Dangerous love (Icy Love 2)

58

Mia

Cessar byl ten, kterého jsem potřebovala. Muž, kterého jsem milovala. Teď jsem jen potřebovala odvahu mu to říct. Protahovala jsem to příliš dlouho. Potřeboval vědět, co doopravdy cítím.

Od Mayina únosu jsme se od sebe vzdálili, ale já nás zase potřebovala.

Také jsem se naučila, že lásku si nemáme nechávat pro sebe. Christian a Maya se milovali, ale nikdy neměli příležitost si to říct. Srdce mě bolelo za ně, za to, čím oba procházeli.

Nechtěla jsem, aby to samé bylo mezi mnou a Cesarem.

Nepotřebovali jsme ta slova, ale chtěla jsem to říct. Nechtěla jsem, aby si Cessar myslel, že ho nemám dost ráda. Musel vědět, jak moc pro mě znamená.

Protože beztak jsme se chystali udělat další krok v životě. Společně.

Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Když jsem cítila, jak se mi začíná uklidňovat bušící srdce, otevřela jsem oči a usmála se na svůj odraz.

Bez jediného pohledu jsem otevřela dveře, ale zastavila jsem se na místě. Srdce se mi zadrhlo.

"Neboj se. Mayu nenajdou."

Oči se mi rozšířily a zůstala jsem úplně zticha. Dokonce jsem se bála dýchat. Cessar byl ke mně zády, protože stál čelem k oknům a telefon měl u ucha.

Když pokračoval v hovoru, sevřel se mi hrudník. "Už jsou to skoro čtyři měsíce a pořád ji nenašli. A to jen díky mně."

Pěsti se mi sevřely. Ne. Tohle se nemůže stát. Ne Cessare.

Poslechl si druhého a pak odpověděl: "Vím, jak mám dělat svou práci. Postarám se o to, aby tě nenašli."

I když šeptal, slova mi hlasitě zněla v uších. Srdce se mi rozbušilo a bušilo jako buben. Žíly na krku mi pulzovaly, jak mi tělo ztuhlo panikou.

A vztekem. Tolik vzteku. Vztek se ve mně hromadil jako žhavá láva, až jsem byla připravená vybuchnout.

"Musím jít. Už mi nevolej. Je to příliš velké riziko," zamumlal, než zavěsil.

Zůstala jsem částečně schovaná za dveřmi, nohy jsem měla najednou slabé.

Cessar byl zrádce?

Nechtěla jsem tomu věřit. Moje mysl proti mně zuřivě bojovala. Nemohla to být pravda. Snažila jsem se tu myšlenku vytěsnit z hlavy, ale jak bych mohla, když jsem měla pravdu přímo před sebou?

Slyšela jsem ho mluvit. Jasně to přiznal. Jak to, že jsem si toho nevšimla dřív? Jak jsem to mohla přehlédnout?

Slzy vzteku a frustrace mi zamlžily zrak. Ale také mě bolelo pomyšlení, že Maya trpí kvůli muži, kterého jsem milovala.

Ten parchant. Jak mohl?

Christian by ho nikdy nenechal žít. K čertu, já bych ho nenechala žít.

Vykročila jsem vpřed a zamířila k Cesarovi. Zaslechl mé kroky a rychle se otočil, ve tváři měl zjevné překvapení.

"Mio?" Nervózně polkl, ale rychle to zakryl svůdným úsměvem.

Když jsem se před ním zastavila, zatnula jsem pěst a pak mu ji vrazila do nosu. "Ty zasranej kreténe."

Překvapeně se zapotácel, než se rychle narovnal. Oči se mu rozšířily. "Co to kurva děláš, Mio?"

"Slyšela jsem tě," zasyčela jsem. V jeho tváři se objevil záblesk zděšení, ale rychle zmizel a on se zase uklidnil.

"O čem to mluvíš?" zeptal se a předstíral nevinnost.

Ten malý šmejd. Na mě to nefungovalo. Vnitřně jsem zuřila. Kůže mě píchala, jako by pod ní tančil plamen. Tělo se mi třáslo vztekem.

"Nedělej ze sebe neviňátko, Cessare . Jsi cvok!"

Nevinná tvářička byla najednou pryč a on se na mě zadíval. "Ztiš se."

Vysmála jsem se mu a o krok ustoupila. "Zradil jsi nás," řekla jsem mu.

Když mě ani on nepřesvědčil o opaku, bez humoru jsem se zasmála, i když mi po tvářích stékaly slzy. "Jak jsi mohl?" Dusila jsem se. "Po tom všem, co pro tebe Christian udělal, se mu takhle odvděčíš?" zeptala jsem se.

Jeho tvář byla maskou vzteku. "On pro mě nikdy nic neudělal!"

Zapotácela jsem se po jeho výbuchu. "Jsi tak hloupý. Proč? Proč jsi to udělal?"

" To je vážně otázka, Mio? Ty se tu chováš jako ta hloupá," zasyčel.

Oči se mi rozšířily, když se mi rozsvítilo. "Bože, jsem teď tak znechucená. Tvůj otec byl zrádce, a ty jsi taky!" 

"On mi zabil otce!"

"Protože byl zrádce! A Christian tě litoval. Zůstal bys na ulici, kde bys zemřel, ale dal ti domov. Myslel si, že jsi jiný. Důvěřoval ti," argumentovala jsem přes knedlík v krku.

Zavrtěla jsem hlavou a udělala několik kroků zpět. " Přiměl jsi ho, aby ti věřil. To byl celou dobu tvůj plán?"

Když nic neodpověděl, měla jsem odpověď.

"Hnusíš se mi!" Plivla jsem na něj.

Otočila jsem se, abych vyšla z místnosti, ale Cessarův hlas mě zastavil. "Kam jdeš?"

Otočila jsem se a vrhla na něj pohled. "Pryč od tebe! Nemůžu se na tebe teď ani podívat."