Broken soul of my Mate✓

-Chapter 24-

Xander

Pohlédnu na Logana, který nám říkal o své výpravě. Všechny domy kde měli samotáři zaútočit byli prázdné. Buď ti lidé byli mrtví nebo utekli, kdo ví? No jedno je rozhodně jisté, uměli za sebou zahladit stopy. Navíc bez tohohle důkazu nic nemáme, takže jsme se nikam neposunuli. 

,,Co teď Alfo?" Pronese posměšně Richard a já zavrčím, v poslední době je lehčí mě nasrat, to nejspíš bude, protože se musíme držet dál od Camerona. K tomu na mě všichni hleděli, jako bych měl mít odpověď. Z venku vypadám klidně, ale uvnitř mě je bouře. Co si myslí, že vím víc, jelikož jsem Alfa? Kurník nejde se mi soustředit ne bez Camerona.

,,To tě ten tvůj mate tak rozptyluje." Zvednu překvapeně pohled a oni se ušklíbnou.

,,Myslel sis, že na něj najednou zapomeneme?" Protočím nad tím očima. Logan na mě hleděl s otázkou v očích. Nevěděl o tom, byl pryč. Ne, ne nekecej Xandere ty chytrá hlavo.

,,Samozřejmě že nezapomenete." Pronesu chladně, možná se to nezdá, ale tyhle alfy miluju drby, občas jsou horší než ženský fakt. Co teď? Můžeme počkat, až udeří nebo hledat jinou stopu. Hledání celou smečku unaví a vystresuje. Navíc dostanou kolik jen času budou chtít. Pokud zaútočíme, nedostaneme podporu od okolních smeček. Bude to válka, kde neplatí žádné zákony. Nechci vidět lidi umírat. Musím však ochránit moje lidi. Mohou se připravovat měsíce a nebo zaútočit každou minutou. Nemůžu nechat rodiny ve strachu a nehodlám čekat dlouho, chci být s Cameronem teď.

,,Potřebuju vymyslet dobrý plán, proto rozpouštím tuto schůzi." Začnou si něco šeptat pro sebe a já tam sedím. Nevím co mám dělat. Zavřu oči, no tak mozku vymysli něco.

,,Řekl si jim o Cameronovi?" Kývnu na souhlas. Logan vypadal překvapeně. Opřu se o židli. Nevěřím, že by se nějaký z těch starochů o něco pokusil. 

,,Jediný kdo by mě mohl zradit je Richard." Pronesu lehce a Logan nade mnou pokroutí hlavou.

,,Bereš to na lehkou váhu." Pokrčím rameny, přesto že uvnitř mi bylo hrozně. Potřebuju Camerona a to ihned. Nevím co dál, je to jako bych stál před obří zdí. Logan mě poplácá po rameni.

,,Alfo!" Zamračím se, když uslyším Tonyho hlas.

,,Co se děje?" Scount zakňučel a já ihned vyletěl z židle. Co se kurva děje? Proč mě doprdele Cameron blokuje? Můj vlk byl nasraný. Nedokázal najít řešení, co dělat v naší situaci a k tomu se dneska nemohl spojit s Cameronem. Definitivně byl podrážděný, chtěl si prostě Camerona vzít do své náruče. Scount taky chtěl potkat Zircona.

,,Cameron on nechce mě pustit k sobě a myslím že brečí." Zavrčím a rychle se rozejdu pryč. Logan mě následuje a já nic nenamítám. Dojdu k jeho pokoji, kde najdu Tonyho se starostlivým výrazem. Zaklepu, přičemž uslyším vzlyk.

,,Prosím odejdi Tony." Vzlykne a můj vlk zavyje. Zatnu ruce do pěstí. Tohle se mi nelíbí. Viděl jsem ho brečet, ale ksakru takhle zněl tak zranitelně, jako štěně co někdo oddělil od matky.

,,Otevři ty dveře Camerone." Řeknu přísně a o pár sekund později se ty dveře otevřou. Dostane se mi pohled na Camerona se zarudlýma očima. Přejdu k němu a pak si ho vtáhnu do náruče.

,,Oba dva vypadněte." Zavrčím a zavřu za námi dveře. Cameron se schová do mé hrudě. Já mu ale zvednu bradu. Ranilo mě, že nezavolal. Jsem jeho mate, v těhle situacích mi má dát vědět.

,,Proč si nezavolal?" Zašeptám, on si skousne ret a uhne mému pohledu. Povzdechnu si, můj mate je uzavřený. Vadí mi,  jak mi neříká co cítí. Scount pouze kývl na souhlas, a já si tiše povzdechl.

,,Je to pitomé." Chytnu jeho tvář do mých dlaní. Zlomilo mi to srdce, zase měl v očích ten strach. Nechci, aby musel někdy prožívat ten smutek co předtím.

,,Tvoje pocity nikdy nebudou pitomé a všechno co cítíš je naprosto v pořádku. Musíš mi, ale říct co se stalo, nerad tě takhle vidím. Uděláš to pro sebe?" Vzlykl, než sevřel moje tričko v jeho malých pěstičkách.

,,Byla to noční můra, byl tam Matthew a většinou jsou to mé vzpomínky, které končí tím dnem kdy umřel, ale dneska... Vyčítal mi, že jsme spolu a říkal všechny ty hrozné věcí, já si připadám šílený." Zamrkám, a až teď si uvědomím, že měl na sobě úplně propocené oblečení a neměl v očích strach ze mě. Přitáhnu si ho k sobě.

,,Potom co moje rodina umřela, to pro mě bylo těžký, nikdo nevěřil nikomu a já se k tomu cítil jako terč. Po letech kdy mi začalo být dobře, a práce nebylo tolik se vrátili všechny ty hnusný vzpomínky. Každou noc mě děsilo tělo mojí sestry.  Chci tím říct, že naši démoni se vrací, když si myslíme, jak nám bude líp. Jakmile se dostaneš přes tuhle část, bude ti jen líp. Navíc nejseš sám rozumíš. Pokaždý co se ti tohle bude zdát, mě zavolej a já přijdu. Kurva Camerone si můj mate, chci ti pomoct." Vzlykne a já vidím jeho provinilý výraz. Vezmu si ho do náruče a on se mi zachumlá do ramene. Choval se jako omega, nad čímž se musím pousmát. Má spoustu stránek hravou, vážnou, roztomilou, stydlivou byl všechno co by si člověk mohl přát. Je všechno co k životu potřebuju.

 Donesu nás do koupelny a začnu nám napoustět vodu do vany. V mém pokoji je větší, ale nemůžu dovolit, aby nás někdo viděl. Ne pokud by ho to mohlo vystavit nebezpečí. Když je vana plná, vodu vypnu. Hodím tam bombu do vody, která jí zbarví na světle růžovou. Pohlédnu na Camerona, který byl hluboko ve svých myšlenkách. Přejdu k němu a políbím ho. Potřebuju jeho pozornost na mně. Jemně ho začnu líbat a on tiše vzdychne. Přesunu se na jeho krk, kde políbím místo, kam jednou dám svou značku. To vzdychne nahlas a já začnu mít těsno v kalhotách. Odtáhnu se, než mu dám vlasy pryč z očí. Měl zarudlé rty a toužebný pohled.

,,Soustřeď se jen na mě. Jsme tady jen ty a já." Skousne si ret a pohlédne do země.

,,Ano Alfo" zaškubalo mi v penise a můj dech se prudce zrychlil. Kurva, kurva, kurva co to se mnou děláš? Samozřejmě, že Cameron věděl co to se mnou udělá ten malý hajlzlík. Vezmu lem jeho trička a přetáhnu mu ho přes hlavu. Sám pro sebe se usměju. Vypadal, že nabral váhu. Jeho žebra nebyla skoro vůbec vidět, a začali se mu rýsovat svaly, stejně pořád byl o proti mně párátko. Svléknu si tričko a ucítím, jak si mě prohlíží. Ušklíbnu se a odpustím si hloupé poznámky. Po chvilce už před ním stojím nahý. Nemám se za co stydět, navíc v našem světě je nahota normální, přece jen kdybychom se po každé přeměně schovávaly, už jen ta myšlenka zní hloupě.  Ano někdo se může stydět a váhat, ale přece pořád to jsou naše těla.

,,Si kurva kus Camerone, nemáš se za co stydět." Zašeptám do jeho ucha a trochu ho skousnu. Můj vlk vrněl nad naší blízkostí. On i já jsme do chtěli...teď...hned. 

Hehe doufám, že jste si dnešní kapitolu užili.
Další kapitola bude trochu pikantní, tak vás předem upozorňuji.
No nic uvidíme se další pondělí s láskou Feyre. 
Budu vděčná za každý hlas či komentář.