Dangerous love (Icy Love 2)

03

Maya

Christian zvedl tázavě obočí a na tváři se mu objevil úsměv. Oči mu škodolibě zajiskřily, když naklonil hlavu na stranu. Aniž by cokoliv řekl, svlékl si sako a hodil ho do trávy. Když si vyhrnul rukávy bílé košile, zavrtěl hlavou.

"Dávám ti náskok, kotě," řekl hlubokým a hravým hlasem.

Vytřeštila jsem oči a lehce jsem se zasmála.

"Nemůžeš mě chytit," škádlila jsem, než jsem vyskočila z vody a proběhla kolem něj.

"Pojďme to zkusit," zakřičel. Když jsem se podívala za svá záda, viděla jsem, jak se ke mně blíží v plné síle.

S výkřikem jsem běžela rychleji, točila jsem se v kruzích a znovu běžela k potoku. Cítila jsem, jak se přibližuje, a jakmile jsem byla na okraji potoka, jeho paže se roztáhla a pevně mě objala kolem pasu a přitáhla mě zpět.

Christian mě zvedl a točil se mnou ve vzduchu, můj smích se rozléhal kolem potoka.

"Mám tě," zašeptal mi Christian do uší. Dal mi pusu na zátylek. "Vždy tě chytím, kotě." Roztála jsem se v jeho náručí a přitiskla se zády k jeho hrudi. "Byla jsi velmi zlá. Taková moje malá Monster High."

"Christiane," vydechla jsem, když mi dal polibek za ucho.

Už jsem se chtěla otočit v jeho objetí, ale nohy mi uklouzly na mokré trávě. Vykulila jsem oči, když jsem vyjekla, ruce jsem zamířila na Christianův límec, abych se držela.

"Do prdele," zaklel.

Všechno se stalo tak rychle. Nejprve jsem padala a pak ne. Ale jakmile jsem se narovnala, uslyšela jsem od šplouchání vody a hodně sprostých kleteb. Rychle jsem se otočila a postavila se čelem k proudu, ale když jsem ho uviděla, vyrazila jsem ze sebe dunivý smích.

Byl rozvalený ve vodě, úplně mokrý, s obličejem plným úžasu.

Rychle jsem ztratila úsměv, když jsem viděla, jak se jeho tvář změnila v bezvýraznou. Stála jsem ztuhlá na svém místě a nervózně jsem se kousala do rtů, vyděšená, že se bude zlobit. Na několik okamžiků bylo jen ticho.

Ale pak mě vyděsil náhlý smích a lehce jsem nadskočila.

Šokovaně jsem zírala na Christiana. Smál se. Christian Běljajev se smál.

Nikdy předtím jsem ho neviděla ani neslyšela se smát. Vždy to byl zadumaný muž, tvářil se netečně a tvrdě. Občas měl na tváři plný úsměv, ale nikdy se nezasmál. Jako by to bylo nějakým způsobem zakázané.

Takový radostný zvuk vycházející od Christiana zněl tak cize. Jeho smích byl hluboký a krásný. Celá jeho tvář se tím rozzářila. Když se celé jeho tělo třáslo, jediné, co jsem mohla udělat, bylo zírat na něj v úžasu.

Takový krásný zvuk vycházející od zlomeného muže. Kdy se naposledy smál tak volně?

Tohle...cokoli jsem cítila v srdci, když se moje hruď plnila nepojmenovanými emocemi...toto byl mír a klid. Tohle bylo opravdové štěstí.

Na rtech se mi rozlil úsměv, až mě z něj bolely tváře. "Nikdy předtím jsem tě neslyšela se smát," zašeptala jsem a klekla si na okraj potoka.

Christian se rychle přestal smát a na vteřinu vypadal zmateně, jako by nemohl uvěřit, že se skutečně směje. Naklonil hlavu na stranu a podíval se na mě s podivným výrazem ve tváři.

A pak se usmál. "Myslím, že jsem nikdy předtím neměl důvod se smát," zašeptal.

Ztráceli jsme se navzájem v očích. Modrá a zelená. Ani jednou jsme neuhnuli pohledem, oba jsme odmítli toto spojení přerušit.