Dangerous love (Icy Love 2)

45

Christian

Krev a smrt našich nepřátel.

Otočil jsem se zády k mrtvole před sebou a vyšel z místnosti. Ale ne dřív, než jsem uviděl Maxima, jak vytahuje zapalovač.

Do konce dne z mrtvoly zbyde jen popel.

Když jsem vyšel na sluneční světlo, zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči. Jako vždy jsem viděl Mayin úsměv a zářivé zelené oči. Vyzařovala z ní krása.

Cítil jsem, jak se mi při pomyšlení na ni zvedají rty.

Už jdu, lásko. Počkej na mě.

***

O 1 týden později

Vešel jsem do místnosti a muž se při pohledu na mě zachvěl. Klečel na kolenou a Maksim mu zkroutil ruce za zády. Další zajatec. Další z Dmitriho nejdůvěrnějších mužů.

"Uvidíme, co mi řekneš," řekl Roman vedle mě.

"Prosím... já nic nevím," žadonil.

V hrudi mi duněl smích. Co jiného jsem mohl také čekat?

Ještě jsem ani nic neudělal a on už prosil. Zajímalo mě, co udělá, až začnu.

"Já... mám... ženu," vykoktal a prosil mě očima. "A dceru. Prosím, potřebují mě."

Posměšně jsem přistoupil k němu a zvedl ho za vlasy. "Na to jsi měl myslet, než sis začal zahrávat se Slomannyy."

Otočil jsem se ke svému zajatci a jeho vyděšené oči se setkaly s mými. Pokusil se pohlédnout na svou ženu, ale mé tělo mu zakrývalo výhled.

Jeho tělo se začalo třást nedostatkem kyslíku. Ale to nebylo všechno. Bylo to také ze strachu. O svou ženu a dceru.

Nemohl jsem si pomoct, ale usmál jsem se. Zajímavé.

"Pojďte dál, dámy. Jsem si jistý, že byste chtěly zůstat se svým manželem, až naposledy vydechne. Nechtěli bychom, aby umíral sám. Dělejte mu společnost," popichovala jsem je, aniž bych odvrátil pohled od mužových očí.

Uvolnil jsem sevření jeho hrdla a odstoupil jsem. Padl na kolena a mně se mocně rozbušilo srdce. Další z Dmitriho mužů na kolenou a klaní se mi.

Otočila jsem se a uviděla Romana, jak doprovází ženu a její dítě k židli. Posadila se, ale celé tělo se jí chvělo.

"Kdo jsi?" zašeptala.

"Jsem kat vašeho manžela," odpověděl jsem a můj hlas zněl smrtelně. Ucukla a přitiskla si dítě pevněji k hrudi.

"Ale... on..." vykoktala, ale já ji rychle přerušil.

"Zaslouží si to."

Po tváři jí stékaly slzy, když zavrtěla hlavou. "Prosím, neubližujte mu."

"Tvoje prosby mě jenom nutí ublížit mu ještě víc." Zasmál jsem se a ukázal rukou v rukavici na jejího manžela, který stále lapal po dechu.

Alex se uchechtl, zkřížil ruce na prsou a se zájmem si ženu prohlížel. "Prosím tě, pros dál. Bude to jen větší zábava," popíchl ji.

"Jsi zlí. Všichni jste zlí. Zrůdy. Jak to jen můžete udělat?" rozplakala se.

"Ach, nikdy jsem neřekl, že nejsem zlý." Pokrčil jsem rameny, když se schoulila zpátky do židle. Roman jí držel ruku na ramenou a ona se zachvěla.

" Tak odpudivý nejsem," zamumlal si pod nosem.

Zavrtěl jsem hlavou nad ubohou vyděšenou ženou a otočil se k jejímu manželovi. Uviděl jsem Maxima, jak drží baseballovou pálku. Pokrčil rameny. "Někdy musíme být kreativní."

A pak udeřil pálkou muže do zad. "Tady máš, šéfe," řekl Maksim a podal mi pálku, když ustoupil.

"Budeš mluvit, nebo ne?" Zeptal jsem se a podíval se na muže u svých nohou.

"Říkám pravdu. Dmitri... mi... nic... neřekl," sípal přes krev, která mu tekla z úst a nosu.

Došla mi trpělivost, a tak jsem vybuchl. Vrazil jsem mu pálku do nohou, až jsem uslyšel křupání kostí. Vykřikl. Jeho žena křičela. Dítě plakalo.

Ale to mě nezastavilo.

Povzbudilo mě to. Pálka se dotkla jeho břicha. Žebra se mu zlomila pod náporem masivního dřeva a jeho tělo se zmítalo v bolestech.

"Prosím, přestaň. Přestaň!" naříkala manželka.

Přestaň! Prosím, přestaň! Mayin hlas mi rezonoval v uších a já jsem se v šoku zapotácel. Její hlas mi sevřel hruď, jak mi zněl v hlavě.

Láska. Moje láska.

Podíval jsem se na muže, který se svíjel v bolestech, jeho tělo bylo zbité a otékalo pod tlakem. Odstoupil jsem a postavil se čelem k ženě. Těžce vzlykala a dítě dál plakalo.