Broken soul of my Mate✓

-Chapter 11-

Cameron

Pochopitelně chce nějaké odpovědi, nic o mě neví dokonce ani mé příjmení. Strach naplnil mé tělo, nechci ho zklamat, ale vím že mu nebudu schopný odpovědět na všechno.

,,Máš smečku nebo jsi samotář?" Skousnu si ret. Nepovažuju se ani za jedno. Moje tělo se napne a Zircon si stoupne připraven to převzít, kdyby to na mě bylo moc.

,,Nemám smečku, já odešel, ale nejsem ani samotář. Netoulám se po neutralních územích, abych našel novou smečku nebo se spojil s dalšími samotáři. Nehledám novou alfu. Chci žít klidně mezi lidmi, nechci bojovat ve válkách pro alfu ve kterou nevěřím." Zamyšleně na mě hleděl, jako by ho moje slova hluboce zasáhla. Skousnu si ret, doufajíc že ho to nijak neodradilo.

,,To mezi tebou a tvou alfou..." Bojí se zeptat. Nechce překročit hranice, ale dělá mi radost, že si nenajal někoho, aby o mě všechno zjistil, chce mě poznat sám a to pro mě hodně znamená.

,,Jednoho dne se stalo něco špatného a já ztratil důvěru ve svou alfu. Ne ve všechny ostatní, jenže on mi začal připadat slabý. Dost jsem se pohádal se smečkou a na konci bylo lepší odejít. Přidat se k další smečce pro mě bylo těžké. Nemám rád boje, navíc mnoho alf touží po moci a já nerad následuju někoho s tak hloupým cílem." Xanderův obličej zvrdne, a já vím že moje slova zasáhla někde hluboko. Zircon stáhne uši k hlavě, vadí mu vidět Xandera takhle.

,,Co budeš dělat až to mezi námi bude seriózní? Budeš chtít žít mezi lidmi." Zakroutím hlavou. Nebylo by to možné, nemohl bych bez něj být, navíc nevědět co dělá, jak mu je a jestli náhodou nepropukl boj by mě ničilo.

,,Ne šel bych s tebou, jak sám víš nemám problém s alfy, ale nechci být pod někým, koho žene jen touha po moci. Takže jaká je vaše alfa?" Xander sklopí pohled, než ho zvedne.

,,Rozhodně netouží po moci, té má už příliš. Snaží se být tou nejlepší alfou, často si však není jistý jestli dělá správně. Snaží se obnovit spojenectví, která jeho otec poškodil a očistit jméno jeho smečky." Pohlédnu na něj se zájmem. Zní jako dobrá alfa, ne perfektní ale jaká kdy byla.

,,Camerone mám tajemství, a věřím že ještě nejsi připravený ho vědět. Takže ty musíš počkat, až budeš připravený." Uslyším jeho naléhavost a sevřu víčka k sobě, abych zamezil všem zlým myšlenkám přístup.

,,Počkám přece jen, i já ti neříkám všechno." Zašeptám a on mi nadzvedne bradu, abych hleděl do těch zelených očí, které mě ihned uklidnili.

,,I já počkám, do doby než budeš schopný mi říct všechno. Do té doby se pojďme poznat." Usměju se na něj a přikývnu. Přesto že se cítím, jako malé dítě mi je dobře. Mé tělo se uklidnilo, on si opět sednul a pustil mou tvář.

,,A teď si pojďme užít to jídlo." Řekne a já si začnu nabírat jahody v čokoládě.

***

,,No a potom jsem vylezl na strom, samozřejmě máma na mě řvala, ať slezu dolů, ale kdo by slezl, když měl u sebe sklenici plnou sušenek." Řekne a já se začnu smát. Zrovna mi říkal o své misi, jak se vydal ukrást sušenky pro všechny štěňata, a já se nemohl přestat smát. Pořád se tvářil tak dramaticky, jako by vykrádal banku a ne kradl sušenky. Na tváři mu hrál úsměv, a jeho oči zářili, jako nikdy před tím. Mluví o věcech, když mu bylo málo a nemluví o tom, jaké to bylo když byl starší. Došlo mi, že to bude citlivé téma a nechci narušit tuhle uvolněnou atmosféru.

,,Zakázaly mi chodit ven na celý týden. Chápeš to, jen kvůli sušenkám." Nafoukne tváře a já se začnu smát. Zastavím se, jakmile ho uvidím na mě koukat.

,,Mám něco na obličeji?" On si skousne ret, než odvrátí pohled a zakroutí hlavou. Nechápavě nahnu hlavu na stranu.

,,I tvůj smích je roztomilý a upřímně mám chuť tě slyšet smát se donekonečna." Zrudnu a rychle sklopím pohled. Moje srdce bušilo, jako zběsilé a moje slova se zasekli v mém hrdle.

,,Řekni mi tvoji nejlepší vzpomínku." Zvednu pohled a nadzvednu obočí. On pohlédne nahoru, kde bylo vidět nebe plné hvězd.

,,Mluvili jsme o nepříjemných věcech, měli bychom si říct i to dobré." Přikývnu a pohlédnu na hvězdy na nebi. Zircon spokojeně ležel a já se cítil klid, něco co jsem necítil skoro tři roky.

,,Bylo mi asi osm a ten den byl celý blbý. Takový ten den, kdy se ti pokazí co sis myslel že ani nejde."

,,Neměli jsme si říkat nejlepší vzpomínku?"

,,Však se k tomu dostanu tak počkej. No a ten den byla moje výpomoc v kuchyni. Jenže jsme omylem místo soli dal do polévky cukr. Celá smečka na mě byla ten den naštvaná, v té polévce byl totiž náš úlovek a já to zničil. Alfa na mě křičela a já se naštval. Tak moc až jsem se přeměnil, přímo před celou celou smečkou. Všichni na mě koukali jako na zjevení. Většina dětí se přemění v 12 nebo tak. Takže lidi se na mě přestali zlobit, před přeměnou jsme totiž trochu mimo a všechno. Nejlepší na tom, však bylo že jsem poznal Zircona, mojí mnohem klidnější stránku, která mě chránila před vším co přišlo. V ten den mi přišlo, že nejsem sám. No a musím uznat, že ten čokoládový pohár byl taky dobrý." Nemám žádné silné vzpomínky na mé dětství. Moje smečka mě našla jako polomrtvé štěně u jejich hranic jen s dopisem, že moji rodiče se o mě nemohou postarat a pak tam bylo moje jméno. Cameron, samozřejmě bez příjemní, takže vlastně nemám příjemní, ale vzala mě k sobě jedna rodina ze smečky. Ten den mi přišlo, že mám kamaráda další část mě. Samozřejmě to ještě nebyl Matthew v obraze.

,,A co ty? Jaká je tvoje nejlepší vzpomínka." Xander si lehl na deku a pousmál se.

,,Den kdy se narodila moje sestra. Bylo mi sedm, a táta byl zrovna na výpravě. Já s mamkou jsme se rozhodli jít na procházku, na louku bylo jaro, takže tam rostlo spoustu květin a matka si chtěla některé přinést sem. Jenže louka byla daleko od smečky a my v klidu trhali květiny, než jí praskla voda. V tu chvíli jsem musel začít rodit mou sestru. Nakonec to tam stihla lékařka naší smečky, a porodila mojí sestru na louce plné květin. Otec tam přiběhl jen v kalhotách úplně zničený. Když však viděl Minie, únava zmizela z jeho tváře. Ten den jsem ho viděl poprvé brečet. Narodila se na louce plné rozkvetlých květin. V ten den byla moje máma nejšťastnější." Pohlédnu na něj s úsměvem. Je nádherné, že jeho nejlepší vzpomínka, je na rodinu.

,,Tvůj táta musí být skvělým otcem." Xander se falešně usmál.

,,Tohle byla jedna z jeho lepších chvilek. Věř mi, ty by jsi ho rád neměl." Zamlknu a nechám Xandera ve svých myšlenkách. Nevím co tím myslí, a mám pocit že to nejspíš, ani vědět nechci.

Hello ozývám se vám po dlouhé době. Vím, že teď dlouho nebyla kapitola, ale pracuju na tom. Chci jen oznámit, že celý příběh je dopsán. Teď už musím jen všechny kapitoli opravit a zbavit se co nejvíc chyb, avšak to znamená, že bych ráda najela na pravidelné vydávání.

Takže každou NEDĚLI vyjde nová kapitola. Jsem hrozně nervózní, ale zároveň netrpělivá, protože bych vám nejradši celý příběh vydala najednou.

To už je pro dnešek všechno omlouvám se za moje kecy.

Krásný zbytek dne přeje Feyre.♡