Dangerous love (Icy Love 2)

Icy love 3

Tak zlatíčka <3 Tady máte prolog a kousek první kapitolky, trochu navnadění.

***

Maya

Měla jsem ho... a pak jsem ho ztratila. Přišla jsem o všechno.

Moje křídla byla připravená k letu, ale ďábel mi je přistřihoval pírko po pírku, až mi nezbylo nic.

Pak přišel můj zachránce a vedl krvavou válku, aby mě našel. Miluje mě. Chce, aby byl jeho anděl volný.

Ale jak jsem mohla znovu létat, když jsem měla polámaná křídla?

***

Christian

Měl jsem ji... a pak jsem ji ztratil. Ztratil jsem svého anděla, důvod každého mého nádechu.

Jestli si myslel, že ji zlomí a prostě zmizí, tak se mýlil. Chystal jsem se ho najít a zlomit ho, jako on zlomil ji.

Tahle válka ještě neskončila.

Dal jsem svému Andělovi slib.

Slíbil jsem, že ji nechám létat... Slíbil jsem, že zachráním její duši.

A mé sliby se nikdy neporušují.

Tohle byla bitva za mého Anděla.

***

Alex

Zlomil se.

Viděl jsem, jak se Christian zlomil přímo před mýma očima.

Znám ho už léta - od dětství - a jen málo kdy jsem ho viděl v jeho nejslabší chvíli.

Od smrti jeho matky jsem ho nikdy neviděl prolévat slzy. Samozřejmě, že ne. Byl šéfem čtyř rodin. Pakhan té nejkrutější Bratvy. Byl krutý a bezcitný.

Christian Běljajev neplakal.

Ale právě teď se zlomil.

Bylo mu jedno, že se jeho muži dívají. Soustředil se jen na Mayu.

Díval jsem se, jak pláče. Když houpal Mayu sem a tam, pevně ji objímal, sledoval jsem, jak můj šéf, muž, kterého jsem znal jako nelítostného, pláče pro svou ženu.

Stál jsem jako přimražený jen pár metrů od nich. Oči jsem upřel na Mayu a hruď se mi sevřela. Byla to jen malá změna emocí, ale bylo to bolestivé. Bolestivé proto, že jsem se takhle nikdy předtím necítil.

Maksim se posunul, aby se postavil vedle mě, a já rychle potřásl hlavou a snažil se vyčistit si mysl.

"Tohle je v háji," zamumlal a ve tváři se mu zračilo zděšení.

Když jsem přikývl, uviděl jsem Maddie, jak se kolem mě žene. Klečela před Christianem a Mayou. Maddie se nehýbala a já v duchu počítal vteřiny.

Jedna.

Dvě.

Tři.

Čtyři.

Pět.

Otočila se, její výraz byl chladný, ale její oči mluvily jasně. Lehce zavrtěla hlavou.

Pochopil jsem, co měla na mysli. Bylo to špatné. Velmi špatné.

Maddie se otočila zpátky a já viděl, jak si rychle svléká bundu.

"Christiane, musíme jít," řekla a přehodila bundu přes Mayino téměř holé tělo.

Ani se nepohnul. Christian byl tak ztracený, že nás ani nevnímal

"Mám příliš krátkou bundu. Sotva ji zakrývá."

Maksim se posunul dopředu a sundal si bundu. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Ztráceli jsme čas.

Kurva! Neměli jsme času nazbyt. Co jsme tušili, mohli nás přepadnout, jakmile vyjdeme ven.

Čekala jsem, až Maddie omotá Maksimovu bundu kolem Mayina těla, jak jen to půjde, když jí Christian překáží.

Když byla hotová, kývl jsem na ni, aby se vzdálila. Zaujala místo před Christianem , podíval  jsem se na Mayu. Obličej měla přitisknutý na Christianově krku a zakrývaly ho její mastné, rozcuchané vlasy.

Naklonil jsem se dopředu a ignoroval zvuk Christiana, který se dusil výkřiky. Dokonce jsem ignoroval i to, jak se mi při pohledu na Mayu svírá žaludek. Odhrnul jsem jí vlasy na stranu, aby byl vidět její pohmožděný obličej a krk, a položil jsem jí prst na stranu krku, přímo nad puls.

Byl slabý. Pomalý, ale stálý. Bylo to dobré. Alespoň prozatím.

Oči jsem přesunul na její hruď a sledoval, jak se pomalu zvedá a klesá. Bylo to příliš pomalé, skoro jako by bojovala s každým nádechem.

Můj pohled sledoval cestu po jejím těle až k poutům, která ji obepínala. Dotkl jsem se těžkého řetězu a zatáhl za malou západku na jejím levém kotníku. Uvolnila se. Okovy nebyly kolem jejích zápěstí a kotníků zamčené. Jedno po druhém jsem je sundával, dokud už nebyla spoutaná.

S povzdechem jsem se podíval na Christiana. "Musíme jít."

Když nereagoval, dotkl jsem se jeho ramene. "Christiane, musíme odsud vypadnout. Hned!"

Žádná odpověď. Co se mu teď honilo hlavou? Byl už příliš na dně?

Zavrtěl jsem hlavou a zahnal tu myšlenku.

Ruka se mi pevněji sevřela na jeho rameni. Existoval jen jeden způsob, jak ho vytrhnout z omámení.

"Musíme dostat Mayu ven. Není tu v bezpečí," zamumlal jsem tiše.

Zvedl hlavu a jeho oči se setkaly s mýma. Srdce se mi snad na vteřinu zastavilo. Pohled jeho očí byl srdcervoucí.

Vzpomněl jsem si na den pohřbu jeho matky. Nebo dokonce na okamžik, kdy jsme ho našli po matčině smrti. Neplakal. Ne, stál tam bez emocí a sledoval všechno, co se kolem něj dělo.

Člověk by si myslel, že někdo jako Christian nerozumí zlomenému srdci.

Ale v jeho očích se právě teď zračilo tolik bolesti, že jsem ji cítil i já...