Dangerous love (Icy Love 2)

31

Maya

Dmitri zvedl obočí a začal pomalu couvat. "Máš pravdu. Necháme to na Maye."

Christianovy pěsti se ještě víc sevřely, tvářil se vražedně.

Dmitri mi poslal mrknutí. "Budu čekat, lásko." S tím nasedl do auta a jeho muži odcházeli za ním.

A pak jsme zůstali sami.

Dmitri byl pryč, ale srdce mi divoce bušilo, strach mi stále procházel tělem, až jsem byla slabá v kolenou. Chystala jsem se zemřít. Předklonila jsem se, jak se mi zvedl žaludek, a na příjezdové cestě jsem se suše zhroutila.

Christian prošel kolem mě a nechal mě tam. Cessar a Roman ho následovali těsně za sebou.

"Christiane ," zalapala jsem po dechu přes sucho, hrdlo se mi sevřelo a v očích mě štípaly slzy, když jsem na jazyku ucítila hořkost.

"Christiane ..."

Ale on se neotočil. Alex mě rozpačitě poplácal po zádech, dokud se mi neuklidnil žaludek. Znovu mě chytil za ruce a vtáhl dovnitř, zavřel za námi bránu a pak ji zamkl.

Vytrhla jsem se z jeho sevření a rozběhla se za Christianem . "Christiane ! Prosím, poslouchej mě. Prosím."

Ale nohy mi slábly. Svezla jsem se na kolena, ale bojovala jsem pro Christiana .

"Dej mi šanci to vysvětlit, prosím. Chtěla jsem ti říct pravdu . Proto jsem se chtěla vrátit. Dovol mi to vysvětlit. Christiane !"

Ale on se na mě ani nepodíval. Ani jednou. Nikdo z mužů se neotočil. Zůstala jsem ležet na zemi, plakala jsem pro Christiana , prosila ho, aby mě vyslechl.

"Christiane . Prosím," zakňučela jsem. "Jen mě to nech vysvětlit."

Alex se zastavil a otočil se ke mně. "Nech to být, baby girl."

"Ne. Alexi , nech mě to vysvětlit, prosím." Ale i on následoval Christiana do domu.

A pak jsem zůstala sama. Padla jsem na zem a vzlykala. Objala jsem si rukama kolena, kolébala se sem a tam, mysl mi rychle otupěla a tělo bylo s každou vteřinou chladnější.

Jsi můj anděl.

Ten potok. Ten klavír. Květiny. Christianovy úsměvy. Sladké polibky, něžná pohlazení a jemně vyřčená slova.

Naplnila jsem si mysl tím dobrým a snažila se zapomenout na to špatné. To je v pořádku, Mayo. Jsi v pořádku. Všechno je v pořádku. Perfektní. Naprosté štěstí. Smích, láska a krásné úsměvy. Vznášela jsem se a šla na své bezpečné místo.

Jemně jsem se pohupovala a usmívala se. Ležela jsem na zemi. Šťastná. Byla jsem šťastná. Christian mě líbal. Miloval se se mnou. Byli jsme šťastní.

Byli jsme u potoka a hráli si v potoce. Christian běžel za mnou. Smích. Štěstí. Byli jsme šťastní.

Tančili jsme. Christian se se mnou točil po místnosti. Byli jsme šťastní. Byla jsem jeho anděl. Byla jsem milovaná. Byli jsme zamilovaní.

Šťastní. Šťastní. Šťastní.

Usmála jsem se a přitáhla si nohy k hrudi. To je v pořádku, Mayo. Jsi šťastná. Všechno je v pořádku. Nic se neděje.

A pak jsem se náhle vrátila do reality. Chvíli jsem nic necítila. Cítila jsem se tak chladná.

Ale pak mi začala hořet kůže. Hořela jsem. Kůže mě píchala, jako by mi pod ní lezly tisíce drobných broučků. Drbala jsem se a drbala. Znovu jsem vzlykala, hrudník se mi svíral takovou bolestí, že se nedalo dýchat.

Musela jsem mu to vysvětlit a přimět ho, aby mě poslouchal. I kdybych se měla odhodlat prosit na kolenou, udělám to. Ale on potřeboval znát pravdu - z mé strany.

Setřela jsem si slzy a chtěla jsem vstát, ale zase jsem spadla na zem. Nohy mě neudržely. Tělo jsem měla zesláblé po záchvatu paniky a zrak se mi stále ještě rozmazával závratí.

Tak jsem se plazila. Musela jsem se dostat ke Christianovi , ať se děje, co se děje.

Když jsem se dostala ke schodům, polkla jsem a otřela si pot z obličeje. Přidržovala jsem se zábradlí, vstala a vyšla jsem po schodech nahoru.

Stála jsem před verandou a chtěla udělat krok vpřed.

Ale nedostala jsem k tomu příležitost.

Cessar stál přede mnou a blokoval mi cestu. Vydechla jsem úlevou. "Musím mluvit s Christianem . Prosím, pusť mě dovnitř. Nech mě s ním promluvit a vysvětlit mu to," prosila jsem a držela se ho za paži.

Ale on na mě vyslal tak chladný pohled, že jsem se přikrčila. Cessar mě hrubě popadl za paži a já vypískla, jak mi svaly projela bolest. Odtáhl mě od sebe a mně se podlomila kolena. Ale stále se nezastavil.

Táhl mě dolů po schodech a já divoce zavrtěla hlavou. "Ne, nech mě jít. Cessare, nech mě jít! Musím mluvit s Christianem."

Ale on nepřestal. Místo toho mě táhl k bráně, nohy jsem táhla za sebou, jak jsem se ho snažila přinutit, aby mě pustil.

Byl silnější. Mně se točila hlava, bylo mi špatně a byla jsem slabá. Nebyl to férový boj.

"Ne. Nech mě jít. Cessare! Přestaň!"

Zastavil mě. Narazila jsem mu do zad a on se otočil, tvář plnou nenávisti a zloby.

"Děvko! Opravdu si myslíš, že tě chce Christian vidět? Po tom, co jsi udělala?" vyjel na mě a rty se mu zkroutily odporem. "Jsi větší blázen, než jsem si myslel."