Dangerous love (Icy Love 2)

47

Christian

Bylo to pět týdnů, co mi Dmitri odvedl Mayu. Pět týdnů jsem hledal svou lásku jako šílenec. Ale ona nebyla nikde k nalezení.

Chtěl jsem se jí znovu dotknout. Obejmout ji. Políbit ji.

Znovu jsem otevřel oči a zadíval se na klavír. Klavírní židle byla prázdná. Moje láska tam nebyla. Bolelo to. Bolelo to tak moc, že jsem někdy nemohl dýchat.

Byla pryč. A já byl sám. Úplně sám.

Toužil jsem po ní. Toužil jsem po klidu, který mi mohla dát jen ona. Toužil jsem po její lásce.

Ale moje láska byla pryč. A bez ní jsem byl úplně ztracený.

Zlomený, jako prázdná skořápka.

Maya jednou řekla, že jsem její klid. Ale ona byla i mým. Byla světlem mé temnoty.

Ale světlo bylo pryč a obklopovala mě jen ta nejtemnější tma. Byl jsem na temnotu zvyklý, ale teď mě jen dusila. Nechávala mě jen zlomeného.

Vstal jsem a klopýtal ke klavíru. Dotkl jsem se kláves a pomyslel na to, že Maya je právě teď tady.

Nemůžu bez tebe žít, lásko. Nemůžu.

***

Alex

O 2 týdny později.

Otevřel jsem dveře do místnosti s klavírem a prudce jsem se nadechl při pohledu, který se mi naskytl. Byl to stejný pohled jako každou noc od té doby, co Maya odešla, ale přesto mě šokoval až do hloubi duše.

Christian ležel na podlaze vedle klavíru a jeho tělo se choulilo do klubíčka.

Třel jsem si rukou ústa a obličej a snažil se zadržet emoce.

Ještě nikdy jsem neviděl Christiana tak zlomeného. Tak odpojeného od světa. Tak ztraceného.

Přistoupil jsem k němu, poklekl, ovinul mu ruku pod paží a vytáhl ho nahoru. Zapotácel se, oči měl zavřené. "No tak, kámo. Dostaneme tě do postele," zamumlal jsem, když na mě jeho váha těžce dopadla.

Dotáhl jsem ho do jeho pokoje a strčil ho na postel. Christian se neprobudil. Samozřejmě že se nevzbudil. Opil se do němoty.

Poté, co jsem mu svlékl bundu, jsem mu sundal boty a hodil je na podlahu. Na čele mi vyrazil pot z námahy, kterou jsem musel vynaložit, abych Christiana odtáhl a postaral se o něj.

Když jsem byl hotov, přetáhl jsem přikrývku na jeho tělo. Obočí se mu napjatě stáhlo a on si něco zamumlal pod nosem.

Přistoupil jsem blíž a srdce se mi zadrhlo, když jsem uslyšel, co říká. Třel jsem si hruď a snažil se zbavit bolesti, která tam byla.

"Láska," šeptal.

Povzdechl jsem si a začal si mnout zátylek, kroužil jsem ramenem, abych se zbavil ztuhlých svalů. To je ale zasranej nepořádek.

Christian byl nejsilnější muž, jakého jsem znal, nejbezohlednější, a přesto byl tady... zlomený kvůli ženě, kterou tak zoufale miloval.

Neměl jsem mu to za zlé.

Bylo nemožné Mayu nemilovat. Vnesla světlo do temnoty našeho světa. Ona byla světlo.

Otočil jsem se od Christiana, ale zastavil jsem se, když jsem uviděl svého otce stát ve dveřích. Zadíval se na Christiana a pak přesunul oči ke mně.

"Tohle už jsem zažil mnohokrát," zamumlal. Naklonil jsem hlavu na stranu a čekal, až to upřesní.

"Pro Larrina . Když ztratil Christianovu mámu, byl přesně takový a stejně jako ty jsem se o něj musel postarat. Musel jsem mu pomoct sesbírat střípky. Ale problém je v tom, že těch střípků je příliš mnoho. Larrin je pořád zlomený muž..." Odmlčel se a ukázal na Christiana, než pokračoval. "A teď Christian."

Ohlédl jsem se na postel a viděl, jak se Christian vzpírá, jako by bojoval ve spánku. Každou noc ho ve spánku trápily noční můry.

"Proto ho Larrin varoval. Ať se nezamiluje. Nenech se oslabit. To byl přesně ten důvod. Už jsem si tím prošel. Larrin si tím prošel a jediné, co chtěl udělat, bylo uchránit Christiana před stejným utrpením."

"Najdeme Mayu," odsekl jsem a odmítal věřit čemukoli jinému.

Přikývl. "Doufám, že se vám to podaří. Kvůli nám všem. Potřebuje zachránit a Christian ji také potřebuje."

Otočil se k odchodu, ale pak se zastavil. Ohlédl se přes rameno a zanechal mě se slovy, která jsem nechtěl slyšet.

"Neudělej stejnou chybu jako my tři."

S tím odešel. A já jsem klesl na postel.

Oči mi padly na rámeček s fotografií na nočním stolku. Uchopil jsem ji do ruky a zadíval se do Mayiny tváře. Smála se a její oči zářily takovou láskou.

Pohladil jsem ji palcem po tváři, ohlédl se na Christiana a pak se znovu zadíval do jejího obličeje.

"Někdy si přeju, aby ses nikdy neschovala pod jeho postel," zašeptala jsem. "A my tě nikdy nepoznali."

Otec přišel pozdě, aby tě varoval.

Protože stejnou chybu již udělal.

Maya

Moje tělo bylo podivně teplé. Vznášela jsem se a obklopoval mě pocit klidu. Otevřela jsem oči a několikrát zamrkala, abych si zvykla na okolní prostředí.

Když se mé oči konečně přizpůsobily světlu, vydechla jsem a srdce se mi rozbušilo.