Dangerous love (Icy Love 2)

38

Maksim

"Šéfova žena," odpověděl muž jednoduše.

Prsty se mi sevřely kolem rámu fotografie. "Jak se jmenuje?"

"Maya Sopravvissuto. Ta mrcha utekla před několika měsíci. Ale Šéf ji právě našel. Právě tam se vydal. Celou tu dobu se schovávala u těch zasranejch Rusů. Věřil bys tomu?" řekl znechuceně.

Žaludek mi klesl a já ztuhl, svaly se mi při jeho slovech napjaly. Tohle se přece nemůže stát.

Byla Sopravvissuto. A Dmitriho žena. Byla to ona, kdo zradil?

Při té myšlence se mi sevřel hrudník. Ne. Nevěřil jsem tomu. Nebylo možné, aby nás zradila.

Zadíval jsem se na obrázek. Maya tu vypadala úplně jinak. Oči jí nezářily jako nyní. Byly ponuré, téměř bez života. Neměla úsměv. Její tvář a držení těla byly strnulé.

Tahle Maya vypadala jako ta, kterou jsem potkal poprvé. Když byla špinavá, zraněná a zatraceně vyděšená. Ta, která byla zlomena.

Dmitri byl ten, kdo ji zlomil. Byl to Mayin mučitel.

Hlas toho muže zněl, jako by byl pod vodou, když dál mluvil.

"Nejspíš tam taky přefikla každýho chlapa. Na to je dobrá. I když já si stěžovat nebudu. Její kunda je jedna z nejlepších. Padla mi na péro jako ulitá."

V hlavě se mi rozbušilo a viděl jsem rudě. Odložil jsem obrázek a sáhl po pistoli. Neměl šanci zareagovat ani sáhnout po zbrani. Viděl jsem, jak se mu překvapeně rozzářily oči, když jsem na něj namířil pistoli. A pak jsem stiskl spoušť.

Jeden výstřel. Jedna kulka, přímo doprostřed jeho hrdla. To bylo vše, co jsem potřeboval, abych ho zabil.

Bezhlučně klesl k zemi a jeho tělo obklopila krev. Všude v kanceláři a na stěně za ním, kde se rozstříklo trochu jeho masa, byla krev.

Takhle o Šéfově ženě nikdo neměl mluvit, nikdo  kurva. S lidmi, jako je on, bych nikdy neměl slitování.

Aniž bych mu věnoval další pohled, vyšel jsem z kanceláře a nasedl do auta. Zrak mi oslepila fotka Mayi. Zlomený výraz v její tváři.

A pak mi v uších zazněla jeho slova.

Ta mrcha utekla už před několika měsíci. Ale Šéf ji právě našel. Právě tam se vydal. Celou tu dobu se schovávala u těch zasraných Rusů.

"Kurva!" Zařval jsem a praštil pěstí do volantu. Musel jsem Christiana varovat. Vyjel jsem z příjezdové cesty a zároveň zavolal na jeho mobil.

Ale nezvedal to. Což se nikdy nestalo. Vždycky to zvedl.

Ramena mě bolela napětím a v krku jsem měl náhle sucho. Nespouštěl jsem oči ze silnice a bezmyšlenkovitě řídil, zatímco jsem se snažil dovolat ostatním.

Ale nikdo nezvedal telefony.

Hlasitě jsem zaklel a hodil telefon na sedadlo vedle sebe. Silnice byla plná lidí. Nikdy tam nedojedu včas. Dmitri už před hodinou odjel. Už teď tam měl dorazit. Nebo možná čekal na útok?

To byla ideální chvíle. Nebylo dost mužů, aby ochránili Mayu nebo Šéfa.

To snad ne.

To jsem nemohl dopustit. Šéf nemohl ztratit Mayu .

Ne teď. Už nikdy.

Nepřežil by to. Protože jsem věděl, že kdyby Maya ztratila sama sebe, ztratil by se i Šéf - zlomil by se.

A to jsem nemohl dopustit.

Znovu jsem udeřil do volantu a prsty mi projela bolest. Rychle jsem se otočil a změnil trasu. Následujících třicet minut jsem porušoval veškerá pravidla silničního provozu.

Když jsem dorazil k domu na pláži, rychle jsem vystoupil. Na příjezdové cestě bylo děsivé ticho. Ve vzduchu však visela smrt. Až z toho mrazilo.

Vyběhl jsem po schodech a vešel do domu, ale při pohledu před sebe jsem ztuhl v krocích.

V domě byl nepořádek. Byl naprosto zničený.

Roman a Cessar seděli na pohovce, hlavy v dlaních, jejich postoj byl poraženecký. Alex se opíral o zeď, oči měl zavřené a tvář zkřivenou bolestí.

Obě Šéfovy ruce byly opřené o zeď. Obličej měl odvrácený, ale viděl jsem jeho napjatá ramena. Celé jeho tělo bylo ztuhlé.

A všiml jsem si ještě něčeho.

Maya tu nikde nebyla.

To zjištění mě málem srazilo na kolena.

Přišel jsem pozdě.

Maya

Oči se mi otevřely, když jsem pomalu nabyla vědomí. Hlava mi třeštila a svaly mě bolely. Bolelo mě celé tělo.

Když se mi konečně rozjasnilo vidění, vydechla jsem. Tělo mi ztuhlo a náhle mě přepadla nevolnost.

Musela jsem polknout žluč, která si razila cestu z mého žaludku do krku.

Nemohla jsem pohnout rukama ani nohama. Cítila jsem se jako v pasti. Byla jsem v pasti.

Dmitri mě držel. Byla jsem mu zcela vydána na pospas.

Hrudník se mi sevřel a já se dusila vzlyky. Jak se to mohlo stát? Všechno bylo dokonalé, ale já byla znovu vržena do temnoty.

Po tvářích mi tiše stékaly slzy, když jsem myslela na Christiana. Milovala jsem ho tak moc, že mě bolelo srdce při pomyšlení, že už ho nikdy neuvidím. Byl pro mě vším a teď jsem byla zase sama, bez svého zachránce.