,,Proč se tak usmíváš?" Ian na mě pohlédne a pak ukáže na vozík.

,,Máte tři kluky," vykulím oči, a ihned se podívám na naše teď už spící děti. Vypadaly tak nádherně. Jemně první miminko pohladím po tváři.

,,Xandere teď zašiju Camerona. Bude ho to bolet, budeš mu to muset mazat a budete na šestitýdením celibátu. Žádný sex rozumíš?" Přikývnu, stále hledíc na své syny. Kurva, takže už můžu začít snít o hokejovým týmu.

,,Pan v modrém se narodil jako první, uřvaný chlapec v zeleném se narodil jako druhý a tenhle drobek v žlutém je nejmladší. Narodili se 2.2. 2020 úplně perfektní. Gratuluju Xandere, seš táta tří zdravých chlapců." Na tváři se mi usídlil úšklebek. Sehnu se k nim a chlapec v zeleném otevře oči. Zeleno-hnědé kukadla se mi zaryjou přímo do duše. Měl špinavě blonďaté vlásky, a kdyby neměl moje oči, nejspíš bych ho nepovažoval za našeho syna. Musel to zdědil z Cameronovy strany, což mi udělalo extrémní radost. Pak přesune pohled k panu modrému, ten měl černé vlasy, které mu už teď tvořili vlny. Pak na mě pohlédl i můj druhý syn.

,,Kriste pane modrý, ty máš ale kukadla." Obří hnědé oči, které vypadaly jako čokoláda. Začal po mě natahovat ručičku, do které mu vložím svůj prst. Okamžitě ho stiskl a moje srdce se roztálo. Pak pohlédnu na pana žlutého, který si dál v klidu chrupkal.

,,Už teď jsi nás takhle vyděsil, no a ty si tu jen tiše spíš jako by se nic nestalo. Navíc ani nechceš potkat tatínka, cítím z tebe, že mi přiděláš spoustu starostí." Žlutý chlapec se ani nepohl, zatímco moji dva další synové na mě dál koukali.

,,Myslíme si, že tady modrý a zelený páni jsou alfy. Chlapec v žlutém je nejspíš omega. Nevíme to jistě, Sandra jim pak chce vzít krev a zjistit to na sto procent." Modrý chlapec začal natahovat ručičky ke mně, díky čemuž se usměju.

,,Chceš k tatínkovi? Jo, tak pojď." Zlehka ho vytáhnu. Opatrně si ho vezmu do náručí a začnu s ním mírně houpat. Pouze na mě koukal, pozoroval mě jako ostříž, věděl kdo jsem, můj pach ho ihned obklopil. Můj syn pak pouze párkrát kopnul nohama. Pak začnu slyšet fňukání. Pan zelený se vrtěl, a začal jako jeho bratr zvedat ručičky.

,,Iane pomužeš mi vzít zeleného?" On kývl a já si sedl na židli k Cameronovi posteli. Ian ke mně přešel, a pomohl mi umístit ty dva neřády do mé náruče.

,,Reálně už bys jim měl dát jména, barvičky jsou sice roztomilý, ale nemůžeme jim tak říkat donekonečna." Přikývnu, stále hledíc na spícího Camerona.

,,Tohle je váš Papa. To je ten ve kterém jste byli v břiše. Chudák vás musel porodit." Sledovali mě fascinovaně, jako by mi dokázali rozumět.

,,Váš Pa je ten nejsilnější muž na světě taky nejkrásnější. Jste hodně po něm, takže máte štěstí, i když ani já nejsem nejhorší." Mělo by být divné mluvit na děti, kterým není ani den? Protože jestli jo, tak zapadám do kategorie pro podivíny.