Broken soul of my Mate✓

-Chapter 29-

Cameron

,,Notak přece nebudeš zlý na bratra tvého mrtvého mates." Pohlédnu na něj a on se usměje. Nenávist jediná emoce kterou pro něj cítím. Může schnít v pekle. Zabil Matthewovu kočku a pokusil se mě otrávit. Nakonec ho vyhodili, ale ksakru on se musí objevit všude.

,,No nedivil bych se ti, přece jen jsem Matthewa zabil." Zaseknu se, a vzhlédnu k jeho tváři. Zakroutím hlavou, ne nemohl to udělat. Když však uvidím jeho slizký úsměv, nahrnou se mi slzy do očí. On ho zabil.

,,Proč?" Zašeptám, přičemž on otevře dveře od klece. Vzhlédnu k němu, zatímco on mě pohladí po tvář. Rychle se od něj odtáhnu, avšak v tem moment mi přistane mi facka. Šokovaně zalapám po dechu.

,,Protože patříš mně, jsi můj! Matthew mi jen stál v cestě a teď ten Xander  myslí si, že mu budeš patřit, ale ne to má značka bude na tvém krku." Znechuceně na něj pohlédnu a on vytáhne stříkačku. Zabodne mi ji do stehna, nad čímž já bolestivě zalapám po dechu. Stříbro začalo proudit mým systémem. Frustrovaně v duchu zaječím, nemůžu se hnout, i kdybych chtěl tak to nejde. Stisknu víčka k sobě a on mě znovu pohladí po tváři.

,,Z-zabiju tě Vik-Viktore." Pronesu z posledních sil a on se pousměje. Přejde k Dexovi, s tím že mu píchne dvojitou dávku. Šokovaně na něj pohlédnu a on mi pouze věnuje úsměv.

,,Někdo si musí vzít dávku za těhuli. Nechci, aby jí praskla voda před tím, než se dostaneme k mistrovi." Počkat my nejsme v hlavním táboře? Budou nás muset přesunout jinam, ale když už tady jich je tolik, kolik jich do prdele je? Pohlédnu na Casandru a Viktor vyjde z klece.

Mé tělo padlo k zemi, ale já ze země vedle klece uviděl sklo. Vezmu ho, než si s ním začnu předjíždět po rukách. Bolest mi projížděla celým tělem, ale za chvilku mi začala téct krev jako šílená. Krev by měla pokrýt lano, a tím že vyteče, se stříbro dostane rychleji z mého systému. Dex musel mít bolesti jako kráva, však já skoro umíral.

Pohlédnu na Casandru, a ta brečela s rukama okolo jejího břicha nejspíš hormony. Chtělo se mi brečet, ale jen vzpomínka na Xandera mě držela při smyslech. Někdo na mě kurva čeká, takže nehodlám umřít, ne dnes, ne zítra a rozhodně ne v blízký době.

***

Probudí mě až Casandry pláč. Pohlédnu na ní, ona si držela svoje břicho jako by na tom závisel její život. Můžu se hýbat sice málo, ale lepší než nic. Aspoň teda můžu mluvit.

,,Co se děje?" řeknu stále ležící v jedné pozici. Ona zakroutila hlavou. Vyškrábu se do sedu a přelezu k Dexovi. Musím dostat to stříbro z jeho systému. Rozhlédnu se, a uvidím že na zemi ležel kousek skla, který jsem použil já,  nejspíš mi musel vypadnout z rukou. Doplazím se k tomu a natáhnu proto ruce. Blížil se k nám muž, proto sklo rychle popadnu, nehledíc na rány, co mi způsobí. Lehnu si nehybně na zem a zavřu oči.

,,Ty děvko přestaň řvát nebo přísahám, že to tvoje dítě vykuchám." Casandra zalapá po dechu, a ihned se trochu uklidní. Spíš polyká vzlyky a klepe se strachem. Tenhle chlap by toho byl schopný, většina těchto můžu by to zvládla. Odejde, a já se vyhrabu do sedu, udělám si několik řezů na nohou a pak udělám to samé Dexovi. Léčíme se pomalu, ale vím že čím víc krve bude venku, tím míň stříbra zůstane uvnitř.

,,Co to děláš?" Pohlédnu na ni, než zkontroluju kolik je hodin. Před chvilkou muselo zapadnout slunce a vypadá to, že oni pijí. Musíme zmizet dřív, než nás donesou do hlavního tábora.

,,Takhle bude stříbro z jeho systému pryč rychleji. Musíme odsud zmizet, a jestli to chceme udělat, budeme potřebovat Dexovu sílu. Řeknu, ona přikývne a utře si slzy. Musí se vzchopit, nemůžu se sebou vzít trosku.

Po asi hodině zaznamenám Viktora, jak jde k nám, nejspíš aby nám dal další dávku, ten kokot ještě neví, co ho čeká. Pevně sevřu sklo v mých rukách, bolest mě trochu uklidňovala. Otevřel dveře a já zůstal ležet na zemi. Přešel ke mně,  já ucítil jeho dech na mém krku, kvůli kterému mi bylo na zvracení.

,,Voníš úžasně, tak jak si to pamatuju." Pohlédnu na něj a on odhrnul vlasy z mého obličeje. Zabil Matthewa a chce ublížit Xanderovi, tenhle parchant ještě neví s kým si zahrává. Vyletím do sedu a zabodnu kus skla přímo do jeho krku. Jeho oči se rozšířili, on zakašlal na nic nečekám a začnu do něj bodat. Bylo to za Matthewa, za všechny ty roky, kdy mi bylo mizerně. Viktor byl mrtvý a já konečně uzavřel tu kapitolu s Matthewem. Měl trpět víc, kdybych mohl, mučil bych ho a donutil ho prosit o smilování. Bohužel na to není čas, umřel a to je hlavní. Popadnu jeho tašku,  najdu tam spoustu stříkaček s stříbrem. Byl tam taky nůž s klíčemi.

Popadnu nůž a lana za chvilku ležela na zemi. Popadnu klíč, a pokusím se rozdělat zámek u našich nohou. Ten klíč k tomu nepasoval. Frustrovaně si prohrábnu vlasy.

,,Nech to na mě." Řekl Dex a po chvilce uslyším, jak řetězy praskly a my byly volní. Dám jim do rukou dvě stříkačky se stříbrem sám se dvěmi v rukou.

,,Použijte je v nouzi, chceme se vyplížit, ne je zabít." Oba dva kývnou, já přeběhnu ke stanu a schovám se za něj. Většina z nich byla u táboráku. Mé srdce bušilo jako splašené, a ruce se mi potili. Viktor nebyl první člověk, kterého jsem zabil, ale pořád se to ke mně dostalo. Zhluboka vydechnu, než se po chvíli rozeběhnu směrem k lesu. Někdo mě popadne za ruku, a já se ihned pokusím dostat z jeho rukou.

,,Myslíš si, že nám utečeš? Vincent nás stihl varovat, než umřel. Všichni vědí kam utíkáte. Zabodnu do něj jehlu a on vyjekne. Dlouho se nepohne, pohlédnu na Dexe a Casandru.

,,Přeměňte se a běžte, já je zdržím." Pronesu odhodlaně a oba dva zakroutí hlavou. Povzdechnu si, nemůžu se přeměnit a Dex s Casandrou jsou slabí.

,,Řekněte Xanderovi, ať nezapomene na to co mi slíbil." Řeknu a rozběhnu se do tábora. Po líčkách mi stékaly slzy. Zircone omlouvám se, asi tady musím umřít.

,,Ne neumřeme." Pronese lehce a já vykulím oči. Zircon nepromluvil tři roky, a teď na mě promluvil, neopustil mě. Vzlyknu s úsměvem.

,,Musíme však udělat tamtu věc." Povzdechnu si a stisknu víčka k sobě, naší minulosti se nezbavíme. Přeměním se a zavyju z plných plic, abych na sebe nalákal všechny vlky z tábora. Má bílo-hnědá srst zářila ve svitu měsíce. Chtělo se mi jít běhat, válet se v trávě, byla to doba, co jsem si mohl užít vlčí podobu. Zarazilo mě však dvacet vlků okolo mě. Zavrčím a oni se na mě vrhnou, zakousnu se do jednoho hrdla a  trhnu tak silně, že padne k zemi. Jeden mě kousne do nohy a já ho kopnul do břicha. Zavrčím, krev mi už  začala stékat po tlamě. Rozeběhnu se na tři vlky a skočím jednomu rozškrábu záda než z něho seskočím.

Rozeběhnu se ke stanům, až najdu jeden který smrděl od stříbra. Přeměním se a vletím dovnitř. Vezmu pistoli a postavím se k nim. Vběhnou za mnou, což je povel ke mně, abych začal střílet. Stříbrné kulky je zasáhli a spousta z nich se nemohla pohnout. Vezmu si jehly se stříbrem a vyběhnu ven. Zastřelím tři vlky, a do dvou zapíchnu jehlu se stříbrem. Pak se proměním,  přede mnou stálo asi jen šest vlků. Zavrčím, zatímco oni mi začnou ukazovat břicho. Moje srdce prudce bilo. Jeden po mě vystartoval a kousnul mě do břicha. Já ho však kousnu do boku, a uslyším praskání kostí. Oni mě nemůžou zabít, potřebují mě živého.

Někde se schovává zbytek, zabil jsem jich tak 12, pořád jich tady musí být dost. Zavrčím a rozběhnu se pryč, nemám šanci porazit tuhle hordu vlků sám, můžu jen doufat, že Dex s Casandrou stihli utéct. Musím za Xanderem, chci ho vidět. Zakňučím a přidám, mé víčka začínala být těžká a má srst se zbarvovala do krvavě rudé. Musím ho vidět, i kdyby to mělo být naposledy.

Akce není moje silná stránka co se týče psaní, ale přesto doufám, že jste si kapitolu užili.

Snad se uvidíme příště.
S láskou vaše Feyre♡