Dangerous love (Icy Love 2)

42

Christian

Pro Mayu. Potřebovala mě silného.

Cessar si přitáhl Miu do náruče. Zabořila mu tvář do hrudi a vzlykala. Polkl jsem proti hroudě emocí v krku, zavrtěl hlavou a vykročil vpřed.

Mia se přede mnou zastavila. "Maya je sice Sopravvissuto, ale je nevinná." 

Její hlas byl pouhý šepot, ale došel až ke mně. A ta slova byla přímou ranou do mého srdce.

"Já vím," zamumlal jsem a díval se zpříma, když jsem procházel kolem ní.

"Christiane, ty máš..." Odmlčela se a hlas se jí zlomil. "Nedokážu si ani představit, čím teď prochází."

Zavřel jsem oči a prsty se mi sevřely v pěst při pomyšlení, že Maya trpí.

"Najdu ji," řekl jsem a můj hlas zněl chraplavě z námahy, kterou jsem musel vynaložit, abych udržel emoce na uzdě.

Najdu ji. Byl to slib vyslovený nahlas.

Mia se postavila přede mě a po tváři jí stékala jediná slza. "Slibuješ?"

Již dříve jsem svůj slib porušil, ale tentokrát ne. Proto jsem přikývl. Mia vypadala, že je s mou odpovědí dostatečně spokojená, a v jejích očích nebyly žádné pochybnosti. Zářily jen naprostou důvěrou.

Ustoupila mi z cesty a já pokračoval nahoru. Když jsem kráčel chodbou ke své kanceláři, slyšel jsem jen Mayin krásný smích a sladký hlas. Byla všude a přitom vůbec nikde.

Tělem mi projel náhlý nával hněvu. Dmitri musí zemřít.

Ale nejdřív ho musím najít. Ten hajzl je chytrý. Zbabělec, ale chytrý. Ve chvíli, kdy se Maya ocitla v jeho pasti, zmizel ze světa. Nebyl k nalezení.

Od únosu Mayi uplynulo jen pár hodin, ale připadalo mi to jako roky.

"Kurva," zaklel jsem a otevřel dveře do své kanceláře, abych se vzápětí zastavil.

Larrin zíral z okna, zatímco Adrianovo tělo bylo svěšené na pohovce, hlavu v dlaních, jako by ho opustila veškerá energie.

Vešel jsem dovnitř a pozorně si oba muže prohlédl. Sopravvissuto vášnivě nenáviděli, ale nehodlal jsem jim dovolit, aby mi stáli v cestě za Mayou. Následky ať jdou k čertu.

Koutkem oka jsem zahlédl, jak mě moji muži sledují dovnitř. Můj výraz zůstal chladný a bez emocí, když jsem se postavil tváří v tvář otci a Adrianovi.

"Měl jsem to vědět," řekl Adrian a způsobil, že se kolem nás usadil mrak zmatku. Larrinovi při Adrianově hlase ztuhla záda a oči se mu pevně zavřely.

"Vypadala tak podobně jako Lili, ale nechtěl jsem tomu věřit. Odmítal jsem tomu uvěřit," pokračoval Adrian a při posledních slovech se mu zlomil hlas.

Alfredova žena?

"Cože?" Vyhrkl jsem a popošel dopředu.

Adrian vzhlédl a mě šokovalo, že má červené oči. Ne, neplakal. Ale bolest v jeho tváři mluvila víc než slzy.

"Ty jsi znal Lili?" Zeptal jsem se, když se naše oči setkaly. Zamrkal a zadíval se na Larrina, který se stále neotočil, aby nás vzal na vědomí.

"Ano, znal jsem Lili. Víc než jen znal," zamumlal.

Sklonil jsem hlavu na stranu, zíral a čekal. Odpověď jsem si mohl domyslet, ale potřeboval jsem ji slyšet od něj. Pravdu.

Myšlenky se mi honily, když jsem čekal, až mi to Adrian vysvětlí.

"Abys to pochopil, musíš znát začátek."

Oči se mi rozšířily, když jsem uslyšel Larrinův dunivý hlas. "Řekni mu to," nařídil, aniž by se otočil.

Adrian vstal a přešel po místnosti. "Po smrti tvé matky bylo naším jediným cílem zničit Sopravvissuto. Byl jsem vyslán, abych našel Alfrédovu slabinu."

Odmlčel se a zhluboka se nadechl, jako by ho bolelo pokračovat. "Mysleli jsme si, že jeho slabinou je Lili, a tak jsem ji celé měsíce sledoval. Z velké dálky. Sledoval jsem každý její pohyb a čekal. Po týdnech sledování jsem začal pozorovat známky zneužívání. Někdy měla krvavý ret. Její tváře byly červené nebo měly fialový odstín. Jednou i kulhala při chůzi."

Proč mi to znělo tak povědomě?

Maya. Její jméno mi znělo v hlavě jako šepot a já zatnul čelisti, až mi zaskřípaly zuby.

"Každý den, přesně ve stejnou dobu, chodila Lili do kavárny. Sledoval jsem ji, jak přechází ulici. Díval jsem se, dokud jsem se už nemohl držet stranou. Byla tak smutná. Tak zlomená," pokračoval Adrian. Už dávno se přestal procházet. Oči měl teď přilepené ke zdi. Byl ztracený ve svých vzpomínkách.

"Ale nikdy nebyla sama. Vždycky měla v náručí dítě. Jedinkrát jsem ji viděl usmívat se, když si hrála s tím malým uzlíčkem. Přiblížil jsem se k nim, zoufale jsem toužil poznat tu zlomenou ženu přede mnou."

Věděl jsem, kam to směřuje, ale Adriana jsem nezastavil. A tak mluvil dál. A přitom se jeho slova zabodávala do mého už tak křehkého srdce.

"To dítě se jmenovalo Maya. Maya Sopravvissuto. Bylo to to nejroztomilejší miminko. Byly jí teprve tři měsíce, když jsem ji poznal." Adrianovi se při vyslovení Mayina jména lehce zlomil hlas.